Kontemplativně-apoštolský ideál tereziánských komunit

sv. Terezie od Ježíše, Cesta dokonalosti, 1,1-2; 2,1.5.7.9; 3,1-2

1,1. Zprvu, když se začal zakládat tento klášter (z příčin, které jsem popsala v knize, o níž jsem se zmínila, i s některými velkými věcmi Páně, jimiž dal na srozuměnou, že by se mu v tomto domě velmi sloužilo), nebylo mým úmyslem, aby byl tak přísný navenek ani aby byl bez renty, nýbrž jsem chtěla umožnit, aby (mu) nic nechybělo. Ostatně, byla jsem slabá a ubohá, i když jsem byla vedena víc jistými dobrými úmysly než svým pohodlím.
2. V té době ke mně dorazila zvěst o zkázách ve Francii a o plenění, které způsobili tito luteráni a jak narůstala tato nešťastná sekta. Velmi mě to sklíčilo a jako kdybych něco zmohla nebo něčím byla, naříkala jsem před Pánem a prosila ho, aby napravil takové zlo. Zdálo se mi, že bych dala tisíc životů na záchranu jediné duše z toho množství, které se tam zatracovalo. A jelikož jsem viděla, že jsem žena a ubohá a neschopná postoupit vpřed v tom, v čem bych chtěla ve službě Páně, a mou jedinou dychtivostí bylo a dosud je, že když má tolik nepřátel a tak málo přátel, aby alespoň ti byli dobří, rozhodla jsem se udělat to maličko, co bylo na mně, a to je následovat evangelijní rady se vší dokonalostí, jaké jsem byla schopna, avynasnažit se o to, aby tyto nemnohé (sestry), které jsou zde, dělaly totéž, v důvěře ve velkou Boží dobrotu, která nikdy nepřestává pomáhat tomu, kdo se rozhodne všechno opustit; a protože byly takové, jak jsem si je ve svých touhách líčila, uprostřed jejich ctností by se neprosadily mé nedostatky a já bych alespoň trochu mohla těšit Pána, a všechny zaměstnány modlitbou za ty, kdo jsou obránci církve a kazatelé a vzdělanci, kteří ji brání, bychom pomáhaly, v čem bychom byly schopny, tomuto mému Pánu, kterého přivádějí do velké tísně ti, jimž prokázal tolik dobra, že se zdá, jako by ho tito zrádci chtěli vrátit na kříž a aby neměl kam hlavu složit.
2,1. Nemyslete si, mé sestry, že když nebudete uspokojovat světské (lidi), bude vám chybět jídlo, to vás ujišťuji. Nikdy se nesnažte uživit lidskými úskoky, jinak zemřete hlady, a právem. Oči na svého snoubence! On vás má živit. Když bude spokojený on, i když nebudou chtít, dají vám jíst ti, kdo jsou vám nejméně nakloněni, jak jste to viděly ze zkušenosti. A i kdybyste to dělaly a přesto zemřely hlady, blahoslavené mnišky svatého Josefa! Na toto, prosím vás pro lásku Páně, nezapomeňte; vždyť když jste se vzdaly renty, vzdejte se starosti o jídlo; pokud (to) ne(uděláte), vše bude ztraceno. Ti, u nichž Pán chce, aby je měli, ať si pro mne za mne mají tyto starosti, neboť je k tomu nemalý důvod, jelikož je to jejich povolání; avšak pro nás, sestry, je to nesmysl.
5. A věřte, mé dcery, že pro vaše dobro mi Pán dal trošku pochopit, jaká dobra skrývá svatá chudoba, a ty, které to zkusí, to pochopí, i když snad ne tak jako já; neboť jsem nejen nebyla chudou duchem, byť jsem to slíbila, nýbrž hloupou duchem. Je to dobro, které v sobě uzavírá všechna dobra; je to velké panství. Říkám vám znovu, že pro toho, komu na nich nezáleží, (to) znamená panovat. Proč by mi mělo záležet na králích a pánech, nechci-li jejich renty, ani aby byli spokojeni, pokud by se kvůli nim mělo byť jen trochu neuspokojit Boha? A proč by mi mělo záležet na jejich poctách, pokud jsem pochopila, v čem spočívá pro chudého být poctěn, totiž, že je opravdu chudý?
7. Poněvadž o této ctnosti bylo napsáno již tolik, že bych to já nebyla s to pochopit, tím méně pak vyjádřit, a abych ji neurážela tím, že ji budu vychvalovat já, už o ní nic neříkám. Řekla jsem pouze to, co jsem viděla ze zkušenosti, a přiznávám, že jsem tím byla tak unesena, že jsem si toho až dosud nevšimla. Avšak, pro lásku Páně budiž řečeno, že svatá chudoba je našimi zbraněmi a tím, co se na počátku založení našeho Řádu tolik cenilo a zachovávalo u našich svatých otců (což mi řekl ten, kdo to ví, že se neuchovávalo z jednoho dne do druhého nic), a když už se nezachovává navenek s takovou dokonalostí, snažme se ji mít (aspoň) v nitru. Život trvá dvě hodiny a odměna je obrovská; a i kdyby nebyla žádná, leč jen ta, že splníme, co nám poradil Pán, bylo by velkou odplatou moci v něčem následovat Jeho Velebnost.
9. Zdá se mi velmi zlé, mé dcery, stavět velké domy z majetku chudáků. Nedopusť to Bůh, nýbrž chudý ve všem a malý. Připodobněme se trochu svému Králi, který neměl dům, leč Betlémský chlév, kde se narodil, a kříž, na kterém zemřel. To byly domy, ve kterých se nedalo příliš povyrazit. Ti, kdo stavějí velké domy, musejí vědět proč; mají jiné svaté úmysly; ale pro třináct chudinek stačí jakýkoli kout. A jestliže je pro velkou uzavřenost zapotřebí, abyste měly zahradu (a také jako pomoc k modlitbě a zbožnosti) s několika poustevnami, abyste se stáhly do ústraní k modlitbě, mějte si ji; avšak velké nebo upravené domy a budovy (ne), nic (takového)! Chraň nás Bůh! Vždy si připomínejte, že v soudný den se vše zřítí. A kdoví, zda není blízko?
3,1. Vraťme se k tomu hlavnímu, kvůli čemu nás Pán shromáždil v tomto domě a čím velmi toužím, abychom byly a tak uspokojily Jeho Velebnost, říkám, že když se vidí tak velká zla, že lidské síly nestačí, aby se zastavil tento oheň těchto heretiků, třebaže tu byla snaha poslat lidi, kteří by mohli silou zbraní napravit tak velké zlo, a (přesto) se šíří, zdálo se mi, že je zapotřebí, jako když se nepřátelé v době války proženou zemí a její Panovník je v tísni, stáhnout se do jednoho města, které nechá velmi dobře opevnit, a odtamtud moci občas podnikat výpady, a být takovými, jako ti, co jsou ve městě, neboť jde o vybrané lidi, kteří zmohou více sami než s mnoha vojáky, jsou-li zbabělí, a mnohokrát se tímto způsobem dobude vítězství; a i když se nedobude, alespoň nejsou poraženi; neboť nenajde-li se tam zrádce nebo není-li to kvůli hladu, nemohou být poraženi. Zde ovšem nestačí ani hlad, aby se vzdali: zemřít ano, ne však dát se porazit.
2. Avšak proč jsem to řekla? Abyste pochopily, mé sestry, že oč máme prosit Boha, je, aby z tohoto hrádku, kde jsou již dobří křesťané, už nikdo neodešel k nepřátelům, a aby kapitáni tohoto hradu nebo města učinil velmi pokročilými na cestě Páně, což jsou kazatelé a teologové; a poněvadž jich je většina v Řádech, aby velmi pokročili ve své dokonalosti a povolání, neboť je toho velmi zapotřebí; neboť nám dozajista, jak jsem řekla, pomůže rámě církevní a ne světské. A třebaže nestojíme ani v jednom ani v druhém za nic, abychom pomohly našemu Králi, snažme se být takovými, aby stály za to naše modlitby a my pomáhaly těmto služebníkům Božím, kteří se s takovou námahou posílili vzděláním a dobrým životem a lopotili, aby nyní pomáhali Pánu.

překlad P. V. Kohut

Zpět