Poustevnický ideál tereziánské reformy Karmelu
Vojtěch Kohut OCD
Když měl 2. vatikánský koncil pojednat v samostatném dokumentu o řeholním životě v církvi, zvolil za jeho definitivní název formulaci: „dekret o přizpůsobené obnově řeholního života“. Předlohy, které dokumentu Perfectae caritatis předcházely, přitom nesly docela jiná označení: „O stavech, které se snaží o dokonalost“ a „Směrnice o řeholních osobách“. (1) Proč se koncil uchýlil k tomuto názvu „přizpůsobená obnova“ a neponechal spíše jeden z předcházejících, bezesporu obecnějších?
Na tuto otázku odpovídá samotný text dekretu, když říká: „Přizpůsobená obnova řeholního života v sobě zahrnuje jak nepřetržitý návrat ke zdrojům veškerého křesťanského života a k původní myšlence společností, tak zároveň i jejich přizpůsobení změněným časovým poměrům“ (PC 2).
Koncilní otcové si byli vědomi, že mají-li se smysluplně vyjádřit k řeholnímu životu, potřebují skloubit dvě důležité hodnoty: na jedné straně věrnost prvotnímu duchu jednotlivých řeholních společenství (to, co bývá nazýváno „charismatem zakladatele“ a jeho prvních žáků) a na straně druhé tvořivost citlivého vnímání aktuální situace církve, která umožňuje změnit to, co je vlivem dějinného vývoje již překonané. (2)
V pokoncilní době se pro spojení těchto dvou prvků vžil termín tvořivá věrnost, který však nevyjadřuje nic jiného než právě onu přizpůsobenou obnovu. A projdeme-li dějiny církve a pokusíme-li se zmapovat reformy jednotlivých řeholních institutů, zjistíme, že takřka vždy se v nich tyto dva prvky (věrnost a tvořivost) velmi zřetelně vyskytují.
Ani svatá Terezie od Ježíše v tomto smyslu nepředstavuje výjimku. Snažíme-li se proniknout do ducha její karmelitánské reformy, zjistíme, že i zde se harmonicky snoubí návrat k počátkům řádu s velkou citlivostí vůči aktuální problematice církve její doby. Terezie má před očima jak první latinské poustevníky na hoře Karmel (na konci 12. a na začátku 13. století), tak i všechno to, co hýbe Španělskem, Evropou a nedávno objevenou Amerikou „jejího“ 16. století. Bylo by jistě zajímavé sledovat i tento druhý prvek Tereziiny reformy, totiž onu tvořivou angažovanost; zde se však zaměříme pouze na její „návrat k pramenům“ a já se pokusím vylíčit, jakým způsobem se projevil v řádové reformě, kterou iniciovala. Tento obraz bude nutné doplnit o další postavu, totiž svatého Jana od Kříže, a pak zejména o typickou instituci tereziánské reformy: poustevnické domy (takzvané „eremy“). Těmito třemi momenty, jak věřím, je možné dostatečně postihnout poustevnický ideál tereziánské reformy Karmelu, jak si to klade za cíl tento příspěvek.
Tereziiny poustevnické instituce a jejich duchovní základ
Životní zkušenost a nauka sv. Jana od Kříže
Eremy bosých karmelitánů