Klauzura mnišek
9. Kláštery, které se věnují kontemplativnímu životu, vnímaly od počátku a způsobem zcela jedinečným klauzuru jako osvědčenou pomoc pro dosažení svého povolání. (53) Zvláštní požadavky odloučení od světa proto přijala církev a kanonicky je uspořádala pro dobro kontemplativního života. Klauzurní kázeň je tedy darem, protože chrání základní charisma klášterů.
Každý kontemplativní institut má věrně zachovat svůj způsob odloučení od světa. Tato věrnost je základní pro život institutu, který ve skutečnosti existuje jen potud, dokud lne k základům prvotního charismatu. (54) Proto živá obnova klášterů je podstatně spojena s autenticitou při hledání Boha v kontemplaci i při hledání prostředků k jejímu dosažení a má se považovat za pravou, když obnoví jejich prvotní jas.
Je úkolem, odpovědností a radostí mnišek chápat, střežit a bránit pevně a s porozuměním své zvláštní povolání, a chránit i identitu zvláštního charismatu před jakýmkoli ohrožením vnitřním nebo vnějším.
Papežská klauzura
10. „Kláštery řeholnic, které jsou plně určeny pro kontemplativní život, jsou povinné zachovávat papežskou klauzuru podle předpisů Apoštolského stolce“. (55)
Protože oběť Bohu, která je stálá a závazná, lépe vyjadřuje spojení Krista s církví, jeho Snoubenkou, papežská klauzura se svým obzvlášť přísným způsobem odloučení lépe zjevuje a uskutečňuje naprostou oddanost mnišek Ježíši Kristu. Ona je znamením, ochranou a formou (56) života plně kontemplativního, prožívaného v totálnosti daru, v kterém je úplnost nejen v úmyslu, ale plně realizovaná, aby tak Ježíš byl opravdu Pánem, jedinou touhou a jedinou blažeností mnišky, plesající v očekávání a zářící v předjímané kontemplaci jeho tváře.
Papežská klauzura pro mnišky má ten význam, že uznává specifičnost plně kontemplativního ženského života, který rozvíjí zvláště v rámci mnišství spiritualitu sňatku s Kristem a stává se znamením a uskutečněním výlučného spojení církve snoubenky s jejím Pánem. (57)
Skutečné odloučení od světa, mlčení a samota, vyjadřují a chrání úplnost a identitu života výlučně kontemplativního, aby byl věrný svému zvláštnímu charismatu a zdravým tradicím institutu.
Učitelský úřad církve mnohokrát zdůrazňoval nutnost zachovat věrně tento způsob života, který je pro církev zdrojem milosti a svatosti. (58)
11. Aby byla klauzura uznána za papežskou, musí být život plně kontemplativní zaměřen jedině a naprosto na dosažení spojení s Bohem v kontemplaci.
Institut je uznán za institut s životem zcela kontemplativním, jestliže:
a) jeho členové zaměřují všechnu činnost vnitřní i vnější na intenzivní a ustavičné úsilí o spojení s Bohem;
b) vylučuje vnější a přímé apoštolské úkoly i v omezené míře a fyzickou účast na událostech a službách církevního společenství, (59) které nemohou být vyžadovány, aby neoslabovaly hodnotu svědectví účasti mnišek na životě církve a jejich autentického poslání;
c) uskutečňuje odloučení od světa způsobem konkrétním a účinným (60) a ne pouze symbolickým. Každé přizpůsobení forem odloučení od vnějšího světa má být vykonáno tak, aby se „zachovalo odloučení hmotné“, (61)
Konstituční klauzura
12. Kláštery mnišek, které slibují kontemplativní život, ale přidružují k prvotnímu úkolu bohopocty nějaké dílo apoštolské nebo charitativní, nezachovávají papežskou klauzuru.
Takové kláštery ať si udrží se vší pečlivostí svůj charakter především nebo převážně kontemplativní, ať se věnují hlavně modlitbě, askezi a horlivému duchovnímu pokroku v pečlivém slavení liturgie, v řeholní observanci a v kázni odloučenosti od světa. Určují ve svých stanovách klauzuru přiměřenou vlastnímu rázu a podle zdravých tradic. (62)
Představená může dovolovat vstupování a vycházení podle vlastního práva.
Kláštery mnišek se starou mnišskou tradicí
13. Kláštery mnišek s úctyhodnou mnišskou tradicí, (63) která se vyjadřuje v různých formách kontemplativního života, ať zachovávají papežskou klauzuru, jestliže se věnují zcela bohopoctě s životem skrytým za zdmi kláštera. Jestliže však přidružují ke kontemplativnímu životu nějakou činnost k dobru Božího lidu nebo pěstují v souladu s tradicí řádu rozsáhlejší způsoby pohostinnosti, ať definují svou klauzuru podle stanov. (64)
Každý klášter nebo každá mnišská kongregace ať zachovává papežskou klauzuru nebo ji definuje ve stanovách s ohledem na svůj vlastní ráz.