Nebe ve víře – 8. den

sv. Alžběta od Trojice

První modlitba

26. „Neboť ty, které vyhlédl, ty také předurčil, aby přijali podobu jeho Syna. A ty, které předurčil, také povolal; a ty, které povolal, ty také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?… Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ (Řím 8,29-31.35). Takto se jeví apoštolovu osvícenému pohledu tajemství předurčení, tajemství Božího vyvolení. „Ty, které vyhlédl.“ Nepatříme mezi ně i my? Či i naší duši neříká Bůh to, co kdysi řekl skrze hlas svého proroka: „Šel jsem kolem tebe a hle, byl právě tvůj čas lásky. Tehdy jsem rozprostřel na tebe okraj svého pláště a přikryl jsem tvou nahotu. Přísahal jsem ti, uzavřel jsem s tebou smlouvu a stala ses mou“ (Ez 16,8).

27. Ano, křtem jsme se stali Jeho. A právě to chce sv. Pavel říci těmito slovy: „Povolal je.“ Ano, jsme povolané, abychom přijali pečeť Nejsvětější Trojice. V té samé chvíli jsme se, podle vyjádření svatého Petra, stali „účastníci Božské přirozenosti“ (2 Pt 1,4), přijali jsme „počátek Jeho bytí…“ (Žid 3,14). Potom nás ospravedlnil skrze své svátosti a skrze své bezprostřední „dotyky“ v hloubce naší duše ve chvílích usebrání (DP 19,2-3). Ospravedlnil nás též „skrze víru“ (Řím 5,1) a podle míry naší víry ve vykoupení, které nám získal Ježíš Kristus. Nakonec nás chce oslavit, a proto, jak říká svatý Pavel, „nás připravil k účasti na dědictví věřících ve světle“ (Kol 1,12). Oslavené však budeme v takové míře, nakolik se připodobníme obrazu jeho Božského Syna. Kontemplujme tedy tento klaněníhodný Obraz a neustále zůstávejme pod jeho mocným působením, aby se do nás vtiskl. A potom přistupujme ke všemu s takovým postojem duše, jaký by měl náš svatý Mistr. Tehdy splníme velkou vůli, kterou se Bůh „rozhodl v sobě samém obnovit všechno v Kristu“ (Ef 1,9-10).

Druhá modlitba

28. „Kvůli vznešenosti poznání Krista Ježíše, svého Pána, pokládám všechno za ztrátu. Pro něho jsem všechno ztratil a pokládám za odpadky, abych získal Krista, abych poznal Jeho a měl účast na Jeho utrpení tím, že se Mu připodobním ve smrti. Vytrvale běžím, abych se Ho zmocnil, jako se i mě zmocnil Kristus Ježíš. Dělám jedno: zapomínám na to, co je za mnou, a běžím k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou cenou, kterou je Boží povolání shora v Kristu Ježíši.“ (srov. Flp 3,8-14) To znamená: už nechci nic víc, jen být sjednocen s Ním. „Mihi vivere Christus est“ – Kristus je můj život! (srov. Flp 1,21)
Tyto řádky proniká zcela zapálená Pavlova duše. Cílem těchto rekolekcí je, abychom se staly podobnějšími našemu klaněníhodnému Mistru, ba ještě víc, abychom se s Ním sjednotily natolik, že bychom mohly říci: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji v těle, žiji ve víře v Božího Syna, který mě miluje a vydal sebe samého za mě“ (Gal 2,20). Ach, zkoumejme tento Božský Vzor! Jeho poznání, jak říká apoštol, je tak „vznešené“(srov. Flp 3,8)!

29. Co řekl, když vstupoval do tohoto světa? „Oběti ani dary ti již nejsou příjemné; tehdy jsem přijal tělo: Hle, zde jsem, Bože, abych plnil tvou vůli“ (srov. Žid 10,5-7). Během Jeho třiceti let byla tato vůle natolik Jeho denním chlebem, že ve chvíli, kdy odevzdával svou duši do Otcových rukou, mohl říci: „Dokonáno jest“ (Jan 19,30). Ano, všechna tvá přání, všechna byla splněna, a proto „jsem tě oslavil na zemi“ (Jan 17,4). Opravdu, když Ježíš Kristus říkal svým apoštolům o tomto pokrmu, který neznali, řekl jim, že oním pokrmem „je činit vůli toho, který ho poslal“ (Jan 4,34). A také mohl říci: „Ten, který mě poslal, je vždy se mnou. Nejsem nikdy sám, protože vždy dělám, co se Mu líbí“ (Jan 8,29).

30. Jezme s láskou chléb Boží vůle. Jestli nás někdy jeho přání křižují, můžeme bezpochyby říci s naším milovaným Mistrem: „Otče, je-li to možné, odejmi ode mě tento kalich,“ ale hned dodejme: „ne jak já chci, ale jak ty chceš“ (Lk 22,42). A v mlčení a síle vystupujme na naši kalvárii s Božským Ukřižovaným. Zpívejme v hloubce našich duší hymnus díkůvzdání, který vystupuje k Otci. Neboť kdo kráčí touto bolestnou cestou, to jsou ti, které „On předem vyhlédl a předurčil, aby se staly podobnými obrazu jeho Syna“ (Řím 8,29), z lásky ukřižovanému.

Zpět