Bratři Panny Marie
Karmelitánský řád odvozuje své jméno od svaté hory, kde začínal. Karmel je přírodní ústraní pro kontemplativní osobu, a nebylo nevhodné, že na jeho úbočích stál karmelitánský klášter, kolébka řádu. Stojí nad vřavou života, nad bouřlivým mořem světa. Je ponořen do Božího míru. Takový mír přirozeně spojujeme s Karmelem.
Zvláště je třeba upozornit na Eliášovo vidění na Karmelu. Na tomto vidění se zakládá mariánský ráz karmelitánské spirituality. Na vrcholu Karmelu spatřil prorok po sedmeré modlitbě malý obláček. Přinášel déšť, který měl osvobodit vyprahlou zemi. Mnoho vykladatelů Písma svatého vidělo v tomto obláčku předobraz svaté Panny, která nesla v lůně Vykupitele světa. Není to poprvé, co byl oblak použit jako symbol. Na poušti mrak, který zakrýval archu úmluvy, byl znamením Boží přítomnosti. Četné okolnosti, ve kterých je zmínka o tomto obraze mraku, jsou připisovány sestoupení Boha na zem a jeho přebývání mezi lidskými dětmi. Z okolností, za kterých viděl prorok po své sedmeré modlitbě, jak vystupuje nad mořem oblak, můžeme vyvozovat, že viděl v oblaku předobraz Boží Matky – předobraz tajemství vtělení.
A pro tuto víru byla ve shodě s tradicí Karmelu stará svatyně, zasvěcená svaté Panně, postavena na hoře uprostřed poustevnických jeskyň. Když (bratři) denně spěchali do kaple naší Paní a před jejím oltářem slavili božské oficium a konali rozjímání, když vedli život modlitby takřka před zrakem své nebeské Matky, byla jejich úcta k ní čím dál tím vroucnější a opravdovější.
Bylo to podivuhodné řízení Prozřetelnosti, že první klášter řádu byl postaven kolem kapličky, která byla střediskem mariánské úcty. Tento úradek Prozřetelnosti ukládal bratřím úctu k Panně Marii jako něco, co bylo vnitřně spjato s jejich zřízením. Jméno, kterým je sousední obyvatelé podle této svatyně nazývali, pasovalo bývalé křižáky, kteří složili své meče na Mariin oltář, na „rytíře naší Paní“.
Měli bychom si však na chvíli pohovořit o tom, jaký ráz má úcta k Panně Marii. Tato úcta má v karmelitánském řádě vlastní známky a rysy. Zatímco si řád svatého Františka z Assisi všímá zvláště Mariina Neposkvrněného Početí, soustřeďujeme v našem řádě pozornost na Marii jako na Matku Boží. Její předzvěstí byl už malý obláček nad Karmelem. Jako taková byla na Karmelu uctívána a jako takovou ji náš řád vždy vzýval. Když první členové řádu shlíželi ze své vysoké hory do krajiny, vídali ze všeho nejdřív Nazaret, a toto městečko jim připomínalo příchod anděla k Marii a tajemství vtělení, které se naplnilo, když byla zastíněna Duchem svatým. Patření na toto tajemství je vedlo k dvojnásobné úctě k Panně Marii. Můžeme ji lépe označit jako následování Marie, jež se postupně prohlubuje až k těsnějšímu spojení s ní. Nemůžeme myslet na následování, nemyslíme-li na spojení, ani nemůžeme myslet na spojení bez myšlenky následování. Obojí navzájem splývá, ale v jedné době je více v popředí následování, v jiné době se věnuje větší pozornost spojení. Lepší však je, když se oba směry prolínají v jednom harmonickém celku.
Z knihy Krása Karmelu
S laskavým svolením KNA