Ponaučení Miriam přijatá v extázi během noviciátu

Tato ponaučení Miriam v extázi opakovala sv. Markétě Marii Alacoque.

I.
„Markéto, svatý Tomáš mi dal tři ponaučení o víře,“ řekla jí Miriam.

1. „Dívej se na Ježíše, který během mše sestupuje na oltář, sestupuje spolu se slovem kněze. Věř, že sestupuje, aby tě nasytil, a že s ním ti už nemůže nic chybět. Je zde jako maličké dítě, je zde celý pro tebe: běž za ním.“
2. „Víra – jak je krásná, mocná! Duše, která má víru, všechno zmůže, Bůh jí všechno dá. Pohleď na divoká zvířata: když schovávají své zásoby, dávají si záležet, aby je nikdo neviděl. Přes léto shromažďují zásoby na zimu. Jako to zvíře, které si zajišťuje svoje přežití tím, co si schovalo pod zem, věř, že Ježíš tě nasytí, když přijdeš ke svatostánku – kde je ukrytý pro tebe a kde tě očekává.“
3. „Pomysli na ovečku: podívej, jakou víru má ve svého pastýře. S důvěrou kráčí vedle něho, zbavila se svých starostí; jde tam, kam ji pastýř vede, zastaví se, když se zastaví on. Nechává si svou vlnu, nebo ji dává, podle toho, jak chce pastýř. Následuje ho ve dne i v noci. Právě tak se musíš nechat vést svým Pastýřem Ježíšem; právě tak ho musíš s vírou stále následovat, ve dne stejně jako v noci. Tak budeš pravou ovečkou. Řekneme-li s vírou: Horo, pohni se, hora nás poslechne. Řekneme- li s vírou: Země, otřes se, zem se otřese.“

II.
„Markéto, svatá Veronika mi dala sedm ponaučení o pokoře.“

1. „Pyšný člověk je jako pšeničné zrno hozené do vody: nafoukne se, vzroste. Dej však takové zrno na slunce či do ohně: seschne, shoří. Pokorný člověk je jako pšeničné zrno hozené do země: sestoupí níž, skryje se, zmizí. Odumře, ale jen proto, aby se zazelenal v nebi.“
2. „Když sklízíme olivy, s velikou pečlivostí sbíráme všechny, které spadly na zem, abychom z nich vylisovali olej. Se stejnou pečlivostí hledej všude příležitosti k praktikování pokory. Olej (v lampě) nám dává světlo, pokora dává světlo Boží. Díky ní můžeme vidět Boha.“
3. „Pomysli na včely, jak poletují z květu na květ a pak se vrátí do úlu, aby zde uložily med. Napodobuj je: všude sbírej sladkou šťávu pokory. Med je sladký, pokora má chuť Boha. Pokora nám dává zakoušet Boha.“
4. „O pokoru usiluj každý den. Když zapomeneš zalít strom, který jsi právě vysadila, odumře. Když zapomeneš praktikovat pokoru každý den, strom tvé duše seschne.“
5. „Pohleď, jak maličké vajíčko se v moři stane za krátký čas velikou rybou. Dbej, abys byla v pokoře stále maličká – staneš se velikou před Bohem.“
6. „Pomysli na divoké zvíře: nestará se o nic jiného než o dobro své a svých mláďat. My jsme děti Boha, který se nestará o nic jiného než o naše dobro. Právě proto nám dává příležitosti praktikovat pokoru – využijme toho.“
7. „Pokora nás udržuje na správné cestě. Opustíš-li třeba i krásnou a dobrou věc, ztratí se. Duše bez projevů pokory se ztratí zrovna tak.“

III.
„Markéto, svatá Terezie mi dala čtyři rady ohledně trpělivosti.“

1. „Když trpíš, mysli na svoji slabost, na svou bídu, pomysli, že takové malé nic si zasluhuje trpět. Pohleď na Krista v jeho utrpení a budeš snášet všechno s láskou a děkováním.“
2. „Aby sis zachovala trpělivost uprostřed zkoušky, vzpomeň si na Ježíše na kříži. Všichni mu nadávali, posmívali se jemu i jeho bolesti, ale on snášel všechno mlčky. Tereziina dcera musí všechno snášet trpělivě, mlčky. Všechno pomíjí.“
3. „Ve svém utrpení pomysli na to, že oslavuješ Boha. Pán dělal na zemi všechno jen pro nás – snášej tedy všechno pro něj. Mysli na jeho slávu, mysli také na Pannu Marii, která je tvojí Matkou.“
4. „Nezapomeň, že po všech utrpeních a příkořích půjdeš do nebe. A jaká bude potom tvoje sláva, tvoje radost!“

IV.
„Markéto, svatý Lukáš mi dal dvě ponaučení o panenství.“

1. „Vůni panenství pečlivě uchovávej. Když se nalije nějaký vonný likér do láhve, láhev se uzavře, aby vůně nevyprchala. Právě tak si počínej se svým panenstvím, uchovávej ho dobře uzavřené, aby vydalo svou vůni nebi.“
2. „Svoje panenství uchovávej stejně, jako v sobě stromy uchovávají svou mízu. Je třeba mnoha času, než strom přinese ovoce. Plodem panenství na nebi i na zemi bude Bůh. Panenství je jako Boží světlo v nebesích.“

V.
„Markéto, svatý Josef mi dal pět rad ohledně bratrství.“

1. „Pomysli na holubici, jak ze svého zobáčku vydává potravu, aby nasytila svoje mláďata. Právě tak bys měla být pozorná ke svým sestrám, zapomeň na sebe, uskromňuj se pro ostatní. Bůh bude na takové chování hledět, jako bys to učinila jemu samotnému.“
2. „Pohleď na ryby v moři: plavou pohromadě v nespočetných hejnech. Právě tak kráčejte všechny pohromadě v milosrdné lásce.“
3. „Podívej, co dělají i zvířata bez rozumu: když jedno z nich běží do nebezpečí, ostatní ho upozorní. Právě tak jedna druhou zachraňujte.“
4. „Pozoruj hvězdy: jak září a jak spojují svůj třpyt, aby vydávaly velké světlo. Stejně i vy všechny vydávejte velké světlo jediné stavby, v dokonalém spojení.“
5. „Podívej se na čerstvě narozené děti: krmíme je mlékem a ony krůček po krůčku rostou díky lásce, kterou jim projevujeme, potom jedí, aby vyrostly ještě víc, aby mohly samy chodit. Takovou láskou byste měly živit jedna druhou, pomáhat si a vzájemně se posilovat.“

VI.
„Markéto, Ježíš mi dal pět ponaučení o tichu.“

1. „Den ubíhá nehlučně, noc ubíhá nehlučně, pomíjí v tichu. Také ty zachovávej ticho, prožij život na zemi v tichu, abys nalezla radost v nebi.“
2. „Když voda vytéká ze svého pramene, vychází nehlučně, nezkalená a proudí dál v tichu – právě tak zachovej ticho.“
3. „Ať do země sázíme byliny, rostliny nebo růžové keře, nechají se zasadit v tichu, v tichu také rostou a vydávají svou vůni. Když padnou, zemřou v tichu, vše dělají v tichu. Dělej to stejně.“
4. „Hrozen se nechá sklidit v tichu, v tichu se nechá vhodit do lisu a lisovat, a proto je víno tak sladké. Dobré ovoce se stane sladkým v tichu: zachovávej ticho.“
5. „Napodobuj dřevo: v tichu se nechá rozřezat, v tichu se nechá natřít barvou, kterou chceme, v tichu se nechá spálit. Buď tedy pokorná a tichá: ať pracuješ či trpíš, všechno dělej v tichu. Ticho uchová vše pro nebe.“

z knihy Miriam, malá Arabka
s laskavým svolením KNA

Zpět