Závěr
Pokusili jsme se nahlédnout do eliášovských inspirací v raném mnišství. Skutečně, Eliáš se stal modelem života pro mnichy jak na Východě, tak na Západě, jakýmsi jejich praotcem, za jehož syny, následovníky a žáky se považují. Podrobnější rozbory jednotlivých proudů raného mnišství by ukázaly jisté rozdílnosti. Ne všechny jsou v eliášovské tradici stejně zakotveny. Augustin a jeho cenobitské mnišství, podobně i některé další západní řehole 4. – 6. století (Řehole Augustinova, Řehole čtyř otců, Řehole Césaria z Arles) jsou spíše okouzleny novozákonní jeruzalémskou komunitou a neupomínají tolik na starozákonní zdroje. Cassianus, žák východních mnichů, a jím ovlivňované západní mnišství je v inspiracích z obou Zákonů vyrovnanější, podobně i Řehole Mistrova a Benediktova.
Pro nás je dnes také inspirativní přínos mnišství v asimilaci a aktualizaci starozákonních spirituálních důrazů. V mnišské tradici to není jen teorie, ale žitá zkušenost. Prorok Eliáš je takovou spojnicí obou spiritualit, židovské a křesťanské, ale navíc i muslimské, jež se na proroka také odvolává.
Mluví se o ekumenické dimenzi mnišství. Svými kořeny tkví v tradici nerozděleného křesťanstva a žije z ní. „Vzhledem k této ekumenické dimenzi se Eliáš stává faktorem jednoty. Je uctíván východními církvemi, jež uctívají světce první smlouvy, karmelitánský řád mu zachoval důležité místo v římské církvi, církve reformační jej oceňují jako muže Božího, jejž jim představuje Písmo.“ (47)
Už ve středověku Joachim da Fiore očekával Eliášův příchod a s ním smíření mezi Řeky a Latiníky a mezi křesťany a Židy. Mnišství má podle něj sehrát svou roli při této restitutio mundi a třetím stavu světa. (48)
Eliáš také inspiroval mnichy k nekonformnímu životu, k duchovnímu entuziasmu spojenému s přísnou askezí, k angažovanosti pro spravedlnost a spásu světa, ať už přímo nebo prostřednictvím boje s duchovními kosmokratory.
„Eliáš vyjadřuje některé základní rysy mnišské fyziognomie. Před inflací slov zve k mlčení; jeho život totálně oddaný Bohu v celibátu je obdivuhodně duchovně plodný.“ (49) Žije v hluboké kontemplaci a zároveň nekompromisně bojuje uprostřed světa za pravdu a spravedlnost. I dnes jsou stále aktuální a inspirativní výzvy jeho spirituality: „Živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách“ (1 Král 17,1) a „Velice horlím pro Hospodina, Boha zástupů“ (1 Král 19,10.14).
z Teologických textů 2/2005
Poznámky pod čarou:
(1) Srov. POIROT, E. Élie, archétype du moine. Pour un ressourcement prophétique de la vie monastique. SO 65. Abbaye de Bellefontaine 1995.
(2) SV. ATANÁŠ. Život Antonína poustevníka. Velehrad : Refugium 1996.
(3) Srov. BARTELINK, G.J.M. Introduction. Athanase d´Alexandrie. Vie d´Antonie. SC 400, Paris: Cerf 1994,s. 50-51.
(4) EUSTRATIOS CONST. Vita Eutich. 448. Srov. POIROT, cit.dílo, s. 212.
(5) ARCADIOS CYP. Vita Sim. 65. POIROT, tamtéž.
(6) CASSIANUS. Collationes 18, 6.
(7) HIERONYMUS. Ep. 58, 5.
(8) SOZOMENOS. Historia Eccl.1, 12, 9.
(9) Le Saint prophete Elie d´apres les Peres de l´Église. SO 53. Abbaye de Bellefontaine 1992; POIROT, cit. dílo.
(10) ATHANASIOS. Ep. Virg. 58.
(11) Srov. POIROT, cit. dílo, s. 30-38.
(12) IOANNES CHRYSOSTOMOS. De Virginitate 79.
(13) EFRÉM ARM. Hymnus 4.
(14) POIROT, cit. dílo, s. 45-46.
(15) JAKOBUS DE SARUG. Elia 5, 23-25.
(16) IOANNES CHRYSOSTOMOS. Hom. Phil. 12,3.
(17) AMMONAS. Ep. 1, 1-2. (řecká verze). In POIROT, cit. dílo, s. 59.
(18) CASSIANUS. Collationes 14, 4.
(19) IOANNES CHRYSOSTOMOS. In illud: Salutate Priscillam et Aquilam 2, 4.
(20) Odkazy in POIROT, cit. dílo, s. 121.
(21) Srov. kritický dialog Eliáše s Achabem 1 Král 18, 17-18.
(22) APOFTEGMATA. Am 202, 4.
(23) POIROT, cit. dílo, s. 124.
(24) POIROT, cit. dílo, s. 144.
(25) BASILIOS. Hom. De Ieun. 6.
(26) GREGORIUS. Hom. Ez., 2,1,7-18.
(27) ANTONIOS. Ep. 4,8; MAKARIOS (Ps.). Hom 31, 5; AMMONAS. Ep. 8,1; ISAIAS SC. Asc. 11, 116-117. Srov. POIROT, cit. dílo, s. 72-73.
(28) POIROT, cit. dílo, s. 73-74.
(29) MAKARIOS (Ps.). Hom 31, 5. Srov. starý český překlad Padesát homilií duchovních. Přel. J.Vlček. Praha: Knihtiskárna Cyrilo-Metodějská 1878, s. 148.
(30) AMMONAS Ep. 8,1.
(31) MIDRAŠ RABBA, Cant. 7, 6. In POIROT, cit. dílo, s. 86, pozn. 76.
(32) IOANNES CHRYS. Exp. Psal. 129,1.
(33) POIROT, cit. dílo, s. 89.
(34) IOANNES CHRYS. Quid frquenter conv. 3.
(35) Srov. POIROT, cit. dílo, s. 94-95.
(36) Ratio Institutionis Vitae carmelitanae. Roma : 1988, §18.
(37) MAXIM TUR. SERM. 52,2.
(38) TERTULLIANUS. De ieiunio adversus psych. 7.
(39) TERTULLIANUS. Op. cit., 6.
(40) AUGUSTINUS (Ps.). Serm. 172, 2.
(41) Srov. např. BASIL. De ieunio 3-4.
(42) IOANNES CHRYSOST. (Ps.). Eliam. In POIROT, cit. dílo, s. 158. Též ROMANOS MEL. Kont. 7, 9-10.
(43) EFREM ARM. Hymn. 18.
(44) GREGORIUS MAG. Dial. 2,8,3,8.
(45) THEODORET z KYRU. Hist. Rel. 6, 10-11.
(46) HIERONYMUS. Vita Pauli 10.
(47) POIROT, cit. dílo, s. 220.
(48) Tractatus 291. 195. Srov. MOTTU, H. La manifestation de l´Esprit selon Joachim de Fiore. Herméneutique et théologie de l´histoire d´apres le traité sur les Quatres Évangiles. Neuchatel-Paris 1977.
(49) POIROT, cit. dílo, s. 222.