Bohatství Kristových tajemství (DPB 37,1-6)
sv. Jan od Kříže
1. Jedna z hlavních věcí, kvůli kterým duše touží být uvolněna a vidět se s Kristem (Flp 1,23), je, aby jej viděla tváří v tvář a tam poznala kořen hlubokých cest a věčných tajemství jeho vtělení, což není zanedbatelná část její blaženosti; protože, jak říká sám Kristus u svatého Jana, když mluví s Otcem: To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a tvého Syna, Ježíše Krista, kterého jsi poslal (17,3). Proto jako když nějaká osoba přicházející zdaleka, na prvním místě jedná s tím, koho má ráda, a dívá se na něj, tak i duše, když dospěje k Bohu na dohled, ho především touží poznávat a radovat se z hlubokých a skrytých tajemství vtělení a dávných cest (srov. Jer 6,16; Iz 25,1) Božích, které z toho plynou. Proto když duše dořekne, že se chce vidět v kráse Boží, pronáší dále tuto píseň:
A pak, k vznešeným
jeskyním z kamene půjdeme,
které jsou dobře skryty,
[a] tam vstoupíme,
a mošt z granátů okusíme.
2. Jednou z příčin, které nejvíce hýbou duší k tomu, aby toužila vstoupit do tohoto houští Boží moudrosti a poznat velmi důkladně krásu božské moudrosti, je, jak jsme řekli, aby sjednotila svůj rozum v Bohu co do poznání tajemství vtělení jako nejvznešenější a nejpříjemnější moudrosti ze všech jeho děl. A tak snoubenka říká v této písni, že poté, co vstoupila hlouběji do božské moudrosti, to je, hlouběji do duchovního manželství, které nyní vlastní, což se stane ve slávě, kdy uvidí Boha tváří v tvář, pozná duše, sjednocená s touto božskou moudrostí, kterou je Syn Boží, vznešená tajemství Boha a Člověka, která jsou velmi vznešená v moudrosti a skrytá v Bohu, a vstoupí do jejich poznání, když se do nich ponoří a vstoupí, a okusí ona i Snoubenec chuť a rozkoš, které způsobuje jejich poznání a poznání vlastností a atributů Božích, které se skrze zmíněná tajemství poznávají v Bohu, jako jsou spravedlnost, milosrdenství, moudrost, moc, láska, a tak dále.
A pak, k vznešeným
jeskyním z kamene půjdeme.
3. Kamenem, o kterém zde mluví, je podle toho, co říká svatý Pavel, Kristus (1 Kor 10,4). Vznešenými jeskyněmi z tohoto kamene jsou vznešená a vysoká a hluboká tajemství Boží moudrosti, která jsou v Kristu ohledně hypostatického sjednocení lidské přirozenosti s božským Slovem, a odpovídajícím způsobem k němu o sjednocení lidí v Bohu, a v souladech Boží spravedlnosti a jeho milosrdenství ohledně spásy lidského rodu ve zjevení jeho úradků. Ty, poněvadž jsou tak vznešené a hluboké, velmi vhodně nazývá vznešenými jeskyněmi; vznešenými kvůli výšce vznešených tajemství, a jeskyněmi kvůli hloubce a hlubokosti Boží moudrosti v nich. Protože tak jako jeskyně jsou velmi hluboké a s mnoha dutinami, je i v každém tajemství, které je v Kristu, velmi hluboká moudrost, a má mnoho chodeb jeho skrytých úsudků o předurčení a předvědění o lidských synech. Proto říká dále:
Které jsou dobře skryty.
4. Natolik, že ať sebevíc tajemství a divů objevili svatí učitelé a pochopily svaté duše v tomto stavu života, zbývá jim ještě většina, co by řekli a dokonce i pochopili; a tak je třeba velmi dolovat v Kristu, protože je jako velmi bohatá štola s mnoha dutinami plnými pokladů, které, byť se pronikají sebevíc, nikdy se nenalezne konec ani závěr, spíše se v každé dutině nacházejí tu a tam nové žíly nových bohatství. Takže proto řekl svatý Pavel o samotném Kristu: V Kristu přebývají skryty všechny poklady a moudrost (Kol 2,3). Do těch nemůže duše vstoupit ani k nim dospět, jestliže, jak jsme řekli, neprojde nejprve těsností vnitřního i vnějšího utrpení k božské moudrosti. Protože dokonce ani k tomu, čeho z těchto Kristových tajemství lze dosáhnout v tomto životě, nelze dospět bez mnohého utrpení a bez mnoha intelektuálních a smyslových Božích milostí, jimž předcházelo mnohé duchovní cvičení; protože všechny tyto milosti jsou nižší než moudrost Kristových tajemství, protože všechny jsou jako dispozice k tomu, aby se k ní došlo. Proto když Mojžíš prosil Boha, aby mu ukázal svou slávu, odpověděl mu, že ji nemůže vidět v tomto životě; avšak, že mu ukáže veškeré dobro (Ex 33,18-20), to je, jaké je v tomto životě možné. A bylo to tak, že jej uvedl do jeskyně z kamene, kterým, jak jsme řekli, je Kristus, a ukázal mu svá záda (ib., 21-33), což znamenalo, že mu dal poznání tajemství Kristova lidství.
5. Do těchto jeskyní Krista tedy duše touží opravdově vstoupit, aby tam byla pohlcena a přetvořena a opojena láskou jejich moudrosti a aby se skryla na prsou svého Milovaného. Protože tyto rozsedliny vybízí on v Písních slovy: Povstaň a pospěš, má přítelkyně, krásná má, a pojď do rozsedlin z kamene, a do jeskyně z balvanů (2,13-14); tyto rozsedliny jsou jeskyněmi, o kterých zde mluvíme a kterým duše dále říká:
[A] tam vstoupíme.
6. Tam, to znamená, do oněch poznatků a božských tajemství, vstoupíme. A neříká, vstoupím já sama, což by se zdálo vhodnější, neboť Snoubenec nepotřebuje vstupovat znovu, nýbrž vstoupíme, to znamená, já a Milovaný, aby dala na srozuměnou, že toto dílo nekoná ona, nýbrž Snoubenec s ní; a nadto, jelikož jsou již Bůh a duše sjednoceni v tomto stavu duchovního manželství, o kterém mluvíme, nekoná duše nic sama bez Boha. A říká-li: Tam vstoupíme, říká: tam budeme přetvořeni, to je: já v tebe skrze lásku těchto zmíněných božských a příjemných úradků. Protože v poznání předurčení spravedlivých a předvědění zlých, v němž připravil Otec spravedlivým požehnání své sladkosti (Žl 20,4) ve svém Synu Ježíši Kristu, velmi vznešeně a úzce se přetváří duše v lásce Boží co do těchto poznatků, a děkuje Otci a miluje ho znovu s velkou chutí a rozkoší kvůli jeho Synu Ježíši Kristu. A činí to sjednocena s Kristem, spolu s Kristem. A chuť této chvály je tak jemná, že je zcela nevýslovná; avšak duše ji vyjadřuje v následujícím verši slovy:
A mošt z granátů okusíme.