Význam světice, její spisy a úcta

Svatá Marie Magdaléna deʼ Pazzi žila v době protireformace po tridentském koncilu, kdy náboženské kruhy v Itálii a v celé církvi byly zachváceny touhou po obnově a reformě církve. V těchto snahách patří k předním postavám církve. Už v mládí (v noci v pondělí 6. května 1585, kdy měla sotva devatenáct let) ji Bůh povolal k obnově řeholního života, aby „jeho krví obnovila tělo svaté církve“. Marie Magdaléna se tomuto úkolu věnovala s celou svou ohnivou láskou. Obrací se na Krista: „Jako jsi prolil krev ze všech svých údů, tak ti ji obětuji za všechny údy svaté církve, jejíž hlavou jsi ty.“
Chtěla by každý okamžik vytrpět mučednictví a tisíce smrtí, aby se kněží stali světlem světa, aby „panny“ (řeholnice) nebyly v počtu pošetilých, aby se nevěřící a bludaři vrátili do Božího ovčince, a aby všechny duše byly spaseny a daly se „proniknout Ježíšovou krví“.
Kdyby mohla, přivedla by všechny nevěřící duše „do lůna svaté církve“, aby je ona očistila „svým libým dechem“ od jejich nevěry, „znovuzrodila je jako matka svá dítka a pak je přiložila ke svým lahodným prsům a kojila je sladkým mlékem svatých svátostí. Jak ráda by je kojila a živila na svých prsou! Ó kdybych to mohla udělat, jak ráda bych to udělala!“

Spisy

Hned jak roku 1584 začaly její extáze, nařídil zpovědník kláštera, aby sestry zapisovaly její extáze a všechno, co v nich dělá a říká, aby se zjistilo, zda tyto projevy jsou od Boha. Sestry vše věrně zapisovaly a jejich zápisy se uchovaly dodnes.
Poprvé byly vydány k čtyřstému výročí jejího narození v letech 1960 – 1966 v sedmi svazcích.

Úcta

Úcta k svaté Marii Magdaleně deʼ Pazzi se velmi rozšířila v 18. století, zvláště v Itálii a ve Španělsku. Vznikla tam i pobožnost pěti pátků k její cti na památku pěti nejvýznamnějších milostí, které dostala od Boha. Jejím velkým ctitelem byl svatý Alfons († 1787). Je pozoruhodné, že jeho duchovní syn svatý Jan Nepomuk Neumann zasvětil první národní italský kostel, který postavil ve Filadelfii v roce 1857, svaté Marii Magdaléně.
Později úcta k ní polevila, ale v naší době se opět vzrostl zájem o tuto světici, zvláště po vydání všech jejích dokumentů v letech 1960 – 1966.

Podle strojopisu P. M. Minaříka O.Carm.
upraveno

Zpět