Duchovní sňatek, tajemství Vtělení

Aby svatý Jan vyjádřil nejužší spojení Boha s duší, uchyluje se k obrazu vtělení v Panně Marii. Vykládá slova, která pronáší milující duše k Bohu: „Kde přebýváš v skrytu.“ Duše tím míní, říká svatý Jan, že Bůh v ní tajně přebývá, poněvadž k tomuto přesladkému objetí dochází v hlubinách její podstaty.
Sám Duch svatý takřka přivádí svou snoubenku, aby se setkala se Snoubencem a aby se mohli obejmout. V tomto objetí v ní Snoubenec dřímá. Jak šťastná je duše, která stále cítí, že v ní žije Bůh a že v ní odpočívá! Je povinna odloučit se od všeho a žít v nejhlubším tichu, aby nerušila nejmenším pohybem nebo zvukem odpočinek Milovaného. On tam obyčejně chce spát v náručí své snoubenky, v podstatě její duše. Ona si to dobře uvědomuje, a obvykle z toho má velkou radost. Kdyby byl stále vzhůru a ustavičně ji zaplavoval svým světlem a svou láskou, bylo by to pro ni, jako by už dlela ve slávě. Když už pouhý polospánek, ve kterém Snoubenec otvírá jen částečně oči, uchvacuje duši tak prudce, co by se s ní stalo, kdyby byl v ní a pro ni stále dokonale vzhůru?
Svatý Jan jasně vyjadřuje, že Snoubenec, spočívající ve své snoubence, slaví zde tajemství svého vtělení. I když tu není vysloveno Mariino jméno, je možné jasněji na ni vztáhnout příklad všech, kdo hledají spojení s Bohem, když ona je nejomilostněnější ze všech mystiků? Svatý Jan připisuje snoubence to, co tak rádi připisujeme Panně Marii: Je uzavřenou zahradou, vyhrazenou pro Snoubence. „Hortus conclusus, soror mea sponsa.“ Tam bude objímat jen jeho, bude důvěrně spojena s ním, s jeho přirozeností, bez jakéhokoli přemítání. K tomu dochází jen při duchovním sňatku, který je objetím mezi Bohem a duší.
V tomto spojení, pokračuje světec, se sděluje sám Bůh. On se dává duši a zároveň ji obnovuje ke kráse, jaké není rovno. Oba srostli vjedno, tak jako – všimněme si, že se zde vrací metafora – skleněné okno a sluneční paprsek, který jím prochází, jsou jedno.
Má-li ještě někdo pochybnosti, zda spojitost, kterou jsme naznačili mezi těmito citáty, je správná, zda svatý Jan skutečně ve svých mystických představách viděl v Panně Marii, v jejím nejdůvěrnějším spojení s Bohem, obraz našich duší, ať otevře jeho básnickou knihu, ve které opěvuje Mystický učitel tajemství vtělení. Tam vyvstává před námi Maria jako prostřednice, pro kterou a ve které uzavírá sám Boží Syn jako snoubenec sňatek se svou snoubenkou a dovoluje jí, aby měla účast na jeho přirozenosti. Nejen on sám, ale Nejsvětější Trojice jako celek přichází se Synem, aby přebývala v srdci člověka, které se otevře Bohu a je pro něho otevřené. Nemůžeme si přát úplnější a krásnější potvrzení mariánské mystiky svatého Jana od Kříže. Maria, naše Matka, naše sláva, je naším příkladem, naším pravzorem, když si nás také volí Bůh k projevům své božské přízně.

Z knihy Krása Karmelu
S laskavým svolením KNA

Zpět