Nauka sv. M. Magdalény – Maria

S tajemstvím vtěleného Slova a církve je úzce spjata Maria, „ona brána, skrze niž Bůh sestoupil na zemi a skrze niž my jsme uvedeni do nebeské vlasti“. Ona je nejkrásnější ze všech tvorů, kteří vyšli z ruky Boží, a nejdůstojnější pro jedinečný vztah ke vtělení věčného Slova, nejpřednější člen církve. Magdaléna vidí, jak Maria má na prsou čtyři zlaté tabulky, na nichž je napsáno: „Amen, aleluja“ (srv. Zj 19,4). Často vidí Marii ve svých extázích, poznává její vztah k Osobám Nejsvětější Trojice, a také jaké místo zaujímá v Božích tajemstvích.
Mariinu velikost vidí z trojího hlediska:

a) Její osobní svatost

„Pán mi dal veliké poznání vznešenosti, důstojnosti a velikosti Panny Marie! Zdálo se mi, že v nebi – ať už by to byl měsíc, hvězdy, slunce nebo andělé, ani na zemi není nic, co by se mohlo přirovnat k její velikosti a důstojnosti. Jen sám Bůh, jemuž se tato Panna zdála ve všem podobná, až na to, že ona je tvor a on Tvůrce.“
Svou pokorou a čistotou způsobila, že „se sklonil trůn Nejsvětější Trojice“ a věčná Moudrost si z ní vzala tělo. Soužitím s Ježíšem zrála ve ctnosti. Vše konala pod hnutím Ducha Svatého, „který v ní každý okamžik rozléval nové dary a milosti“.

b) Matka Boží a Spoluvykupitelka

Díky své neposkvrněnosti „Maria zrodila milostí toho, kterého Otec od věčnosti zplodil a plodí svou přirozeností“. Byla spojena se svým Synem v celém díle spásy, zvláště tím, že ho doprovázela v jeho utrpení až k smrti. Maria, která miluje láskou, jenž se dá měřit jen „mírou lásky Slova“, cítila pronikavě každý okamžik jeho umučení. Trpěla z dvojího důvodu: tím, že jako matka viděla trpět a umírat svého Syna, ale trpěla též spolu s ním z lásky k lidstvu. Byla tak sjednocena s vůlí Otce spasit svět touto ukrutnou smrtí svého Syna, že „kdyby tam nebylo nikoho, kdy by ho ukřižoval, sama by to učinila a udělala by ze svého těla žebřík, aby ho povýšila na kříž, a to proto, jakou nenávist měla ke hříchu, a když viděla, že nemohl být zničen jinak než smrtí jejího Syna“.
Maria byla spojena s ním nejen při jeho utrpení, ale i při jeho oslavě. Byla přítomna jeho vzkříšení i nanebevstoupení. I ona byla vzkříšena a vzata do nebe a stanula po Jeho pravici. Tam se přimlouvá za nás. Magdaléna ji vidí v extázi:
„Jak jsi čistá a krásná, Maria! Svým pohledem pobízíš Slovo, oblažuješ anděly, nabádáš hříšníky, povzbuzuješ poutníky. Svým pohledem působíš, že Syn Nejvyššího se stává nejnižším a nejpohrdanějším ze všech tvorů. V nebi svým pohledem takřka působíš, aby Bůh nebyl Bohem, a zmírňuješ jeho hněv. Lidé na zemi pak uvažují, zda je Bůh opravdu mocný a spravedlivý, když vidí jen jeho milosrdenství. Sotva se někdo na Něho obrátí, hned Ho očekává… V kráse jejích očí se zalíbilo celému nebi, sklonil se k ní trůn Nejsvětější Trojice.“

c) Matka milosti a vzor církve

„Vidíte, co jí řekl anděl? A co to znamená, že se stala Matkou Boží? To neznamená nic jiného, než že má účast na Bohu a sdílí se s Ním, že spolupůsobí s Bohem v udělování Jeho milostí nám. Ty potěšení nebe, naše záštito, posilo slabých! Jsi zkrátka naše Matka.“
Magdaléna ji nazývá: „Matka“, „Matka Královna lásky“, „naše Matka“, „Matka plná milosti a Matka hříšníků“, „pramen plný potůčků“, „Prostřednice onoho znovustvoření, které vykonalo Slovo“, atd.

Podle strojopisu P. M. Minaříka O.Carm.
upraveno

Zpět