Skutečné objevení a nové rozhodnutí se pro řeholi
Světice se s řeholí setkávala postupně. Ona sama nám to popisuje:
6. Došlo k tomu vlivem jedné mystické milosti, která ji zvláště zasáhla. Jedná se o vidění pekla, které v ní probudí povolání zakladatelky. První reakce se objeví na úrovní osobní: rozhodnutí týkající se jí samotné „tím prvním je následovat povolání, které mi Jeho Majestát udělil k řeholnímu životu, a zachovávat mou řeholi s co největší dokonalostí, které bych byla schopna“ (Ž 32,9). Druhou, poněkud pozdější avšak stejně silnou reakcí je rozhodnutí zakládat… (6)
7. To se stalo kolem roku 1560. Ve dvou následujících letech (1560-1562) trvá charismatické povolání k zakládání a světice se snaží důkladně se „informovat“ a „tolikrát“ čte Stanovy (Ž 35,2). Když musela, proti své vůli založit klášter mimo pravomoc řádu, rozhodla se založit ho na pevném základě karmelitánské řehole. Proto žádá Řím a odtud jí pošlou potvrzující breve o zakládání: žadatelům (P. Ibanezi a doně Giuomar, kteří poskytli své jméno pravé žadatelce Terezii od Ježíše) je uděleno povolení založit nový klášter podle karmelitánské řehole: „V tomto smyslu vám udělujeme a činíme milost, abyste mohli založit klášter mnišek … řehole a řádu Panny Marie z hory Karmel“, a sepsat „pravidla a směrnice“, podle kterých se bude řídit život v novém klášteře. (7) Toto římské breve nese datum 7. února 1562 a do rukou světice se dostává v červenci téhož roku.
8. Ještě předtím než breve dospěje do Avily se světice na jaře roku 1562 setkává v toledském paláci doni Luisi de la Cerda s jinou zakladatelkou, Marií od Ježíše. Terezie prožívá velmi dramaticky v tomto období otázku evangelijní chudoby: vnitřní nároky, odpor ze strany učených poradců, vytrvalý tlak sv. Petra z Alcantary, oponování otce provinciála a města, ona sama kolísá mezi jistotou a pochybnostmi. A v těchto těžkostech přichází Marie od Ježíše a říká jí o chudobě, jakou předpisuje karmelitánská řehole „před tím, než byla zmírněna“ (Ž 35,2). To je pro Terezii rozhodující: ideál chudoby, která ji tak zaměstnává je zaručován řeholí: „už jsem totiž věděla, že je to v Řeholi, a viděla jsem, že je v tom větší dokonalost“ (Ž 35,3). Nyní ji už žádný teolog nemůže odvrátit od jejího rozhodnutí Ž 35,4). (8)
9. Tak se řehole stane základem nových otázek, se kterými se světice obrací na Řím, aby zajistila nedávno založený dům: breve z 5. prosince 1562 a ze 17. července 1565. Na základě těchto skutečností bude dům legislativně pod karmelitánskou řeholí (viz Ž 36,26) a samy mnišky matky Terezie se budou nazývat: Bosé mnišky Naší Paní z hory Karmel a prvotní řehole“. (9)
10. V té době světice četla, meditovala a osvojila si literu a ducha karmelitánské řehole. V Toledu se kromě s Marií od Ježíše setkala také s jinými dobrými poradci. V blízkosti se nachází konvent karmelitánů, jehož převorem je fra Antonín od Ježíše (Heredia), budoucí společník sv. Jana od Kříže v Duruelu. To všechno přispívá ke stále většímu zájmu světice o řeholi.
11. U sv. Josefa skládají novicky své sliby podle formule z Vtělení, avšak s některými změnami. Jedna z nich se týká řehole: „Slibuji… podle prvotní řehole Naší Paní z hory Karmel atd.“ Zdá se, že v prvních chvílích ani zakladatelka ani karmelitky, které přišly z Vtělení necítily potřebu znovu složit své sliby podle této nové formule. Tato otázka vystoupí na povrch o několik let později a tehdy apoštolský vizitátor fra Pietro Fernandez žádá, aby všechny karmelitky, které přecházejí z Vtělení do tereziánských Karmelů se formálně zřekly zmírněné řehole. Tak to vzpomíná Marie od sv. Josefa (Salazar) ve své Knize rekreací: „Otec vizitátor stanovil, aby každá mniška zmírněné řehole, která by chtěla přejít do našich klášterů, se veřejně zřekla zmírněné řehole a slíbila, že bude zachovávat prvotní řeholi a tak začala naše matka“.
12. Světice vlastnoručně píše text zřeknutí se takto:
„Ježíš. Já Terezie od Ježíše, mniška Naší Paní z hory Karmel, profeska kláštera Vtělení v Avile, která jsem nyní zde v lášteře sv. Josefa v Avile, kde se dodržuje prvotní řehole a kterou jsem až doposud zachovávala s povolením našeho ctihodného otce fra Giovanni Battisty. Dal mi ji, abych ji zachovávala, i když by mi představení nařídili, abych se vrátila do kláštera Vtělení. (10) Je mojí vůlí zachovávat ji po celý můj život a tak slibuji a zříkám se všech breve, které papežové vydali ke zmírnění jmenované řehole. S milostí našeho Pána slibuji ji zachovávat až do smrti. K dotvrzení pravosti podepisuji svým jménem. 13. července 1571. Terezie od Ježíše, karmelitka.“ (11)