Aktivní způsob vstupu do noci (1V 13,1-8)
sv. Jan od Kříže
1. Nyní zbývá dát několik rad, aby se umělo a mohlo vstoupit do této noci smyslu.
Proto je třeba vědět, že duše obvykle vstupuje do této smyslové noci dvojím způsobem: jeden je aktivní, druhý pasivní.
Aktivní způsob je to, co může duše udělat a co dělá ze své strany, aby do ní vstoupila; o tom nyní pojednáme v následujících radách.
Pasivní způsob je tam, kde duše nedělá nic, jenom Bůh koná v ní a ona je jako pacient; o tom pojednáme ve čtvrté knize, když budeme pojednávat o začátečnících. A protože tam dáme s Boží pomocí mnoho rad začátečníkům, podle množství nedokonalostí, jež na této cestě obvykle mívají, nebudu se zde tím příliš zdržovat, a také proto, že toto není vhodné místo pro tyto rady. Nyní pojednáme jen o důvodech, proč se tento přechod nazývá nocí, jaká ona je a kolik má částí.
Protože se však zdá, že by to bylo příliš stručné a málo prospěšné nepodat žádný lék nebo radu, jak se cvičit v této noci žádostí, chtěl jsem zde krátce předložit, co následuje, a totéž udělám na konci každé z obou částí nebo příčin této noci, o čemž mám s pomocí Pána pojednat.
2. Tyto rady o přemáhání žádostí, které následují, jsou sice stručné a je jich málo, ale osobně se domnívám, že jsou tím prospěšnější a účinnější, čím jsou zhuštěnější, takže kdyby se v nich chtěl někdo opravdu cvičit, nebudou mu chybět žádné další, ale spíše bude mít v těchto zahrnuty všechny.
3. Předně má mít řádnou žádost následovat Krista ve všech svých věcech tím, že se bude připodobňovat jeho životu, o kterém má rozjímat, aby ho uměl napodobovat a počínal si ve všem, jak by si počínal on.
4. Za druhé, aby to mohl dobře dělat, musí se zříci každého zalíbení, které se naskytne smyslům, není-li čistě ke cti a slávě Boží; ať se toho zřekne a zůstane od toho vyprázdněný z lásky k Ježíši Kristu, který neměl ani nechtěl v tomto životě žádné jiné potěšení než konat vůli svého Otce, a to nazýval svým jídlem a pokrmem (Jan 4,34).
Uvedu příklad: naskytne-li se mu potěšení z vyslechnutí věcí, které nejsou důležité k Boží službě a cti, ať to ani nechce okoušet ani ať to nechce slyšet. A kdyby se mu nabízelo potěšení ze shlédnutí věcí, které mu nepomohou víc milovat Boha, ať nechce toto potěšení ani ať se nechce na takové věci dívat. A kdyby se mu při rozmluvě naskytla kterákoli jiná věc, ať udělá totéž; a ve všech smyslech právě tak, pokud by se mohl slušně omluvit; protože kdyby nemohl, stačí, když z toho nechce mít potěšení, i když se v něm tyto věci uskuteční.
A tímto způsobem se má snažit, aby umrtvil a vyprázdnil smysly od onoho potěšení a nechal je jako potmě. A při této péči brzy velmi pokročí.
5. A pro umrtvení a umlčení čtyř přirozených vášní, jimiž jsou radost, naděje, strach a bolest, z jejichž svornosti a zklidnění vyplývají tato a ostatní dobra, je dokonalým lékem, velkou zásluhou a pramenem velkých ctností to, co následuje.
6. Ať se snaží vždy se klonit
ne k snadnějšímu, ale k obtížnějšímu;
ne k chutnějšímu, ale k méně chutnému;
ne k příjemnému, ale spíše k tomu, co skýtá méně zalíbení;
ne k tomu, co je odpočinkem, ale k pracnému;
ne k tomu, co je útěchou, ale spíš k neútěše;
ne k (tomu, co je) více, ale k (tomu, co je) méně;
ne k vznešenějšímu a vzácnějšímu, ale k nižšímu a opovrženějšímu;
ne k tomu, co znamená chtít něco, ale (co znamená) nechtít nic;
ne k vyhledávání toho lepšího v časných věcech, ale horšího, a ať si přeje pro Krista vstoupit do úplného obnažení, vyprázdnění a do úplné chudoby ve všem, co je na světě.
7. A sluší se, aby vzal tyto úkony na sebe z celého srdce a snažil se srovnat s nim svou vůli. Protože koná-li je ze srdce, najde v nich velmi záhy velkou rozkoš a útěchu, bude-li jednat spořádaně s rozlišováním.
8. Když se správně koná to, co bylo řečeno, úplně to stačí ke vstupu do smyslové noci. Ale pro větší hojnost povíme ještě o jiném způsobu cvičení, které učí umrtvovat žádostivost těla, žádostivost očí a pýchu života, což jsou věci, o kterých tvrdí svatý Jan v prvním listě, že vládnou ve světě (3,16), a z kterých pocházejí všechny ostatní žádosti.