Spravedlnost
Úkon kajícnosti
Můj Bože, vroucně lituji, že jsem Tě urazila. Odpusť mi, lituji z celého srdce. Projev mi své milosrdenství.
Můj Bože, důvěřuji Ti, odevzdávám se Ti. Postav mě, kam se Ti zachce, do pekla, pokud budeš chtít, přijímám to; nedovol ale, abych Tě urážela, můj Bože.
Spíše tisíckrát zemřít, než se Ti znelíbit…
Ó můj Bože, tak veliký a mocný, jsi naším Otcem! Ty jsi v nebi, a my, malí červi, popel, prach jsme na zemi! Dnes jsme na tomto světě a zítra možná už mrtví! …
Během tak rychle pomíjejícího okamžiku naší existence si Tě dovolujeme urážet! Ó můj Bože, smiluj se nad námi…
Nicota oproti bytí
Včera jsem měla velké pokušení… Pomodlila jsem se modlitbu k Nejsvětější Panně Marii…, pomodlila jsem se také Veni Creator. Pak jsem se vrhla do Boží náruče, svěřila jsem se Jeho dobrotě.
Ocitla jsem se v duchu před dvířky svatostánku; ležela jsem před oltářem a řekla jsem: Pane, tvá služebnice má hlad, dej jí kousek chleba; má žízeň, dej jí kapku vody.
Zdálo se mi, že pláču, ne očima, ale srdcem; a skropila jsem oltář těmito slzami.
Pak mi před mýma očima byly promítány jednotlivé hříchy, jeden po druhém. Neměla jsem už sílu prosit o chleba, tak velmi jsem se cítila nehodná a sklíčená.
Pak jsem řekla: Nyní, Pane, se to již stalo, co mám dělat? Stalo se to, Pane; víš, jakou bolest cítím ve svém srdci. Velikost Tvého milosrdenství smaže množství mých hříchů.
Pane, Ty jsi Bytí, a já jsem nicota. Ty jsi Bohem, a já jsem jen zrnko prachu. Je třeba, aby ten, který existuje od věčnosti, se smiloval na tím, který je ničím, a aby ten, který je Bohem na věky, prokázal své milosrdenství tomu, který je jen zrnko prachu. Pamatuj, Pane, na dílo svých rukou.
Pak jsem se celá svěřila víře, naději a důvěře. Celou noc jsem zůstala v tomto stavu…
Rozdělení a ambice
Napadlo mě, že mé hříchy a má malá bdělost vyhánějí Ježíše. Bohužel! Plakala jsem a říkala: Přijď, Nejsvětější Trojice, pomoz mi, změň mě. Plakala jsem a hodně jsem se modlila za naší Matku, svatou církev.
Uslyšela jsem hlas, který mi řekl: Co mám dělat? Kvůli nepravosti dětí, kteří si říkají děti církve, odkládám vítězství církve na později.
Není jednota mezi kněžími, ani mezi řeholnicemi. Každý chce být uctívaný.
Amen, amen pravím vám, ten, kdo chce být ctěný, tím budu pohrdat, a ten, kdo chce být opovrhovaný, toho poctím.
Není jednota mezi bratřími v řádu, ani mezi řeholnicemi.
Nevděčnost
Podívej se na trávu. Když umírá a uschne, může říct: všechno je splněno. Všechny rostliny, všechno stvoření to může říci; také oni uznávají svého Stvořitele.
Jen člověk nemůže říci, že je v okamžiku jeho smrti všechno splněno; protože člověk, pro kterého Bůh učinil všechno, je nevděčný a nevěrný.
Neházet kameny do studny
Pán říká: Když pijete vodu ze studny, neházejte do ní kameny.
A když jste se napili a kameny jste vhodili, nevracejte se, aby jste se napili.
Vděčnost stvoření zahanbuje nevděčnost člověka
Zdálo se mi, že vidím všechna zvířata celého vesmíru, měla hlavu skloněnou k zemi. S obtížemi získávala potravu a zdálo se mi, že říkají, že nejsou hodna jejího požívání. Proto měla skloněnou hlavu.
Člověk, naopak, šel s hlavou vztyčenou. Byl jako král mezi zvířaty, která byla jako ovečky, jako poslušné stádo v jeho ruce a v jeho přítomnosti.
Člověk jedl podobně jako zvířata, ale neměl skloněnou hlavu; naopak, s hrdostí ji pozvedal. Všechno mu bylo poslušné: země, stromy, tygři, lvi, ptáci; jedním slovem, zdál se být králem země, tak jako je Pán králem nebe.
A zvířata, když se napila a dojedla, pozvedala hlavu k nebi; to proto, aby Mu poděkovala a dobrořečila Mu, zatímco člověk jedl a pil, aniž by pomyslel na to, aby dobrořečil ruce, která mu dává jídlo a pití, a aniž by myslel na to, že by dobrořečil nebi.
V tom okamžiku ke mně kdosi přišel a řekl mi: Dcerko moje, to je tvoje vidění. Všechna zvířata, i když neznají Boha, zvedají hlavu k nebi, když se napila a dojedla; to proto, aby Mu poděkovala. A člověk, který zná Boha, protože byl stvořen k Božímu obrazu, a který se má podobat Bohu, protože bude v Bohu jako Bůh, na to nemyslí, a z nedbalosti ztrácí veškerou svou autoritu a veškerou svou moc na zemi i moc, kterou by v nebi měl v Bohu. Protože zná Boha, měl by Mu poděkovat, a to nejen za sebe, ale za celé stvoření, protože on je schopný to učinit.
Spravedlivý člověk a nevděčný člověk
Po tom všem se mi ukázal člověk spravedlivý a člověk nevděčný.
Duše člověka spravedlivého je krásná, ale jeho tělo vždy trpí. Žije a pracuje v úzkosti a s námahou. Musí snášet všechny druhy zla a pronásledování; v tom všem nemyslí na sebe, myslí jen na Boha, který žije v něm. Vše, co dělá, dělá pro Boha a ne pro sebe, a úplně na sebe zapomíná. Zapomíná na své tělo, na své zdraví, na své blaho a myslí jen na Boha. Přichází konec jeho života: umírá a je přenesen k Bohu; a když je v Bohu, zdá se, že to už není člověk, ale Bůh.
Tehdy jeho tělo, s kterým tak špatně zacházel, se mu pokloní a dobrořečí mu za to, že s ním tak špatně zacházel. Jeho vlasy, kosti, oči, uši, nohy i jeho ruce jsou hrdé na to, že patřily jemu, že mu mohly sloužit. Přicházejí se mu poklonit a dobrořečí mu za to, že s nimi tak zacházel. Nicméně, všechny tyto pocty, přestože jsou určeny člověku, se vracejí k Bohu. Země se těší tím, že ho nosila, že jím byla pošlapána, když po ní chodil; zvířata se považují za šťastná, že byla pro něj zabitá a stala se jeho tělem; stromy se považují za šťastné, že přinesly ovoce, aby se staly součástí jeho těla; domy se považují za šťastné, poněvadž ho chránily; slunce, měsíc a hvězdy, protože ho osvětlovaly; oblaka, déšť, vody a její nádrže, moře a ryby tomu člověku vzdávají chválu, jsou šťastné a hrdé na to, že mu sloužily.
Nevděčník žije jako člověk spravedlivý; ale během jeho života je s jeho tělem zacházeno dobře; jeho tělu je podáváno všechno, co je dobré a vybrané. V tom všem člověk na Boha nemyslí, ale myslí jen na sebe, na svou spokojenost, výsady, bohatství a rozkoše. Kdyby mohl být králem všeho, nebe i země, kdyby mohl sesadit Boha z trůnu a učinit sebe samého Bohem, udělá to. Nemyslí na to, že všechno má od Boha, a že Bůh mu to všechno dal. Když tento člověk, který vypadá, že mu patří celý svět, vidí, že přichází jeho konec, umírá podobně jako člověk spravedlivý.
Zdálo se mi, že jeho vlasy ho nenávidí; jeho oči, uši, nohy, ruce, nehty a všechny jeho údy ho nenávidí. Jsou zahanbené a rozhněvané, že patřily jemu, že mu sloužily. Kdyby mohly zlořečit té chvíli a té době, po kterou byly jeho, aby mu sloužily, zlořečily by jí. Země se stydí a je plná hněvu, že ho nosila, že byla jím pošlapána, když po ní chodil, a zlořečí mu; stromy se na něho hněvají a třesou se zlostí, že přinesly ovoce, které se stalo jeho tělem. Zvířata, slunce, měsíc, hvězdy, vodní nádrže, moře a ryby jsou plné hněvu, že mu sloužily a společně mu zlořečí.
Všechna tato zlořečení jdou ve stopách Božího zlořečení. Neboť Bůh jako první zlořečí nevděčníku, a proto, že mu Bůh zlořečí, zlořečí mu i celé stvoření. Podobně jako když On žehná spravedlivému, svolává na něj požehnání i celé stvoření.
Uslyšela jsem hlas: Viděla jsi, slyšela jsi, buď na straně spravedlivého… Tehdy jsem se probudila…
Složit sliby svobodně
Složila jsem sliby svobodně a svou vůli jsem odevzdala Bohu. To On mi ji dal; já jsem Mu ji vrátila a obětovala jsem Mu ji navždy.
Učinila jsem to pro Ježíše, Marii a věčného Otce. Učinila jsem to v přítomnosti Nejsvětější Trojice, v přítomnosti andělů, svatých, všeho stvoření a řekla jsem Ježíšovi:
Pane, dal jsi mi ji, a já Ti ji vracím. Vracím Ti ji neodvolatelně. Zapiš si to ve svém srdci, v knize života, ať to nelze vymazat. Nevracej mi již nikdy mou vůli, ona mi již nepatří.
Pokud uvidíš, že bych si ji, já nešťastná, chtěla vzít zpět, v té samé chvíli si vezmi můj život.
Toužím po Tvé vůli ve všem, v každém druhu utrpení, zkoušek, pronásledování i trápení.
Nyní je už dokonáno; má vůle patří Tobě. Teď už je to Tvá věc, abys ji střežil. Kdybych ji chtěla znovu nazpátek, i kdybys chtět mi ji vrátit, věřím, že Maria by ji zadržela, protože skrze její ruce jsem Ti ji dala.
Slibuji, že nechci nic jiného, než vyplnit Tvou vůli, v životě, ve smrti i po celou věčnost.
V každé chvíli obnovuji tento slib, při každém povzdechu, s každým nádechem, při každém úderu srdce, při každém skutku.
Nyní už je to vykonáno; na Tobě záleží, abych ji mohla plnit, dělat z Tvé vůle všechno, co se se mnou stane, co budu říkat a co budu dělat…
Modlitba
Když jdete na modlitbu, buďte připravené, nejprve se přichystejte. Nepozveme přece krále do domu, když ho předtím nevyprázdníme a nepřipravíme se na jeho příchod. V opačném případě On nevejde, anebo jeho stráž, to je andělé, ho nepozvou dál…
Modlitbu musíme začít zpytováním svědomí, pohlédnout na všechno, co jsme učinili, a zdali jsme neudělali něco, co by se Bohu nelíbilo. Musíme nahlédnout své hříchy pýchy, neposlušnosti, nedostatku lásky, trpělivosti. Neměli bychom být falešní, ale pravdiví a upřímní. Bůh vidí všechno…
Také musíme mít při modlitbě výzbroj a používat ji… musíme mít sekeru; a pokud najdeme v sobě nějaký hřích, nějakou překážku, něco, co by mělo být zničeno, udeřme tam pořádně sekerou! Tou sekerou je dobrá vůle.
Liturgická modlitba
Matka Terezie říká, že velmi často přicházela na vaše modlitby; je ale nespokojená, když nějaká ovečka ze sebe nevydává dostatečně silný hlas. Ovečky také neodpovídají s dostatečnou horlivostí krátká slova, jako je Amen, Deo gratias…
Nemělo by se příliš naslouchat sobě samému, ani mít obavu z únavy během liturgické modlitby, ale mělo by se vynakládat úsilí kvůli Ježíši, abychom Ho mohly chválit. Co by se stalo tak vážného, kdybyste zemřely? Měly byste po tom toužit, a kdyby to bylo možné, strávit se uctíváním Ježíše. V nebi se nedělá nic jiného. Také vy, malé ovečky, budete v ráji zpívat milovanému Ježíši.
Přeložily bosé karmelitky Praha
S laskavým svolením
bosých karmelitánů krakovské provincie