Několik užitečných pokynů k rozjímání
sv. František Saleský
Po skončení rozjímání musíš pamatovat, Filoteo, především na to, abys přijatá předsevzetí a úvahy ten den pečlivě uskutečňovala. V tom je veliký užitek z rozjímání – bez toho často bývá nejen zbytečné, ale i škodlivé, protože rozjímané ctnosti, které nejsou uváděny do života, někdy naplňují ducha pýchou, takže se nám zdá, že jsme takoví, jakými jsme se odhodlali a rozhodli být, což je pravda, jsou-li tato předsevzetí živá a pevná. Avšak nejsou taková, nýbrž jen jalová a nebezpečná, pokud nejsou uváděna do praxe. Je tedy zapotřebí všemi prostředky se pokoušet je uskutečňovat a vyhledávat k tomu nepatrné i velké příležitosti: např. jestliže jsem si umínil, že získám mírností ty, kteří mě urážejí, vynasnažím se ten den, abych je potkal a mohl je přívětivě pozdravit. Nebudu-li moci se s nimi potkat, aspoň o nich budu hezky mluvit a modlit se za ně k Bohu.
Po této niterné modlitbě musíš dávat pozor, abys svým srdcem o něco nezavadila, protože bys vylila balzám, kterého se ti dostalo modlitbou. Chci říct, že je zapotřebí pokud možno zachovat chvíli ticha a srdce docela opatrně převádět od modlitby k činnosti, a přitom si co možná nejdéle uchovat rozpoložení a hnutí mysli, která jsi získala. Kdyby někdo do krásné porcelánové nádoby dostal převzácnou tekutinu, aby si ji odnesl domů, šel by pomalu, nedíval by se stranou, ale jen před sebe, aby nezakopl o nějaký kámen nebo špatně nešlápl, a také na tu nádobu, aby viděl, zdali ji nenahýbá. Ty to musíš dělat po rozjímání také tak: nerozptyluj se naráz, dívej se jednoduše před sebe. Máš-li ovšem potkat někoho, s kým musíš promluvit nebo koho musíš vyslechnout, pak se nedá nic dělat, je třeba se tomu přizpůsobit, ale tak, že se také díváš do svého srdce, aby se balzámu svaté modlitby ulilo co nejméně.
Také je třeba, aby sis navykla přecházet od modlitby k nejrůznějším činnostem, jak je na tobě oprávněně a náležitě vyžaduje tvé zaměstnání a povolání, i když připadají velmi vzdálené od hnutí mysli, jež jsme obdrželi v modlitbě. Chci říci, že např. právní zástupce musí dovést přejít od modlitby k obhajovací řeči, obchodník k obchodování, vdaná žena k povinnostem svého manželství a ke shonu v domácnosti – tak nenásilně a klidně, že to jejich mysl nijak nerozruší. Vždyť obojí se děje podle Boží vůle, a proto se musí přejít od jednoho k druhému pokorně a zbožně.
Občas se ti stane, že bezprostředně po přípravě je tvá mysl uchvácena Bohem. V takovém případě, Filoteo, jí popusť uzdu a neusiluj jít tou cestou, kterou jsem ti naznačil, protože i když obvykle musí být nejdřív úvaha a pak teprve hnutí mysli a předsevzetí, jestliže ti svatý Duch dopřeje hnutí mysli před úvahou, pak už úvahu nehledej. Vždyť ta se koná právě jen proto, aby vyvolala hnutí mysli. Zkrátka, kdykoli se ti vybaví hnutí mysli, je třeba je přijmout a udělat jim místo, ať už přijdou před jakoukoli úvahou nebo po ní. A i když jsem umístil hnutí mysli až po všech úvahách, udělal jsem to jen pro lepší rozlišení částí modlitby, neboť jinak je obecným pravidlem: objeví-li se hnutí mysli, nikdy je nepotlačovat, nýbrž nechat je volně plynout. To říkám nejen o ostatních hnutích mysli, nýbrž také o díkůčinění, obětování a modlitbě, jež je možno konat i mezi úvahami. Tak jako ostatní hnutí mysli, ani ony nemají totiž být potlačovány, i když potom, na závěr rozjímání, je třeba je opakovat a vrátit se k nim. Avšak předsevzetí je zapotřebí činit až po hnutích mysli a až na konci každého rozjímání, před vlastním závěrem, protože předsevzetí před nás má stavět pojmy konkrétní a dobře známé, a kdybychom je činili mezi hnutími mysli, bylo by nebezpečí, že nás to bude rozptylovat.
Při hnutích mysli a předsevzetích je dobré užívat rozhovoru a mluvit jednak s Pánem Ježíšem, jednak s anděly, s osobami, které se v tajemství vyskytují, se svatými i sám se sebou; se svým srdcem, s hříšníky i s neživými předměty – tak jak to vidíme u Davida v jeho žalmech a u ostatních svatých při jejich rozjímáních a modlitbách.
Z knihy: Úvod do zbožného života
Z časopisu Amen 7-8/2000
S laskavým svolením