Mlčení
Některá zjevení Panny Marie Bernadetě se odehrála v úplném mlčení, beze slov, zvláště první dvě a pak ono poslední 16. července. Také naše řehole o Marii „mlčí“, a přitom Maria je karmelitánům tolik blízká!
Z Lurd:
Blížil se okamžik, kdy Panna Maria měla opustit jeskyni a už se víckrát neobjevit. Snad vlídná Matka chtěla v této chvíli připomenout slib, že ji učiní šťastnou ne v tomto, ale v jiném světě? Nic z toho Panna Maria neřekla ani neudělala, ale se vznešenou něžností, kterou snad jen maminky této země pochopí, dala přednost mlčení, než aby měla zarmoutit svou dívenku. Po celý čas zjevení se usmívala a malé děvče zanechala plné radosti.
Zjevení za soumraku trvalo méně než čtvrt hodiny a rozloučení proběhlo beze slov, ale v srdci dívenky vzbudilo stesk zároveň s radostí a nevyslovitelným okouzlením: tak hezkou jsem ji ještě nikdy neviděla.
Z Karmelu:
„Rozlišujícím prvkem spirituality Karmelu je životodárný a hluboký vliv přítomnosti Panny Marie, Matky Boží a naší. Proto se říká: „Carmelus totus marianus“, to znamená, že Karmel je řád plně mariánský. Ale může nás překvapovat a udivovat, že není Bohorodička jmenována v “Pravidle“, které dal jeruzalémský patriarcha Albert skupině latinských poustevníků na hoře Karmel, od nichž pochází karmelitánský řád.“ (11)
„Zbožná úcta k blahoslavené Panně nemusela být ukládána zákonnými předpisy – nevyjímaje ani „Pravidlo“ – vždyť kvetla v jejich myslích v teple víry: v jejich duši, přirozeně křesťanské a neoddělitelně mariánské.“ (12)