Úryvky z dopisů Zélie o vztahu k Ludvíkovi

Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 1. ledna 1863:

„Jsem tak šťastná se svým manželem, zpříjemňuje mi život. Ano, můj muž je svatý muž. Každé ženě bych takového přála. To je mé nejvroucnější přání.“

Dopis Zélie Martinové Ludvíku Martinovi, 31. srpna 1873:

„Můj milý Ludvíku, včera o půl páté jsme sem přijely (do Lisieux). Můj bratr mě již na nádraží očekával a byl velmi potěšen, že nás opět vidí. On i jeho žena se snaží, aby nám tu pobyt zpříjemnili. Dnes v neděli večer bylo na naší počest velké přivítání. Zítra pojedeme do Trouville, v úterý je zase velká hostina u paní Maudelondové a asi nás čeká i cesta povozem k paní Fournetové (Paní Fournetová byla matka Celiny Guérinové – švagrové Zélie – paní Maudelondová její sestra). Děti jsou velmi nadšené. Bude-li pěkné počasí, bude to jistě plnost štěstí.
Mrzí mě ale, že se tu tak mrhá s penězi. Nic mě z toho netěší. Vede se mi právě tak, jako Tvým rybám, které taháš z vody. Jsou vytrženy ze svého živlu a hynou. I já bych tu zahynula, kdybych tu musela zůstat delší čas. Necítím se dobře, zkrátka nejsem tam, kde patřím. A to má vliv i na mé tělesné blaho. Cítím se skoro nemocná. A přece se snažím být rozumná a přenést se přes to všechno. V duchu jsem celý den u tebe a stále se říkám: teď dělá to, teď zas tohle! Velmi po tobě toužím, můj milý Ludvíku. Z hloubi srdce Tě mám ráda a cítím, jak se moje láska tímto odloučením zdvojnásobila. (…) Jestli to bude možné, napíšu ti zítra zase. (…) Domů přijedeme ve středu o půl šesté. Ach, jak dlouho je ještě do té doby! S láskou Tě objímám. Děti Ti vzkazují, že jsou rády, že mohly cestovat se mnou a posílají Ti mnoho polibků.“

Zpět