Výroky sv. M. Magdalény deʼ Pazzi

Ó Lásko, Lásko,
je možné, že bys neměla jiné jméno než Láska?
Jsi tak chudá na jména, ó Lásko!
Ty jich ovšem máš mnoho,
ale velmi Tě těší být nazýván tímto jménem, ó Lásko,
protože v tomto jméně se velmi dáváš poznat tvorům.
Nikdy, nikdy, Lásko, se nenasytím toho
nazývat Tě tímto jménem: Láska.

Nevzdaluj, Slovo, ode mne sílu svého Božství, o to tě prosím,
ale zachovej mne, Pane můj, v takové nevinnosti, ke které jsi mě od počátku určil.
Zachovej smlouvu, kterou jsi se mnou z tvého rozhodnutí uzavřel.
Prosím, uchovej mě, abych tě mohla přinášet svým bližním,
mluvit o tvé lásce, o tvém světle ve stvoření, které miluješ.
Uchovej tebe ve mně a zachovej také všechny ty,
kteří s obtížemi a s námahou kráčejí po tvých cestách.
Zachovej ve mně svého Svatého Ducha a upevni svou nevěstu ve tvé milosti,
aby mohla završit obnovu, která se má uskutečnit ve všem stvoření
a mohla ho přivést k tobě.

Pojďme milovat Lásku věčnou, od níž jsme tak velice milovány!
Ó můj Ježíši, dej mi hlas, který by byl slyšet do všech končin země,
že všichni lidé tě mají milovat!
Ó jakou bolest cítím, že tvá láska je od lidí tak málo splácena láskou!
„Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“
A tato chuť lásky se nezíská v božství,
protože to je příliš vznešené a příliš hluboké;
nezíská se v lidství, protože to překračuje,
ale získává se v duši Slova, které se stalo člověkem
a které je prostředníkem mezi člověkem a Bohem.
Tato lahodná chuť lásky působí,
že Bůh se sdílí ve svém stvoření a stvoření ve svých bližních.

Vy nevíte, drahé sestry,
že můj Ježíš není nic jiného než láska,
bytostí, která je šílená z lásky.
Šílený z lásky, opakuji, jsi Ty,
můj Ježíši, a stále to budu říkat!
Ty celý jsi okouzlující a radostný,
Ty osvěžuješ a utěšuješ,
Ty sbližuješ a sjednocuješ,
Ty jsi zároveň soužení i osvěžení,
námaha i odpočinek, smrt i život.
Co není v Tobě?
Ty jsi moudrý i dovádějící,
vznešený i bezuzdný,
zázračný i nevyslovitelný.

Ó duše stvořené z lásky a k lásce,
proč nemilujete Lásku?…
Ó Lásko nemilovaná a nepoznaná!
Ó Lásko, učiň,
ať všechno stvoření miluje tebe, Lásku…

Jsme stvoření od Boha z lásky a láskou, a touto cestou se k němu musíme vrátit.

Tento Boží Duch je láska a hledá lásku; a nespočine než v srdcích, která milují a jednají ryze v Bohu.

Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento Božský Duch vstupující do duše, aby se s ní sjednotil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ním splyne vjedno.

Chcete-li rychle dojít dokonalosti, zvolte si za učitele Ukřižovaného a pozorně mu naslouchejte, neboť On ustavičně mluví k našemu srdci. Spojujte se s ním v modlitbách, otvírejte mu svou duši a nepřejte si nic jiného kromě Něj. Pak žádný nepřítel nic proti vám nezmůže. Objímejte celý svět poutem lásky; milujte vždy všechny tvory čistou láskou, to je bez nejmenšího nezřízeného přilnutí a afektu, milujte je, protože Bůh je miluje a chce, abyste je milovaly. Radujte se z lásky, kterou Bůh má k tvorům, i z dokonalosti, kterou jim uděluje. Mějte za velikou milost, že můžete sloužit duším, které jsou svatyněmi Ducha Svatého.

Existuje mnoho duší, které jen hromadí věchýtky slámy a sena a ty vystavují Božskému ohni lásky. Ale jen málo je těch, které pracují na vzácných drahokamech a chytají se pevných sloupů.
Ony věchýtky slámy a sena se nehodí k ničemu než aby vzplanuly a bývá z nich jen maličký ohýnek, který hned zas vyhasne a nezbyde než saze a dým, avšak drahokamy mají trvalou hodnotu a obohacují toho, komu patří, a podobně silné sloupy podpírají další stavbu i toho, kdo se jich drží.
Je mnoho těch, které se celý život namáhají, ale protože vše, co dělají, nedělají jen čistě kvůli Bohu, nemají z toho nic než krátký záblesk lidské slávy, která brzy pomine a zanechá jim srdce plné hořkosti a bolu, bez jakékoliv odměny pro věčný život. V takových lidech Boží Duch příliš nespočine.
Ale v hojné míře sestoupí a spočine v těch duší, které opracovávají vzácné kameny jistých a skutečných ctností: pokory, nelpění na sobě samém i na stvoření, chudoby, čistoty a odevzdanosti vlastní vůle Bohu a představeným.
Duše, které obejmou ony pevné sloupy, které je samé drží, staví budovu, která se nikdy nezřítí, protože kdo s čistým úmyslem koná své dílo pro Boha, ani pokušení, ani těžkosti, ani žádné stvoření nebude moci zničit takovou stavbu, protože ji upevnil Boží Duch, a co takoví lidé činí, přetrvá věky, protože staví na Bohu.
Nebuďte jako věchýtky slámy, ale staňte se bohatými pro ony drahokamy, obejměte pevné sloupy, chcete-li, aby na vás spočinul Boží Duch.

Tato Boží láska a ryzí Duch nemůže a nechce spočinout v těch duších, které mají příliš nabroušený jazyk, protože velice nesnáší a odpuzuje ho pomlouvačný jazyk a od takových lidí prchá pryč.
Boží Duch sestupuje, protože je mu vlastní sdílení a chtěl by se dát všem, ale nemá se kde zastavit, protože nenachází místo ke spočinutí. V těch, které hromadí pouhé věchýtky slámy, trochu spočine, ale kde je pomlouvačný jazyk, ani se nezastaví.
Ubližovat člověku, kterého Bůh přikázal, že máme milovat jako sebe sama, je veliké zlo. Bližní je jako panenka v Božím oku, úd tak křehký, že i nejmenší smítko ho zraní. Kdo zraňuje bližního, zraňuje Boha.
O chybách našich bližních se nemá mluvit, leda tam, kde víme, že to povede k nápravě chyby, všechno ostatní je pomlouvání.
Chtěla bych jít do celého světa a ujmout se všech duší, abych s Boží pomocí udělala, co je v mých silách, abych odstranila tento nešvar.
Ach, kdyby jen tvorové mohli vidět a do hloubky pochopit, jak Bůh nenávidí pomlouvání, ani by žádní neexistovali. A jestliže Bůh obecně nemá rád pomlouvače, tím spíš je nemůže a nechce snášet mezi řeholníky a jemu zasvěcenými nevěstami.
Objímejte celý svět poutem lásky; milujte všechny tvory vždy čistou láskou, to znamená bez nejmenšího nezřízeného lnutí a bez přimísení (nezdravé) afektivity. Milujte je proto, že Bůh je miluje a chce, abychom je milovaly i my.

Radujte se z lásky, jakou má Bůh k tvorům, a z dokonalosti, kterou jim uděluje.

Mějte to za velikou milost, že můžete sloužit duším, které jsou svatyněmi Ducha svatého, a pokládejte se za nehodné takové milosti.

Stále se zabývejte Bohem, vše konejte v Bohu, všechny naše mohutnosti ať jsou obráceny k Bohu. Pak vám ve styku s jinými nebude působit těžkosti různost povah, protože budete tak zaměstnány Bohem, že si toho nebudete všímat.

Odvažuji se tvrdit, že ti, kdo nemilují bližního a nemilují se navzájem, vůbec Boha neznají.

Bože, Ty činíš to, co jsi, jinak to nelze lépe vyjádřit.

Ó můj Bože, kde je slunce tvé milosti? Zdá se, že pro mne zaniklo. Tvá dobrota a láska se mi zcela vzdálily. Jsem opuštěná jako tělo bez končetin, které si nedokáže pomoci. Jsem jako uschlý strom… Nejsem nic než propast zloby. Jsem vinna vším zlem a všemi hříchy, které byly proti Bohu spáchány, takže mnohdy nedokážu pochopit, jak mne Ježíš a lidé mohou na zemi strpět.

Toužím jít mezi nevěřící, abych mohla získat indiány a naučit je principy naší víry tak, aby Ježíš měl duše a duše měli Ježíše.
Toužím, abych mohla každý okamžik vytrpět mučednictví a tisíce smrtí, aby se kněží stali znovu světlem světa, aby „panny“ (řeholnice) nebyly v počtu pošetilých, aby se nevěřící a bludaři vrátili do Božího ovčince, aby byly všechny duše spaseny a dali se omýt Kristovou krví.

Zpět