Láska k Bohu
Duše je královnou stvoření
Nemohu se ovládnout: mám velký pokoj a velkou radost!… Nevím, co mi je, a co se se mnou děje. Mé srdce a všechno ve mně se rozplývá jako nejčistší olivový olej, který ve mně jemně proudí…
Jsem v Bohu a Bůh je ve mně. Mám pocit, že všechno stvoření, stromy, květiny, patří Bohu, a patří také mně…
Chtěla bych mít srdce větší než vesmír.
Milujme lásku
Ó Lásko, ó Lásko, ó Lásko!
Láska není známa,
Láska není milována! …
Milujme Lásku,
milujme Lásku! …
Jen On, jen On! …
Rychle, probuďme vesmír
Matko, všichni spí. A na Boha, který je plný dobroty, velký, hodný chvály, zapomínají! … Nikdo na Něj nemyslí! …
Podívej se, oslavuje ho příroda; nebe, hvězdy, stromy, rostliny, všechno Ho oslavuje, a člověk, který zná Jeho dobrodiní, který má povinnost Ho oslavovat, spí!…
Honem, honem, probuďme vesmír…
Milovaný
Můj Milovaný, kde jsi? Kdo viděl mého Milovaného? Hledala jsem Ho a nenalezla…
Můj Milovaný, já jdu, běžím, pláču; nenalezla jsem mého Milovaného.
Ó Ježíši, má Lásko, nemůžu bez Tebe žít. Kde jsi, můj Milovaný? Kdo viděl mého Ježíše? Kdo našel mého Milovaného?
Ty víš, má Lásko, že celá země je bez Tebe ničím, všechna voda z moře by nestačila, aby občerstvila mé srdce…
Už dost, dost, Ježíši, umřu bolestí a uchvácením…
Kdo potěšil moje srdce? To Ty, můj Milovaný. Kdo je občerstvil? To Ty, můj Milovaný.
Všechno ostatní, jenom Ho neurazit
Mám složit zkoušku z něčeho velkého, a je třeba, aby mi Pán dal pít z tohoto kalicha před smrtí. Jaká je to zkouška? Nevím. Již teď ji přijímám; nechtěla bych Ježíše urazit. Nechť mě raději vyrve z tohoto života, a raději mě nechá sto, tisíc let v očistci, než abych Ho zklamala i v té nejmenší věci…
Raději obětovat své údy
Ach můj Bože, můj Bože! Kdyby Tě mělo mé oko urazit, vyrvi je, nebo si je vyrvu já sama. Kdyby Tě měly urazit mé ruce, moje nohy a můj jazyk, usekni je. Raději rozdrť mé tělo nesnesitelnou bolestí, než aby Tě kterýkoliv úd mého těla měl urazit…
Přeložily bosé karmelitky Praha
S laskavým svolením
bosých karmelitánů krakovské provincie