Životní povolání
Slovo povolání je odvozeno od slovesa volat. Tím se naznačuje, že Bůh nejprve působí mimo nás, že nás zve a mluví k nám. Zároveň si uvědomujeme, že toto působení nemůžeme pominout. Odpovídáme na ně buď ano či ne. Ignorovat ho znamená říci ne. Věříme, že Bůh každého z nás volá ke konání dobrých věcí ve světě. Jsme voláni k tomu, abychom měli zájem o jiné lidi, k tomu, abychom se stali nástroji lásky, míru a spravedlnosti.
Někteří lidé zakoušejí ve svých touhách a snech Boží povolání jako Boží nabídku být tu pro druhé lidi, pro církev a plně tak naplnit svůj život. Bůh má o každém z nás svůj sen. My všichni jsme Bohem neopakovatelně milováni a voláni. A jediné, co si Bůh přeje pro celé lidstvo a pro každého jednotlivce, je dobro. Boží sen o nás spočívá v tom, že se každý svým způsobem připojíme ke Kristu a v budování lepšího světa naplníme svůj život. „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, (…) jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mě budete dotazovat celým svým srdcem.“ (Jer 29,11-13).
V současné době existuje mnoho cest, jak odpovědět na volání, která zakoušíme v našem životě. Některá z těch volání vyžadují naši celou existenci. Jiná jen z části vyjadřují to, kdo jsme a jak se chápeme. V procesu rozlišování našeho životního povolání se snažíme poznat jistý směr a způsob našeho bytí ve světě. Naše životní povolání v sobě většinou obsahuje dva aspekty: důvěrný vztah k druhým lidem včetně Boha a celoživotní zaměření, které jsme si zvolili, abychom byli ušlechtilejšími vykonavateli Boží lásky ve světě. Když mluvíme o našem povolání k manželství, kněžství, svobodnému stavu či zasvěcenému životu, máme na mysli trvalý způsob naší existence ve vztahu k lidem a Bohu. Tato skutečnost spolu s celoživotní specializací tvoří životní cestu, pro kterou se rozhodujeme a pomocí níž chápeme celé naše bytí tváří v tvář nám samotným, jiným lidem a Bohu. Různí lidé přistupují ke svému povolání různým způsobem. Někteří lidé uvažují nejdříve o své činnosti-specializaci a jiní zase o životním stavu jako je manželství, kněžství, zasvěcený život či svobodný stav.
Celá naše existence je utvářena skutečností povolání. Vskutku, celý lidský rod a také církev jsou zapojeny do dialogu volání-odpovědi s Bohem. Tento dialog tajemným způsobem vyjadřuje působení Krista v procesu transformace celého světa v Něho samého. Náš vlastní dialog volání-odpovědi je součástí tohoto procesu transformace světa. Byli jsme povoláni k bytí v konkrétní rodině, zemi a rase. V atmosféře svobody jsme všichni voláni, abychom na toto volání odpověděli a tak objevili, kdo ve skutečnosti jsme a jaká je naše role ve světě. Navíc má být tento dialog stálým projevem naší existence.
Tato skutečnost se týká zvláště křesťanů vzhledem k našemu primárnímu povolání být Kristem pro druhé. Být Kristem je kromě povolání současně i odpovědí. Na Pánovo volání „přijď a následuj mě“ máme odpovídat tak, jako Kristus odpovídá svému Otci kvůli potřebám lidského rodu. Jsme voláni k tomu, abychom rozvíjeli plný potenciál lidství. Naší odpovědí je napomáhání růstu Božího semene či Kristovy lásky v nás. Jednoduše to vyjadřuje sám Kristus: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 15,12)
Zakoušíme mnoho různých volání: volání k existenci, volání ke hříchu, volání k zapojení se do Kristova projektu stavby světa lásky, spravedlnosti a míru. Můžeme se mnohému přiučit, když zrekapitulujeme své životní zkušenosti a když ta volání, která jsou od Boha, rozlišíme od těch, která jsou od nepřítele lidského rodu, nepřítele naší skutečné lidské podstaty.