Mnich a Bůh

Raphael Hombach

Být mnichem znamená:
nechat za sebou vše
a věřit jen v lásku,
kterou k nám má Bůh.

Mnichu!
Bůh a ty.
Nic v tobě než ON.
Ty v ničem než v Něm.
On a vše, co jeho jest, je tvé.
Ty a vše, co tvého jest, jest Jeho.

Co jsi, mnichu, bez Boha!
Ale s Bohem, mnichu, co jsi!

Věříš-li, že ti tvou cestu ukázal Bůh,
pak musíš svou cestou jít
s důvěrou v Boha.

Mnichu, tys opustil vše!
Mnichu, ty opuštěný!
Mnichu, ty samotný!
Neboj se!
Nic jsi neztratil.
ON JE TU.
A miluje Tě.

Když miluješ Toho, jenž miluje tebe,
pak je Ten, který tě miluje, tvůj!
Když miluješ Toho,jenž miluje tebe,
pak je tvé vše, co miluje ON.

Mnichu!
Chceš-li se setkat s Bohem,
pak všechny dveře mu otevřít musíš
a vpustit jej dovnitř,
kdykoliv Jemu se zachce.
Pak ho nalezneš tak,
jaký On skutečně je,
s celým Jeho lásky darem.

Ve všem, co tě potkává,
hovoří Bůh: „Zde jsem!“
Protože ve všem se s ním samým setkáš,
jenž na tebe čeká a od tebe slyšeti chce:
„Zde jsem, můj Bože!“

Jdi s Bohem
a dorazíš vždy jenom tam,
kam ON tě uvésti chce,
a budeš vždy jenom tam,
kde ON tě bude chtít mít,
totiž u NĚHO.

Neboj se účasti své na smrti Krista;
raduj se spíše ze svojí účasti na Jeho životě,
jenž skrytý je v Bohu.

Mnichu!
Jaký to smysl u tebe má, žes dítětem Boha?
Máš proto být docela prázdný, ale pro Něj.
Současně jemu se dokořán otevřít,
aby On sám vejíti mohl do tvého nitra,
sebe v tvém srdci poznat a radostně zvolat:
„Toto je syn můj milý, v němž se mi zalíbilo.“

Jestliže Bohu se odevzdáš zcela,
pak už se neztratíš nikdy,
pak zvládneš umění velké:
darovat sebe i dary přijímat
beze všech podmínek,
beze všech výpočtů –
milovat umět tak, jako miluje Bůh.

Mnichu!
Co neseš ty k Bohu
– byť šlo o nejtěžší břímě –
to zároveň k Bohu nese i tebe.

Co Bohu přinášíš v oběť
– byť šlo o tvůj nejdražší poklad –
přináší Bohu v oběť i tebe.

Bůh nechce, aby ses mu rozlomil v rukou;
chce, abys byl ohebný
v důvěře své k lásce jeho,
ve své lásce k jeho vůli.

Mnichu!
Ty ses modlil:
„Přijmi mne, ó Pane můj!“
Raduj se, že je tvá modlitba vyslyšena
a že jsi přijat,
že tě to přijetí stojí tvůj život!

Neboj se!
Nejtěžší z tvých dnů
jsou vždy ty nejbohatší,
jsou to dny, na nichž spočívá Bůh
s celou svou tíží.

Mnichu!
Čím blíž k sobě připustíš Boha,
čím víc se mu přineseš v oběť,
aniž si něco pro sebe necháš,
tím více se Jemu přiblížíš,
tím více budeš mnichem.

Čím více se zjednodušíš,
tím víc se zpodobníš s Bohem,
neb Bůh jest JEDNO-duchost.

Každičká útěcha,
jíž se necháš těšit,
má cenu potud,
pokud nás jí těší Bůh.

Mnichu!
Všechno opustit musíš,
jedině Boha hledat,
toho, jenž miluje tebe
a chce též tebou milován být.

Avšak každého, jehož opouštíš,
musíš vzít s sebou do svojí samoty
a mít jej u sebe,
abys byl nakonec spolu
skryt se všemi –
– v Bohu.

Kdykoliv pocítíš zbytečnost svou,
nezapomínej,
že je něco, pro co jsi nutný:

Kdykoliv pocítíš zbytečnost svou,
tehdy se tobě otvírá brána
od Boha k Bohu.

Nezapomeň jej vpustit
a k němu vstoupit,
aby u tebe byl ON,
abys byl u něho ty,
u toho, který tě miluje
a stále na tebe čeká,
abys šel v čele mnohých,
jimž nutně potřebný jsi,
jak ten, jenž má připravit cestu
k Němu pro ně.

Mnichu!
Co nemiluješ,
to není hodno ani,
abys to věnoval Bohu.

Jakou má cenu tvá oběť?
Přesně té lásky,
již k tomu,
co Bohu nabízíš,
chováš.

Sám pro všechny – Slova mnicha pro mnichy

Zpět