Závěrečné shrnutí

Slušelo by se nějaké slůvko na závěr. Nejsem si ovšem jist, zda bych sám nějaké vhodné našel. A tak si dovolím skončit jednou delší citací z pera takřka současné světice tereziánského Karmelu: svaté Terezie Benedikty od Kříže, Edith Stein: „My, které žijeme na Karmelu a denně se modlíme k našemu svatému otci Eliášovi, víme, že on není nějakou vágní postavou z šedé prehistorie. Jeho duch působí prostřednictvím živé tradice mezi námi a určuje náš život. Naše svatá matka velmi rozhodně odmítla tvrzení, že založila nový Řád. Nechtěla nic jiného, leč probudit k životu původního ducha prvotní Řehole. (…) Stát před tváří živoucího Boha, to je naše povolání. Svatý prorok Eliáš nám v tom dal příklad. On stál před tváří Boha, neboť ten je nekonečným pokladem, pro který opustil všechna pozemská dobra. (…) Eliáš stojí před Boží tváří, neboť Pánu náleží všechna jeho láska. (…) Boží sláva je jeho radostí, horlivost v jeho službě jej stravuje. (…) Bůh jej potěšil, jak potěšuje pouze své vyvolené: zjevuje se mu on sám na osamělé hoře a dává se mu poznat v jemném vánku po bouři a oznamuje mu svou vůli velmi jasnými slovy. Prorok, který slouží Pánu s čistým a od všeho pozemského oproštěným srdcem, je také vzorem poslušnosti. (…) Když jej Bůh o to žádá, předstupuje před krále bez bázně a předává mu nepříjemné zvěsti, které probudí jeho hněv. Chce-li to tak Bůh, odchází ze země ponořené do násilí, ale vrací se i v případě, že nebezpečí nepominulo a to vše na příkaz Boží. Kdo takovýmto způsobem vyznává věrnost Bohu, může si být jist Boží věrností…“  (30)
Kéž něco z těchto slov zůstane i v každém z nás a přinese své ovoce.

Ze dne Karmelitánské spirituality v Praze

Zpět na úvod

Poznámky pod čarou:

(1) Lat.: „Svému zakladateli, sv. Eliášovi, proroku, zřídil celý karmelitánský řád“.
(2) V té době existoval Řád bosých karmelitánů ve dvou kongregacích (španělské a italské), přičemž každá z nich měla svého vlastního generálního představeného.
(3) Prvním zakladatelem, který se dočkal umístění své sochy ve svatopetrské bazilice, byl svatý Dominik Guzmán, zakladatel Řádu kazatelů (dominikánů). Jeho socha zde byla umístěna v roce 1706. Následovala socha svatého Františka (1725) a socha sv. Eliáše (1727). Srov. La statua del profeta Elia nella basilica vaticana, in: Il Carmelo in Terra Santa dalle origini ai giorni nostri, S. Giordano (ed.), Arenzano, 1994, s. 40.
(4) Možná poněkud jednostranně, nicméně v zásadě velmi pravdivě to vyjadřuje Antonio Fortes: „Doňa Teresa de Ahumada vstoupila do Karmelitánského řádu v roce 1535 ve svých dvaceti letech a jako karmelitka zemřela v roce 1582. Když už do něj jednou vstoupila, nikdy nepomyslela na změnu řádu, nýbrž její duchovní vlastí zůstal navždy Karmel. Její láska k této rodině nepřestává ani na okamžik po celou dobu zmíněného období. Od počátku chtěla být karmelitkou a ne augustiniánkou nebo členkou jiného řádu, z nichž si mohla vybrat, neboť je znala. A když od ní duchovní zralost zažádala, aby dala svému životu karmelitánské mnišky jiný směr, nechtěla udělat nic jiného než být karmelitkou až k samotným kořenům počátků Řádu v Palestině, k ‘prvotnímu’ z hory Karmel. Jejím ‘krbem’, jak to bylo šťastně nazváno, byl bez nejmenšího váhání od počátku až do konce jejích dní Karmelitánský řád“; – heslo Carmen, Orden del, 1530-1582, in: Diccionario de Santa Teresa (dále jen: DST), T. Álvarez (ed.), Burgos: MC, 2002, s. 800n.
(5) Někdy v této době (v roce 1562?) se rodí první tereziánské Stanovy, platné pro Klášter svatého Josefa, které se měly stát vzorem pro další zakládání. Později (od roku 1569?) je tento nedochovaný tereziánský text rozšiřován a upravován až do definitivní podoby schválené na kapitule v Alcalá de Henares roku 1581. Srov. T. Álvarez, heslo Constituciones Teresianas, in: DST, s. 169nn.
(6) Světice k tomu sama píše: „Krátce nato tam šťastnou náhodou přišel jeden mladý otec, který studoval v Salamance, a byl (tam) s jiným, který ho doprovázel, a ten mi o životě, jaký vedl tento otec, řekl velké věci. Jmenuje se bratr Jan od Kříže. Chválila jsem našeho Pána, a když jsem s ním mluvila, velmi mě uspokojil, a dozvěděla jsem se od něj, že chtěl také jít ke kartuziánům. Já jsem mu pověděla o tom, co jsem zamýšlela, a velmi jsem ho prosila, aby počkal, dokud nám Pán nedá klášter, a také, jak velké by to bylo dobro, kdyby se měl zdokonalovat a zůstat přitom ve stejném Řádu a jak víc by (tím) posloužil Pánu. Dal mi slovo, že to tak udělá, jen aby se to příliš neprotahovalo…“ (Z 3,17; zvýraznění v textu mé vlastní).
(7) Zatímco svatý Jan od Kříže absolvoval coby karmelitánský klerik důkladnou formaci i v otázkách řádové spirituality a tradice, Tereziiny možnosti prohloubení znalostí ducha vlastního řeholního institutu (a tím i eliášských motivů v ní) byly mnohem skromnější. Byla odkázána většinou jen na příležitostné podněty čerpané z liturgie (karmelitánské oficium), výtvarných výjevů a legend, které znala z kázání. Jedinou významnější sbírkou karmelitánských dokumentů, kterou mohla číst, je takzvaný Avilský kodex, nalezený v Klášteře Vtělení zhruba před padesáti lety Otgerem Stegginkem O.Carm., který pochází z 15. století a obsahuje mimo jiné i dílo Filipa Ribota Decem libri de Institutione et peculiaribus id est familiaribus gestis religiosum.
(8) Terezie: Z 27,17; 28,20; 6H 7,8; 7H 4,11; Jan: 2V 8,4; 20,2; 24,3; 3V 42,5; DP 14,14n.
(9) S tímto Elizeovým zvoláním se přímo setkáváme na jedné záložce v Tereziině breviáři, kde si světice poznamenala mimo jiné: „Nic se neděje bez Boží vůle: ‘Otče můj, jste vůz Izraele a jeho vůdce’, řekl Elizeus Eliášovi“ (Volné poznámky 3,5). Předcházející čtyři poznámky na tomtéž lístku se týkají snášení nespravedlivých křivd a utrpení.
(10) Celý text básně v originálu zní: „Vamos muy mortificadas, / humildes y despreciadas, / dejando la honra en el suelo, / monjas del Carmelo. // Al voto de la obediencia, / vamos, no haya resistencia / que es nuestro blanco y consuelo, monjas del Carmelo. // La pobreza es el camino, el mismo por donde vino / nuestro Emperador al suelo / monjas del Carmelo. // No deja de nos amar / nuestro Dios y nos llamar; / sigámosle sin recelo, / monjas del Carmelo. // En amor se está abrasando / aquel que nació temblando, / envuelto en humano velo / monjas del Carmelo. // Vámos a enriquecer / adonde nunca ha de haber / pobreza ni desconsuelo / monjas del Carmelo. // Y al Padre Elías siguiendo, / nos vamos contradiciendo / co su fortaleza y celo, / monjas del Carmelo. // Nuestro querer renunciado, / procuremos el doblado / espíritu de Eliseo, / monjas del Carmelo“ (TP 10).
(11) Tereziina formulace vychází z překladu Vulgáty: Fiat in me duplex spiritus tuus, což navozuje ideu „dvojího“ či „dvojnásobného“ ducha. Hebrejský originál předpokládá ve skutečnosti spíše „dva díly“ Eliášova ducha, tedy dvě třetiny, ve smyslu deuteronomického předpisu o dědictví, které přísluší prvorozenému synu (srov. Dt 21,17). Elizeus chce tedy svou prosbou vyjádřit, aby se k němu Eliáš přiznal jako ke svému hlavnímu duchovnímu dědici.
(12) Tomás Álvarez, heslo Tipología bíblica, in: DST, s. 622n.
(13) Všimněme si, že mezi třemi podmínkami vnitřní modlitby (srov. CV 4,4) uvádí svatá Terezie právě „oproštěnost od všeho stvořeného“ (desasimiento de todo lo criado) a že kontemplaci připisuje činnou finalitu (srov. 7 H 4,6nn.).
(14) Programově to vyjadřuje známá věta z této kapitoly: „K tomu je modlitba, mé dcery; k tomu slouží toto duchovní manželství: aby se z nich rodily stále skutky, skutky“ (7 H 4,6).
(15) Srov. k tomu Tomás Álvarez, heslo Tipología bíblica, in: DST, s. 622. Místa, kde se Terezie odvolává na počátky Karmelu, jsou následující: Ž 36,29; CV 2,7n.; 4,1n.; 11,4; 13,6; 29,32n.; 5H 1,2; Z 2,3; 4,6n.; 27,11n.; 28,20n; 29,30-33; ZpV 42; TK 135,13…
(16) K tomu všemu viz Alberto Pacho, heslo Elías, Profeta, in: Diccionario de San Juan de la Cruz (dále jen: DSJC), E. Pacho (ed.), Burgos: MC, 2000, s. 493.
(17) Význam tohoto zdůraznění je ovšem jiný, než jak by se mohlo na první pohled zdát: Mystický učitel nechce snížit hodnotu Božího sebesdělení, nýbrž naopak vyzdvihnout Eliášovu moudrost, díky níž si je prorok vědom, že žádné, byť sebe věrnější poznání Boha, jej nemůže plně postihnout.
(18)  Stačí jen projít základní obraty: „někdy velmi letmo“, „velice zřídkakdy a skoro nikdy“ (!), „a velice málokomu“…
(19) Mystický učitel myslí pravděpodobně zejména na svatého Tomáše Akvinského. Srov., co k tomu píše Eulogio Pacho in: San Juan de la Cruz, Cántico espiritual.Primera redacción y texto retocado, Madrid: FUE, 1981, s. 749, pozn. č. 31.
(20)  Lat.: „Svatá Terezie, matka duchovních (osob) a zakladatelka nové reformy Řádu bosých blahoslavené Marie z hory Karmel“.
(21) K tomuto tématu viz více např. Juan Manuel Lozano Nieto, heslo Fondatore, in: Dizionario teologico della vita conscrata, A. Aparicio Rodríguez, J. M. Canals Casas, T. Goffi a A. Palazzini (edd.), Milano: Àncora, 1994, s. 756nn.
(22) Reforma 2,6,5,15; cit. dle: Tomás Álvarez, heslo Fundadora/fundaciones, in: DST, s. 915.
(23) Pavel VI., Carmeli Montis, in: De vita religiosa documenta selecta, Simeon a S. Familia (ed.), Romae, 1967, s. 974; citováno ve Stanovách bratří z roku 1986, č. 11.
(24) A zde je nutné zmínit, že u svaté Terezie dochází při tomto zpětném pohledu na počátky Řádu na Karmelu k jakési „hagiografické idealizaci“ pohledu na první karmelitány; srov. Jesús Castellano, Il Monte Carmelo di Santa Teresa, in: Il Carmelo in Terra Santa…, s. 48.
(25) Ne náhodou již první stanovy bosých karmelitánů italské kongregace (z roku 1599) hovoří o tom, že jsme povoláni k „mystickému sjednocení s Bohem“ (úvod 2; cit. také in: StOCD86 15b).
(26) Srov. např. Ž úvod,1; 4,7; 7,17; 9,4; 12,6; CV 29,7; Z 2,3…
(27) Zmíněná strofa ve volném překladu do češtiny zní: „Chudoba je cestou,/ toutéž, po níž přišel / náš Císař na zem / mnišky Karmelu.“
(28) Viz, co k tomu uvádí Lucinio Ruano in: San Juan de la Cruz, Obras completas, Madrid: BAC, 14 1994, s. 179.
(29) Celý text viz in: San Juan de la Cruz, Obras completas…, s. 180.
(30) Citováno podle španělského překladu, viz Sobre la historia y el espíritu del Carmelo, in: Edith Stein, Obras completas, Burgos: MC, ????, s. 273-276.