Pokání
Spiritualita Lurd se zaměřuje zvláště na pokání a na modlitbu; karmelitáni se od počátku označují za ty, kdo žijí „ve svatém pokání“.
Z Lurd:
Bernadeta se chvěje. Právě si klekla a políbila zem na žádost Zjevení. (…) Ale Zjevení zmizelo. Vyslovilo dnes nové slovo a opakovalo je: „Pokání!“ (6)
„Víš, že tě lidé pokládají za blázna, když děláš takové věci?“
„Za hříšníky!“ odpoví stručně Bernadeta. Opakuje slova, která slyšela v extázi. (7)
Hřích tady na zemi je velmi žalostná věc. Aby mohla pomoci, aby mohla utěšit Aquero, je Bernadeta připravena ke všemu. Nic jiného pro ni nemá cenu. Pro ni je důležité Aquero, její tajemná přítelkyně a poselství onoho rána. Starost o hříšníky, která ještě včera byla pro ni vzdálená, se jí vyjevila v pohledu plném smutku, který se jí vtiskl na celý život.
Z Karmelu:
Jiný způsob (ve 12. století, v době počátků karmelitánů), jak vyjádřit „obrácení“ či „konat pokání“ byl: vydat se na pouť, následovat „chudý Krista chudého“. Tento způsob života mohl být uložen jako pokání anebo jej věřící přijímali dobrovolně. Uskutečňuje se tak křesťanské přesvědčení o dočasnosti všeho pozemského.
Poustevníci na Hoře Karmelu byli křesťané, kteří žili ve „svatém pokání“, modlili se s pomocí Písma a často i slavili eucharistii a umrtvovali se. Žili spiritualitu poutníků na svatá místa a hledali Boží království.
Řehole definitivně uzákonila život „ve svatém pokání“, spojený s modlitbou a umrtvováním, soustředěný na Bibli a na slavení eucharistie, spiritualitu poutníků na svatá místa, duchovní boj proti ďáblu, ruční práci pro každodenní obživu, touhu po evangelní chudobě, bratrskou jednotu a potulné kázání jako sloupy stavby, kterou karmelitáni chtějí postavit, aby uskutečnili jim vlastní následování Krista. Procházejí cestu každého člověka vstříc nebeskému Jeruzalému a pokoj, který jim zaplavuje srdce, šíří mezi bratry. (8)