Duch Svatý

Duch Těšitel

Dnes ráno (14. listopadu 1871) jsem trpěla, poněvadž jsem nevnímala Boha. Zdálo se mi, že mé srdce bylo jakoby ze železa. Vůbec jsem nemohla myslet na Boha, vzývala jsem Ducha Svatého a říkala jsem:
„To Ty nám dáváš poznat Krista. Apoštolové setrvávali dlouho s Ním a nerozuměli Mu, ale jediná kapka Tebe stačila na to, aby Mu porozuměli. A Ty také učiníš, že i já Mu porozumím.
Přijď můj Utěšiteli, přijď má radosti, přijď můj pokoji, má sílo, mé světlo. Přijď a osvěť mě, abych našla zřídlo, ze kterého se mám napít. Kapka Tebe mi stačí, abys mi ukázal Ježíše takového, jakým je.
Ježíš řekl, že přijdeš k neučeným. A já jsem první z těchto neučených. Neprosím Tě o jiné vědění, o jiné poznání, jenom o moudrost nalezení Krista a o moudrost setrvávání u Něj.“
A pocítila jsem v srdci lehce rozpálené železo. Duch Svatý mi nic neodmítá.

Duch Ježíše

Duchu Svatý, osvěť mne. Co mám učinit a jakým způsobem mám nalézt Ježíše? Učedníci byli nevzdělaní, byli spolu s Ježíšem, ale Ježíše nechápali. Já jsem také v domě Ježíše a vůbec Mu nerozumím. Nejmenší věc mě znepokojuje a vyvolává třesení; jsem příliš přecitlivělá a nejsem příliš velkodušná, abych se pro Ježíše posvětila…
Ó, Duchu Svatý, když jsi jim dal svůj paprsek světla, učedníci jako by zmizeli. Nebyli už jako před tím. Jejich síla se obnovila, oběti se pro ně staly lehkými. Ježíše poznali více, než když byl spolu s nimi.
Prameni pokoje, světla, přijď a osvěť mě. Jsem hladová, přijď mě nasytit; jsem žíznivá, přijď mě napojit; jsem slepá, přijď mě osvítit; jsem chudá, přijď mě obohatit; jsem nevědomá, přijď mě poučit.
Duchu Svatý, celá se Ti odevzdávám…

Ohnivá Holubice

Pán mi všechno ukázal.
Viděla jsem ohnivou Holubici. Obraťte se k ohnivé Holubici, k Duchu Svatému, který dává všemu počátek…
Mým podílem je pokoj. Mým podílem je kříž a pokoj. Bolest a znechucení jsou však podílem nepřítele a těch, kteří nepřítele poslouchají.
Dětem se podává mléko, mléko vonící láskou, mléko připravené s láskou…
Viděla jsem svého Boha, viděla jsem svého Boha. Umírám, viděla jsem svého Boha… Viděla jsem předmět svých tužeb, viděla jsem předmět mé lásky, viděla jsem předmět svého žitota…

Úcta k Duchu Svatému

Viděla jsem před sebou Holubici a nad ní přetékající kalich, jako by v něm byl pramen. To, co se vylévalo z kalicha, zavlažovalo Holubici a omývalo jí.
Tu jsem uslyšela hlas, který vycházel z tohoto překrásného světla. Hlas řekl: „Jestli mě chceš hledat, poznat a jít za mnou, vzývej Světlo, to znamená Ducha Svatého, který osvítil mé učedníky a který osvěcuje všechny lidi, kteří Ho vzývají…
Amen, amen, pravím vám, kdokoli bude vzývat Ducha Svatého, bude mě hledat a nalezne mě, nalezne mě skrze Něho. Jeho svědomí bude jemné jako polní květ. Když to bude otec nebo matka, v jeho rodině tak zavládne pokoj. Pokoj bude v jeho srdci jak v tomto, tak i v budoucím životě. Neumře v temnotě, ale v pokoji.
Vroucně toužím, abys řekla, že všichni kněží, kteří jednou v měsíci odslouží mši svatou k Duchu Svatému, mne uctí. A kdokoli se bude této mše účastnit, bude odměněn Duchem Svatým a bude mít v sobě světlo; v hloubi jeho duše bude pokoj. To On přijde vyléčit nemocné a vzbudit ty, kteří spí…
A co více, ti všichni, kteří budou tuto mši sloužit nebo se jí budou účastnit, a kteří budou vzývat Ducha Svatého, neodejdou z této mše svaté, aniž by nezakusili tento pokoj ve své duši. A neumřou v temnotách.“
Řekla jsem: „Pane, co mohu udělat já? Nikdo mi neuvěří, vidíš, v jakém jsem stavu.“
On mi odpověděl: „Až nadejde čas, já učiním všechno, a ty nebudeš potřebná…“

Pravá úcta k Duchu Svatému

Zdálo se mi, že vidím našeho Pána, opřeného o veliký strom, a kolem Něho byla pšenice a vinohrady, které dozrávaly v paprscích plné vůně, rozlévajících se z našeho Pána.
Tehdy jsem uslyšela hlas: „Svět a řeholní společenství vyhledávají novoty v pobožnostech a přitom zanedbávají opravdovou úctu k Utěšiteli. To je důvod, proč zůstávají v omylech a rozkolech, to je důvod, proč nemají ani pokoj, ani světlo. Nevzývají světlo, jak má být vzývané, ačkoli vlastně ono nám zjevuje pravdu. Tato úcta se zanedbává dokonce i v seminářích…
Přetrvávají pronásledování, závist mezi řeholními společenstvími. To proto je svět v temnotách…
Každý – ve světě nebo ve společenstvích – kdo bude vzývat Ducha Svatého, neumře v bludu.
Každý kněz, který bude šířit tuto úctu, obdrží světlo, když o tom bude mluvit jiným.“
Bylo mi řečeno, že po celém světě je třeba ustanovit, aby každý kněz jednou za měsíc sloužil mši svatou k Duchu Svatému. Všichni, kteří se jí budou účastnit, obdrží výjimečné milosti a osvícení.
Kromě toho mi bylo řečeno, že nadejde den, kdy satan bude křivit obraz našeho Pána a Jeho slova skrze osoby žijící ve světě, kněze i řeholnice. Ale ten, kdo bude vzývat Ducha Svatého, odhalí blud.
Viděla jsem ještě mnoho věcí ohledně této úcty, že bych mohla napsat velká díla, ale já o tom nedokážu mluvit. A kromě toho jsem nevzdělaná a neumím číst ani psát. Pán odhalí světlo tomu, komu bude chtít…

Přeložily bosé karmelitky Praha
S laskavým svolením
bosých karmelitánů krakovské provincie

Zpět