Nech se milovat
Okolnosti vzniku
- Alžběta ho napsala jako poslední v závěru října 1906
- na maličkou obálku 11,1 x 7,2 cm Alžběta napsala slovo „Tajemství pro naši ctihodnou matku“ a na zadní stranu dala pečeť z červeného vosku jako slavnostní symbol
- toto dílko napsala na dva čtverečkované papíry o rozměrech 26,9 x 10,4 cm, které přeložila, takže vytvořily osm stran, a listy opět přeložila, aby se vešly do obálky
- dílko je psané atramentem
- k tomu byl do obálky přiložený další lísteček 10,4 x 6,5 cm, na kterém byla napsaná Pánova slova bl. Anděle z Foligna
- bylo objeveno jako poslední v roce 1934 na stole zesnulé adresátky, matky Germainy
- matka Germaine (která byla osmkrát zvolena převorkou) četla tento lístek až po Alžbětině smrti
- Alžběta zde 6x opakuje „nech se milovat“ – odtud název spisku
Obsah a poselství
- text je velmi bohatým kratičkým poselstvím (7 bodů na 3 strany textu)
- prorocký kontext: je zde nejjasněji ze všech děl objasněno Alžbětino posmrtné poslání: pomáhat druhým žít „ve společenství s Láskou“, odevzdanost a návrat k Lásce, která nás předchází
- Alžběta zcela mlčí o svém utrpení, dílko je zcela zaměřeno na poselství, které chce tlumočit
- píše s hlubokou vděčností, jednoduše, jako by tváří v tvář převorce, která byla pro ni Božím nástrojem
- jedná se také o vyjádření svátostné spirituality, které Alžběta rozvíjí během své nemoci
- Alžběta vidí v úloze převorky kněžské prostřednictví, je pro ni „alter Christus“
- převorka byla pro Alžbětu „knězem“, který přijal řeholní sliby „hostie“ (Alžběty) a odevzdal celý její život Bohu; jako novicmistrová plnila vůči Alžbětě zvláštní apoštolát tím, že ji zprostředkovala Boží slovo (opět kněžské poslání); nyní ji pomáhá obětovat utrpení a blížící se smrt ve sjednocení se s Ukřižovaným z lásky a pro církev
- nyní Alžběta vnímá, že to má být ona, která má konat své kněžství vzhledem k duši matky Germaine
- je zde i kontext hluboce lidský: z řádků cítíme starost, kterou zřejmě převorka nosila ve svém srdci a který Alžběta odhalila
- převorka toužila vést komunitu k vysokým ideálům, je zatížena břemenem zodpovědnosti, povahově je plachá a rezervovaná, snad v srdci bolestně prožívala otázku, kterou Ježíš adresoval prvnímu pastýři církve: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?“ (Jan 21,15). Alžběta mění perspektivu: „Nech se milovat více než tito.“
- matka Germaine velmi uctívala Terezii z Lisieux a do její spirituality se snažila uvádět své novicky; Alžběta zde přebírá učení své učitelky a ukazuje jí na povolání k otevřenosti vůči Lásce, která je shovívavá a která nás předchází
- hluboká duchovní vize je zde spojená s velkou lidskou blízkostí; Alžběta „nedokáže plně vyjádřit, kým pro ni matka byla“
- pro převorku Alžběta byla první postulantkou, první novickou, první profeskou i první umírající
- Alžbětino poslední „S Bohem“ je pro ni začátkem nové důvěrnosti, prožívané v Bohu
- sama Alžběta se cítila být milována „příliš velikou láskou“ (AD 280), v dopise vyjadřuje svůj vlastní postoj a přístup
Podle P. V. Kohuta