Pohled do budoucna
7. Po koncilu čekaly zasvěcený život hluboké, ne vždy snadné a ne vždy konstruktivní změny. Mnohé řeholní rodiny dnes čelí velkému úbytku členů a musejí upravovat své struktury (srov. L I,3). Rok zasvěceného života je ale především příležitostí k tomu, „dívat se na minulost s vděčností“ (L I,1). „Je nutné hovořit o vlastní historii, abychom oživovali naši identitu“, píše papež (L I,1). Dívejme se do minulosti ne proto, abychom utekli z přítomnosti, ale abychom přítomnost žili „se zápalem a zanícením“ (L I,2). Také pro nás, stejně jako pro naše světce, je kritériem pro posouzení tohoto našeho zápalu evangelium. Ten, kdo žije přítomnost „se zápalem“, umí i budoucnost vyhlížet „s nadějí“ (L I,3). Je si totiž vědom toho, že Duch svatý vede a posiluje církev v každé době. Slova, která Dietrich Bonhoeffer napsal ve vězení pár dní předtím, než byl zabit nacisty, lze velmi dobře vztáhnout i na nás: „Kdo nemá minulost, k níž by se vracel, a budoucnost, kterou by utvářel, je nestálý.“
Pokud jako karmelitáni vnímáme své místo „v srdci církve“, zavazuje nás to tím více k jednotě s křesťanským lidem, k němuž patříme. Během staletí si mnozí křesťanští laici zvolili „sdílet ideály, ducha a poslání“ našich řádů, a dali tak vzniknout autentické karmelitánské „charismatické rodině“ (L III,1). Kéž je Rok zasvěceného života pro každého z nás – v našich rozličných geografických kontextech – příležitostí k hlubšímu uvědomění si naší příslušnosti k této „charismatické rodině“ a kéž v ní společně chválíme Boha. „Věřte mi, že není důležité nosit nebo nenosit řeholní šat, nýbrž cvičit se ve ctnosti, podřídit se ve všem Boží vůli, aby náš život probíhal v souladu s Jeho rozhodnutími, a nechtít, aby se dělo podle naší vůle, nýbrž podle Jeho“ (Vnitřní hrad III,2,6).
8. Vědomí toho, že patříme k životu církve, radostný souhlas s cestou našeho povolání, bratrské společenství, které je otevřené k přijetí toho druhého: to jsou některé základní body, které musíme zahrnout do seriózní prověrky našeho řeholního života, ke které nás papež František zve. Chtěli jsme vám je připomenout a zdůraznit, aby nás slavení Roku zasvěceného života nenechalo netečnými a nečinnými. Je třeba na sobě neustále pracovat a odpovídat tak na dar milosti, který jsme obdrželi. Pouze z této práce – když přijímáme naši minulost a zrajeme v přítomnosti – se naše řeholní rodina může stát hodnou očekávání budoucí naděje, ke které jsme povoláni (srov. Ef 1,18).
Kéž Terezie z Avily a množství svatých, které v dlouhé historii Karmelu známe, a především Maria, Hvězda mořská, vedou naše kroky a dají nám sílu a odvahu žít naše zasvěcení věrně, kreativně a obětavě.
Fernando Millán Romeral O.Carm.
Generální převor
Saverio Cannistrà OCD
Generální představený
V Římě dne 12. března 2015
(v den 393. výročí kanonizace sv. Terezie z Avily)
Přeložila Martina Vintrová
Převzato z www.karmel.cz