Bůh, Ježíš

• Jak moc mě květiny a hmyz učí milovat a odpovídat na Boží lásku!
• V Bohu Otci jsou všechny věci. Z lásky všechno učinil, je prvním původcem všech věcí a On sám je Láska.
• Jak je možné, že člověk je schopen urážet svého dobrého nebeského Otce?
• Snažme se z naší strany neklást překážky, aby v nás Bůh mohl šířit své milosrdenství.
• Pokud ve všem odumřeme samy sobě, budeme žít pouze v Bohu, z Boha, s Bohem a pro Boha.
• Duše v milosti, která přebývá v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v ní, protože žije Božím životem a Bůh určitým způsobem žije jejím životem. A je to tak proto, že mezi nimi je jeden jediný život, jedna jediná láska, jeden jediný Bůh! V Bohu však je to všechno skrze podstatu, ve stvoření skrze účastenství a milost, a tak je pravdou, že vše je společné těm, kdo se milují.
• „Templum Dei sanctum est, quod estis vos.“ („Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy.“) (1 Kor 3,17) Ó jak velkým chrámem, jak krásným palácem je pro našeho Boha duše v milosti!
• Naše smysly je třeba umrtvovat do té míry, aby se staly téměř duchovními a aby spolu s duší nalézaly své odpočinutí a svou útěchu pouze v Bohu, aby bylo možné říci: „Cor meum et caro mea exultaverunt in Deum vivum.“ („Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.“) (Ž 84,3).
• Jako malé rybky v oceánu stále plujeme v nekonečném milosrdenství Božím.
• Ach, kolik dobra nám stále prokazuje náš dobrý Bůh!
• Protože dary, které stále dostáváme od Boha, jsou tak velké, nemůžeme se mu odvděčit ničím vhodným, ničím jiným, než tím, co jsme od něho již dostali. A proto jsme jakoby v neustálém víru dluhů, který nás vždy přivádí zpět k čisté a plně svobodné lásce k našemu Bohu.
• Copak by ještě bylo možné si myslet a říkat o našem dobrém Bohu?
• Bylo by možné nechválit a neoslavovat Pána za všechna dobrodiní od něj získaná? Duše sama mu potřebuje děkovat.
• Bohu nemůžeme dostatečně vzdávat díky za jeho štědrost vůči nám. Prosme snažně Ježíše, nejsvětější Marii a všechny nebeské zástupy, aby za nás prosili, jak to my nedokážeme.
• Je nutné, aby naše vůle byla vždy připravena a zanícena pro vše, co přispívá ke službě Bohu a Boží cti.
• Žádná námaha nás nesmí odradit, abychom získali Boha, ve kterém jsou všechny věci – a proto také všechna dobra – ani se nesmíme vracet zpět kvůli těžkostem, se kterými se setkáváme, ale spíše je třeba ochotně, pohotově a velkomyslně přijmout hořkosti a kříže. Ach, kdybychom s pomocí těchto prostředků, což jsou právě ty, jež vidíme u Ježíše Krista, dokázali opravdu získat Boha! Zůstávali bychom také v lásce, protože „Deus charitas est“ („Bůh je láska“; 1 Jan 4,16) a žili bychom v lásce.
• Pouze v Bohu nalézá naše duše odpočinutí: utíkejme se tedy s vírou k této Boží vznešenosti a pamatujme na to, co říká svaté evangelium: „Kdo zůstává ve mně, nese mnoho ovoce“ (Jan 15,5), protože já v něm zůstávám a on mi náleží!
• Bůh je v nás stále přítomen a vždy myslí na to, aby nám činil dobro.
• Neustále se ve skrytu srdce klaňme nejvznešenější Trojici, která v něm přebývá: „Tibi amor, Tibi laus, Tibi honor, Tibi gloria, Tibi gratiarum actio, o Sanctissima, beatissima et gloriosissima Trinitas Unus Deus.“ („Tobě patří láska, Tobě chvála, Tobě úcta, Tobě sláva, Tobě díkůvzdání, ó Nejsvětější, nejblahoslavenější a nejslavnější Trojice Jeden Bože.“)
• Snažně prosme Ducha svatého, aby v našem ubohém srdci nikdy nenechal zahálet krásný plamen lásky.

Ježíš

• Musíme žíznit po očištění naší duše v Ježíšově krvi.
• Eucharistie je naším Rájem na zemi.
• Ve svaté Hostii jsou obsažena tajemství života, utrpení a smrti našeho milého Vykupitele.
• Duše v milosti může toužit po svatém Přijímání při každém výdechu a při každém tepu srdce, aniž by tím projevovala nedostatek úcty.
• Pokud se vám v modlitbě nic nedaří, spokojte se s nabídnutím té modlitby, kterou pro nás koná Božský Spasitel v Nejsvětější Svátosti Oltářní, když se s horlivostí obětuje, aby napravil jakoukoliv naši vlažnost.
• Ve chvílích největší únavy a malomyslnosti si představuji, že vidím vedle sebe Ježíše všemi opuštěného a klesajícího pod tíhou kříže, jakoby mě zval, abych mu pomohla. Tato myšlenka mě zbavuje vší únavy a dává mi obrovskou odvahu, abych překonala sama sebe.
• Jsem-li ve svém lidství slabá a málo rozhodná vykonat něco obtížného a nesnadného, obvykle se povzbuzuji touto myšlenkou: „Můj Ježíš takto vůči mně nejednal.“
• Zrcadlo, do kterého máme hledět, abychom dospěli k božskému sjednocení, je Ježíš Kristus, a nikdo toto spojení nemůže získat jinak než skrze Něj a jeho zásluhy.
• „Nemo venit ad Patrem nisi per Me.“ („Nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne.“) (Jan 14,6) Jaké krásné schodiště, jaké vzácné schodiště je náš dobrý Ježíš!
• Ó Bože, povzbuzuješ mě, abych – nakolik je to tvoru možné – ve víře následovala život i vnitřní a skryté úkony rozumu a vůle nejsvětějšího lidství Ježíšova spojeného hypostaticky se Slovem.
• Ježíšova pokora je pravdivá! Je to pravá ctnost a přemíra ctnosti! Když se ponižujeme, je to pravdivé a víc než spravedlivé. Jak se ale můžeme ponížit poté, co se Bůh tak ponížil pro nás?

Překlad: P. RNDr. Tomáš Reschel, Ph.D.

Zpět