Mystické pojednání Nebe ve víře

a) Geneze vzniku

původní úmysl: dílko mělo být „překvapení“ a „památka“ pro rodnou sestru Gitu (snaha „udělat radost“) v době, kdy je už zřejmé, že Alžběta umírá
muselo to být někdy v první polovině srpna (ve druhé píše Poslední ústraní), zřejmě během deseti dní (v době mezi AD 304 a 305?), skončila na Nanebevzetí Panny Marie?
70 stran (z celkových 114) sešitu formátu 18,3 × 10,7 cm

b) Bezprostřední adresátka a pozdější adresáti

psáno pro Gitu Chevignard(ovou), rodnou sestru, vdanou ženu a matku dvou dětí (Alžběty a Odette)
ona sama se to však dozví až v lednu 1907, do té doby u matky Germaine, která je chtěla použít pro nekrologický oběžník (18. prosince 1906)
první čtenářky (mimo Gitu) jsou bosé karmelitky
v prvním vydání Vzpomínek (1909) dílo nefiguruje

c) Pozdější dějiny

až od vydání v roce 1915 i část tohoto pojednání
poté v rámci knihy Réflexions et Pensées sous forme de Retraites (i zde od 2. vydání, mezi 1911-1915
celé až z posledního vydání v roce1942 a ve studii P. Philipona La Doctrine spirituelle de Sœur Elisabeth de la Trinité, 1939, celé jako příloha
s kritickým úvodem a aparátem až od vydání sebraných spisů v roce 1991 (ed. C. de Meester OCD, Cerf, Paris)
původně bez názvu; matka Germaine: Jak lze nalézt nebe na zemi, otec Philipon jen: Nebe na zemi (srov. AD 122; 133)
Alžběta píše o důležitosti víry (srov. NV 32.44), proto nakonec Nebe ve víře (podle AD 143; 165; 169; 274)

Alžběta neměla v úmyslu psát nějaké zvlášť důležité pojednání
proto svoboda v používání pramenů: citace bez určení, často kompilace pasáží (při psaní pravděpodobně „obložena“ svými oblíbenými knihami)
významné je:
- vlastní volba textů (ukazuje to, jaké Alžběta měla hodnoty)
- originální adaptace
- vzájemné propojení pramenů

a) Biblické prameny

zejména pavlovská a janovská tradice
pavlovské listy devatenáctkrát (NV 2. 4. 11. 13. 14. 19. 20. 23. 26. 27/3×/. 28/2×/. 31. 35. 41. 42/2×/) [Ef, Flp, Řím, 1 Kor, Gal + Žid]
janovské spisy pětkrát (NV 2. 14. 22. 31. 38) [Jan a 1 Jan];
i jiné knihy: SZ – Gn, Lv, Iz, Ez, Oz, Žl, Pís, Přís; NZ – Mt, Lk, 1Petr, Zj.

b) Svatý Jana od Kříže

citován čtyřikrát (NV 5.6.19.42), avšak nepřímých odkazů více; vždy z Duchovní písně a Živého plamene lásky – další skutečnost, kterou chce udělat své sestře radost (ona ji přivedla ke čtení Jana; Gita ho měla ráda, srov. AD 239)

c) Ruysbroec a další

explicitně citován pouze jednou jako „zbožný autor“ (NV 40), jinak ale nesčetněkrát
v té době jej Alžběta čte a je jím nadšená (srov. AD 288; 292; 300)
nikdy nezmiňuje jeho jméno (kvůli příliš cizímu znění?)
kromě něj ještě Bossuet, Lacordaire, text připisovaný sv. Albertu Velikému, Terezie od Ježíše, dopis otce Valléea, poznámka kanovníka Gauma z Příručky křesťana…

a) Struktura a literární druh

struktura jako u zápisků z duchovních cvičení – deset dnů po dvou „modlitbách“ (spíše duch. úvahách)
literární druh – svérázná mystická lectio divina

b) Základní obsah

cílem – sjednocení s Bohem v Kristu (srov. NV 28) skrze návrat do středu naší duše, která je příbytkem Trojice (a Trojice je naším příbytkem)
potřeba naší láskyplné pozornosti vůči skrytému trojjedinému Bohu – stávání se chválou slávy

c) Hlavní poselství

pro všechny, ne pouze pro klášterní prostředí (srov. NV 10)
svoboda a samota co do ducha, nikoli vnější oddělení od stvoření (srov. NV 7.11); naopak: každá skutečnost má svátostný ráz
stát se dokonalou chválou slávy Trojice (srov. NV 41.44).

Podle P. V. Kohuta