2. Pamflet svaté Terezie: okolnosti vzniku a hlavní aktéři
Zřejmě nejvýmluvnějším svědectvím o humoru svaté Terezie zůstává ovšem dílko nazývané již nejstarší tradicí Vejamen, což by v současné španělštině znamenalo zhruba tolik co „pamflet“ či „hanopis“.
Aby bylo možné tomuto spisku náležitě porozumět, správně jej charakterizovat a srozumitelně představit, je nezbytné uvést základní okolnosti jeho vzniku a přiblížit hlavní aktéry události, která vedla k jeho sepsání. (28)
Ježíšova výzva a setkání v Avile
Od roku 1576 setrvávala svatá Terezie od Ježíše v klášteře bosých karmelitek v Toledu, neboť v důsledku nepříznivých událostí kolem řádové reformy a na základě tendenčních a zkreslených zpráv zasílaných nepřejícími lidmi do Říma byla vybídnuta týmž generálním představeným karmelitánů, Giovannim Rossim, jenž ji předtím sám povzbudil a zplnomocnil k zakládání reformovaných klášterů, aby si nyní vybrala jeden ze založených domů, ve kterém bude přebývat, a neopovažovala se jej pod žádnou záminkou opustit. Jednalo se tedy o jistý druh „domácího vězení“. Terezie si vybrala toledský dům, se vší pravděpodobností proto, že se z něj dalo snáze písemně komunikovat s ostatními kláštery a konventy než odjinud.
A někdy v průběhu roku 1576 zaslechla světice v usebrání modlitby ve svém nitru hlas, který jí pravil: „Hledej sebe ve mně (Búscate en mí)“. S touto Kristovou výzvou se Terezie svěřila svému bratru Vavřinci a zeptala se ho, jak si myslí, že by měla odpovědět na tuto žádost božského Snoubence.
O celé věci se ovšem doslechl don Alvaro de Mendoza, avilský biskup, který byl Tereziiným velkým obdivovatelem a podporovatelem jejího reformního díla. Ten dostal nápad, že by ona slova „Hledej sebe ve mně“ mohla posloužit k duchovní rekreaci uspořádané na Boží hod vánoční téhož roku v hovorně Kláštera svatého Josefa bosých karmelitek v Avile. Vyzval tedy jak mnišky zmíněného kláštera, tak čtyři osoby drahé srdci svaté Terezie: rodného bratra Vavřince, zbožného kněze Francisca de Salcedo, kaplana mnišek Juliána z Avily a svatého Jana od Kříže (v té době zpovědníka karmelitek v klášteře Vtělení vně avilských hradeb), aby sepsali své pojednání o tom, co tato výzva znamená, a aby se pak o své úvahy rozdělili v hovorně svatého Josefa. Tamní mnišky měly také rozhodnout, kdo ze „soupeřů“ byl v tomto „duchovním souboji“ nejúspěšnější.
Jak si biskup usmyslel, tak se také stalo, ovšem s jediným rozdílem oproti původnímu plánu, který do celé záležitosti vnesl na poslední chvíli opět don Alvaro: rozhodl se totiž nakonec svěřit úlohu rozhodčího samotné světici, a proto vybídl zúčastněné, aby svá pojednání odeslali Terezii do Toleda, a ona aby si je přečetla a vyřkla konečný verdikt.
Tereziina dvojí reakce: vznik Pamfletu a básně „Duše, máš se hledat ve mně“
Světice se k celé záležitosti postavila velmi originálně a zareagovala dvojím způsobem: na jedné straně byla mnohými texty potěšena a povzbuzena, a proto je pochválila, ovšem jen ústně nebo v osobní korespondenci, (29) na straně druhé píše jako „oficiální verdikt“ spisek, nazvaný příznačně „Pamflet“ (Vejamen), neboť jde o humornou odsuzující kritiku čtyř zúčastněných aktérů: dona Františka, pátera Juliána, otce Jana od Kříže a rodného bratra Vavřince.
Právem se ptáme: Proč zvolila tento dvojí přístup, ale zejména, proč ve druhém případě obrátila celou záležitost v žert? Odpověď je nasnadě: Když Terezie požádala svého bratra Vavřince, aby se vyjádřil k Ježíšově výzvě „Hledej sebe ve mně“, myslela celou věc naprosto vážně a chtěla opravdu jeho radu. Vždyť v té době ji s mladším bratrem pojilo už velmi silné duchovní pouto: když se totiž Vavřinec roku 1575 vrátil z Quita, zcela očividně se stal jejím obdivovatelem a žákem. Terezie ho začala uvádět do hlubšího života modlitby a ctnosti, (30) vybídla ho, aby se nechal duchovně vést svatým Janem od Kříže, (31) dělila se s ním o své mystické milosti a básně, (32) vybídla ho, aby si přečetl její Knihu života i Cestu dokonalosti, atd. Světice si prostě vzala na starost duchovní pokrok svého bratra, zároveň však si byla vědoma, že duchovní pomoc bývá většinou vzájemná, a proto stála i ona o jeho rady, a zde konkrétně o jeho vyjádření ve věci zmíněné Ježíšovy výzvy.
Když se však intervencí dona Alvara celá věc proměnila v „duchovní souboj“ čtyř soupeřů (Francisca de Salcedo, Juliána z Avily, Jana od Kříže a bratra Vavřince) a komunity mnišek od svatého Josefa, Terezie odmítla Vavřincovy verše, (33) stejně tak jako ostatně i pojednání ostatních zúčastněných, hodnotit. Důvodů, které ji k tomu vedly, bylo zřejmě povícero, (34) my však můžeme s jistotou uvést následující dva:
- předně Terezie nechtěla cokoli srovnávat, jak to ostatně vyjadřuje hned v úvodu Pamfletu („Kdyby mě poslušnost nenutila, určitě bych neodpověděla, ani nepřipustila jakékoliv posuzování…“ – Pam 1), a to jednak proto, že měla všechny zúčastněné velmi ráda jako ty, kdo jí pomohli nést její strádání (srov. tamtéž), a se vší pravděpodobností rovněž také proto, že jí „duchovní turnaje“ tohoto druhu nebyly příliš po chuti; (35)
- a dále, Terezie byla zrovna tak unavená, že neměla ani pomyšlení na to, aby cokoli posuzovala; už v samotném Pamfletu píše na okraj: „…velmi mě bolí hlava z mnoha dopisů a záležitostí, které jsem tady od včerejší noci musela vyřídit…“ (Pam 1); a když na celou záležitost vzpomíná o něco později, svěřuje se kupříkladu sestře Marii od svatého Josefa, že svůj Pamflet napsala v situaci, „kdy i jen ze samotného přečtení měla hlavu mimo (cuando aún para leerlo no estaba la negra cabeza)“. (36)
To tedy byly zřejmě hlavní důvody, proč Terezie odmítla hodnotit a srovnávat duchovní pojednání svých přátel a spolusester z Avily a namísto toho využila dané příležitosti k tomu, aby je i sebe pobavila tím, že vše obrátí v žert. Že přitom ovšem nepohrdla jednotlivými výpověďmi, svědčí zcela zřetelně dvě skutečnosti:
- předně píše Terezie svému bratru Vavřinci, že „…některé z odpovědí sester mě rozesmály; jiné jsou (ovšem) tak mimořádné, že mi daly v tom, oč jde, mnoho světla…“; (37)
- za druhé, ona sama později (a není vyloučeno, že i pod vlivem zmíněných výpovědí) komentovala Spasitelovu výzvu „Hledej sebe ve mně“ v básni „Duše, máš se hledat ve mně (Alma, buscarte has en Mí)“. (38)
Inspirační vzor a literární druh Pamfletu
Odkud přišla Terezie na tak svérázně žertovný způsob „hodnocení“ duchovních pojednání svých přátel? Odpověď je velmi prostá a při jejím nalezení nám napomáhá již onen prostý fakt, že od samého počátku (nebo přinejmenším už v době prvního zveřejnění v roce 1656) byl tento text označován jako Vejamen: toto slovo je totiž jen kastilskou verzí latinského vexamen, odvozeného od slovesa vexare, což znamená „trápit, trýznit, dobírat si“ a tímto termínem se v Tereziině době označoval zcela konkrétní literární útvar.
Používal se na univerzitě v Alcalá de Henares při příležitosti udílení doktorského titulu. (39) Při tomto předávání insignií bývalo totiž zvykem, že dva studenti hodnotili v rodné řeči a ve verších dotyčného kandidáta: jeden jej přehnaně a výhradně hanil (a neopomenul k tomu využít všech prostředků a možností), zatímco druhý jej nekriticky a naprosto jednostranně vychvaloval. Nakonec promluvil „kmotr“ (školitel či vedoucí práce nastávajícího doktora), který latinsky shrnul výpovědi svých předřečníků a dal dotyčnému vhodné rady. (40)
Terezie, které bylo v oněch posledních dnech roku 1576 velmi zle, neboť ji bolela hlava a ona byla unavená z množství neodkladné práce, volí právě tento literární druh vejamen, a tak je s to na jedné straně poslušně splnit, co se od ní žádalo, (41) a zároveň není nucena trápit svou hlavu další vážnou záležitostí, (42) na niž nemá navíc vůbec žádnou chuť. Naopak, tímto žertem se světice může alespoň na chvíli pobavit a osvěžit v návalu činnosti a na okamžik zapomenout rovněž na tísnivou situaci svou a svého reformního díla.
Příznačné přitom je, že si Terezie nevybírá ani úlohu „pochlebovače“ ani úlohu vyváženého „kmotra“, nýbrž „hanitele“, a to zcela záměrně: (43) pochopitelně, že se tak celá věc stává mnohem humornější, když si světice tropí žerty ze svých přátel a nachází na tom, co napsali, jen samé chyby a nedostatky. Proto ovšem také, pochopitelně, nelze její argumentaci brát vážně, a kdo si přečte Pamflet pozorně, snadno zde nalezne logické nedostatky a nedůslednosti. To však není na závadu, Terezii jde přece pouze o žert. I když tu a tam si přece jen dovolí malou poznámku, která je zřejmě myšlena poněkud vážněji.