Nedokonalosti začátečníků (1N 1)

sv. Jan od Kříže

1. Do této noci začínají vstupovat duše, když je Bůh vyvádí ze stavu začátečníků, jímž je (stav) těch, kdo na duchovní cestě meditují, a začíná je uvádět do (stavu) pokročilých, který je již (stavem) kontemplativních, aby, až tudy projdou, dospěli do stavu dokonalých, jímž je (stav) božského sjednocení duše s Bohem.
Proto, aby se lépe pochopilo a objasnilo, co je to za noc, kterou duše prochází, a z jaké příčiny ji do ní Bůh uvádí, nejprve bude vhodné se zde dotknout některých vlastností začátečníků. Ačkoli se to udělá stručně, jak jen je možné, přece to snad poslouží také samotným začátečníkům, aby pochopili slabost stavu, jenž mají, dodali si odvahy a zatoužili po tom, aby je Bůh uvedl do této noci, kde [se duše] posiluje a upevňuje v ctnostech a k nedocenitelným rozkoším Boží lásky. A třebaže se trochu pozdržíme, nebude to víc, než kolik stačí, abychom pak pojednali o této noci.
2. Je tedy třeba vědět, že duši, poté, co se rozhodně obrátí ke službě Boží, obvykle Bůh krmí na duchu a laská po způsobu, jak to činí láskyplná matka malému dítěti, jehož zahřívá teplem svých prsů a krmí jej příjemným mlékem a jemným a sladkým pokrmem, a nosí jej ve své náruči a laská. Avšak úměrně tomu, jak roste, přestává jej matka hýčkat, skrývá (svou) něžnou lásku, přikládá hořkou bylinu na sladkou hruď, spouští je ze své náruče a nechává kráčet po vlastních nohou, aby se, když ztrácí dětské vlastnosti, oddávalo věcem větším a podstatnějším. Láskyplná matka Boží milosti poté, co se duše obnoví novou vroucností a horlivostí sloužit Bohu, s ní dělá totéž; neboť jí dává nalézat sladké a příjemné duchovní mléko bez jakékoli její námahy ve všech Božích věcech, a velké zalíbení v duchovních cvičeních, protože jí zde Bůh dává svou hruď něžné lásky právě tak jako malému dítěti (1 Petr 2,2-3).
3. Proto svou rozkoš nachází v tom, že tráví dlouhou dobu na modlitbě, a snad i celé noci; jejími zalíbeními jsou kajícnosti; jejími potěšeními půsty a jejími útěchami je přijímat svátosti a sdílet božské věci; a třebaže si duchovní (lidé) těmito věcmi s velkou účinností a pílí posluhují a používají je a s velkou pečlivostí jich využívají, duchovně řečeno, obvykle se v nich chovají velmi slabě a nedokonale. Protože jsou k těmto věcem a duchovním cvičením pohnuti útěchou a zalíbením, které tam nacházejí, a poněvadž také nejsou vybaveni ctnostmi na základě cvičení tvrdého boje, mají ohledně těchto svých duchovních děl mnoho nedostatků a nedokonalostí; protože, konec konců, každý koná ve shodě s habitem dokonalosti, který má; a poněvadž tito neměli kde získat silné návyky, nutně musejí konat slabě jako malé děti.
A aby se to vidělo jasněji, a kolik nedostatků mají tito začátečníci ve ctnostech ohledně toho, co se zmíněným zalíbením tak snadno konají, poukážeme na to prostřednictvím sedmi hlavních neřestí, u nichž řekneme o některých z mnoha nedokonalostí, jež co do každé z nich mají, takže se jasně uvidí, jak dětské je jejich počínání v tom, co konají; a uvidí se také, kolik dober s sebou nese temná noc, o níž pak máme pojednat, neboť ode všech těchto nedokonalostí očišťuje a čistí duši.

Překlad P. V. Kohut

Zpět