Překážky působení Ducha Svatého
sv. Marie Magdaléna deʼ Pazzi
„Ach, Věčné Slovo, řekni mi, prosím, jaké jsou překážky, jež působí, že Duch svatý nevykoná v duši celé své dílo? Vždyť je přece tak sladký! Ach, řekni mi, proč jen tak málo lidí zná jeho něžné působení? Ó Slovo, řekni mi to, je-li to tvá vůle.“
Odpověď Slova: „Jsou různé překážky, má drahá nevěsto, protože jsou různé typy lidí a také žijí v různých životních stavech.
- Jednou takovou překážkou, jež ode mne oddaluje, je zloba, jež těm, kteří jsou ode mne daleko, naplňuje jejich srdce tak, že můj Duch v nich nemůže spočinout.
- Jiní zase narážejí na překážku vlastní vůle. Jiní zase mají nejen překážku vlastní vůle, nýbrž také vlastního vidění a porozumění, takže mi chtějí sloužit, ale podle sebe. Chtějí mého Ducha, ale tak, jak se to líbí jim, a tak se stávají neschopní jej přijmout.
- Druzí zase, kteří mi bývají hodně blízko, narážejí na jinou překážku, jež se mi neméně protiví. Je to ona proklatá vlažnost, v níž se jim zdá, že slouží mně, a nepozorují, že zatím slouží sobě. A když se jim zdá, že mi začali sloužit, tehdy jsou v nejnebezpečnějším stavu, protože mi slouží s touhou po uznání sebe sama a myslí si, že mi slouží, jak si zasloužím, aby mi bylo slouženo. Avšak není tomu tak, protože chci, aby mi bylo slouženo bez sebelásky, s čistým úmyslem a pokorou. A tato pokora musí být taková, aby ponořila duši až do středu země, protože můj Duch je jako blesk, jenž sestoupí z nebes a zastaví se až ve středu země. Tak i Duch Svatý spočine jen v duši, kterou nalezne ve středu její nicoty. U těch, kteří jsou povýšení nebo průměrní se nezastavuje, nýbrž přechází kolem.“
Znovu jsem žádala: „Milostné Slovo, ráda bych ale věděla, co dělat proti těmto překážkám, protože co by mi bylo platné, že jsem je poznala, kdybych též nepoznala proti nim lék?“
Odpověď: „Má nejmilejší nevěsto! Proti první překážce, to je proti zlobě, je třeba prostě postavit dobrý úmysl. Protože však tento dobrý úmysl nemůžeš vsadit do zlých srdcí, ukryj ho celý v sobě a už nebudeš cítit nesnesitelná muka. Budou to pro tebe pouze taková muka, která rozněcují, ale nedrtí, protože to budou muka bez žádostivé vášně. Kdyby byla s vášní, trýznila by tě. A když mi potom tato muka obětuješ a sjednotíš je s mými mukami, promění se ve vánek, jenž rozhání mraky. Touto svou snahou a mukami překonáš zlobu v srdcích mých tvorů.
Proti vlastní vůli vezmi vůli umrtvenou, a chtěj i mne samého pouze tak, jak je to mou vůlí. A tuto svou umrtvenou vůli obětuj ve spojení s mou odevzdaností, kterou jsem projevil v modlitbě k Otci v Olivetské zahradě. Díky této odevzdanosti uschne všechen plevel zasazený v srdcích tvorů v zahradě svaté církve.
Proti vlastnímu porozumění, jež je zkázou ctností, a proti snaze sloužit mi podle svého vlastního úsudku nechtěj nic, nepřej si ničemu rozumět a vědět to jen podle svého vlastního poznání. A to vše mi obětuj ve spojení s onou touhou, kterou jsem já hořel, aby byl ve všem oslaven Otec, a uvidíš, že tím změknou srdce mých tvorů, a když budou takto obměkčena a pohnuta, stanou se schopna přijmout mého Ducha.
Proti vlažnosti, která svým špatným úsudkem nalhává duši, že slouží mně, zatímco slouží jen sobě, ti pravím, má drahá dcero, že v tomtéž okamžiku, v němž je duše sebevědomá, a myslí si, že slouží mně, mi sloužit přestává. Postav proto proti této proklaté vlažnosti žár lásky a obětuj ji ve spojení s onou láskou, se kterou jsem se já sám vám vydal. A tato láska znovu obětovaná bude ohněm, jenž sestoupí do jejich srdcí a vypálí tuto vlažnost.“
Estasi e Lettere, ed. Vaussard, s. 161.