Moje zbraně

(TB 48)

25. března 1897

sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře

Všemohoucí mi svěřil zbraně svoje,
mě zázračně svou rukou zdobívá.
Od nynějška už snesu nepokoje.
Co hrozí, když mě Bůh sám objímá?
Po jeho boku stojím v boji smělém,
mě nezděsí oheň, střelba mnohá,
královnou jsem před každým nepřítelem,
vždyť snoubenkou jsem samého Boha!
Ježíši, ráda beru tvoje zbraně,
jen když ty v tom najdeš zalíbení.
Největší ozdobou mi budou, Pane,
svaté mé sliby!

Chudobo, ty jsi obětí mou první,
provázíš pokorného člověka.
Dobře vím, dokud trvá závodění,
běžec, ten všeho se vždy odříká.
Světáci, vám chutná, co vede k strasti,
co nese trpký plod, jež pomine!
Já nesu z arény si Nebe slasti,
svaté Chudoby palmy vítězné.
Pověděl Ježíš: „Násilím se získá
království Boží, ne však vzlykáním!“
Chudoba kopím je pro bojovníka
a slavnou přilbou.

Čistota učiní mě pravou sestrou
andělů, čistých duchů, vítězů.
Doufám, že doplním tu četu pestrou,
zatím držená tíhou řetězů.
Bojovat bez oddychu ještě musím
za Krále králů, svého Milého.
Čistotu jako nebeský Meč brousím,
chci získat všechna srdce pro něho.
Čistota zbraň je nepřemožitelná,
nepřítel je jí navždy poražen.
Skrze ni přijde pomoc spasitelná
Nevěstě Krista.

Lucifer pln pýchy v nebeském jase
zvolal: „Nebudu více poslouchat!“
Ale já vyznávám i v temném čase:
„Chci se jen Boží služkou navždy stát!“
Vidím odvahy své zjevné vzrůstání,
přemáhám hrůzu pekla propasti.
Poslušnost je v boji štěstí, brnění,
štít pro hruď vzdychající v neštěstí.
Bože zástupů! Nechci jiné slávy
než vůli tobě zcela poddanou.
Poslušný vítězí vždy bez obavy
navěky s tebou.

Mám zbraně udatného Bojovníka
a takto bojuji tu proti tmám,
panenská krása marně nevyniká,
když v boji radostně si zazpívám.
Ty rozechvěl jsi struny lyry svojí,
lyrou je moje srdce, Ježíši!
Tvoje milosrdenství opěvuji
též sílu, něhu, lásku nejvyšší!
V tvém objetí a stisku chci s úsměvem,
Ženichu Božský, tebe milujíc,
zemřít na bitevním poli se zpěvem,
a Zbraní v ruce!…

Zpět