Poselství karmelitky z Dijonu

Immakulata Adamska OCD

Od ledna roku 1903 do 9. listopadu 1906 sestra Alžběta od Trojice vrůstala stále hlouběji do země Karmelu, aby rozkvetla jeho charismatem. Neměla žít dlouho, jistě proto brzy odhalila profil své svatosti a zvláštní poslání pro církev i svět. Co je tedy jeho obsahem? Alžběta je nazývána světicí mlčení a usebranosti, světicí adorace Boha přebývajícího v lidské duši; bývá obsáhle rozebírána její modlitba „Můj Bože, Trojice, které se klaním“, i spiritualita utvářená na základě listů sv. Pavla a zejména heslo-jméno, které si zvolila, „laudem gloriae“, „chvála slávy“ (Ef 1,6), jež tuto spiritualitu formovalo a zároveň shrnovalo. Ona sama hovoří o svém poslání v dopisu-závěti adresovaném její převorce: „Matko, (…) odcházím a zanechávám Ti svoje povolání v bojující církvi; od nynějška je budu ustavičně naplňovat ve vítězné církvi; je to poslání být chválou slávy Nejsvětější Trojice.“
Jaké tajemství se skrývá v těchto slovech? Boží majestát, který člověk chválí, je majestátem vydávající se lásky, je to srdce trojjediného Života. Alžběta se odevzdala ke slávě Nejsvětější Trojice a obětuje se lásce; žila podle karmelitánské tradice a chtěla lásku učinit apoštolskou, čili služebnou pro církev a svět. Zapisuje si: „Chci setrvávat v naprostém mlčení a adoraci, stále hlouběji pronikat do Boha a tak se Jím naplnit, abych Ho dokázala modlitbou dávat duším, jež Boží dar neznají.“
A dále: „Chci pracovat ke slávě Boha, a k tomu je třeba, abych Jím byla přeplněná. Pak budu mít sílu: jediný pohled, jediné přání se stane neodmítnutelou modlitbou schopnou získat vše, neboť to bude, jako kdyby byl Bůh obětovaný Bohu“. Chci se stát „malou nádobou čerpající z pramene života, abych poté dávala duším a umožňovala, aby na ně tekly proudy nekonečné lásky“. „Karmelitka našla jediné nutné: Boha, jenž je světlo a láska. A když obejme svět svou modlitbou, je opravdovým apoštolem.“

Spoluúčast na spáse
Služba kontemplací
Kontemplace ověřená obětí
Pánova Služebnice

Zpět