Láska
- Šťastná duše, která miluje, protože má Boha jako vězně, odsouzeného ke všemu, co bude ona chtít! Protože on je takový, že když na něj působí láskou a dobrem, přimějí ho k tomu, aby udělal, co budou chtít; avšak jiným způsobem se s ním nedá mluvit ani cokoli svést. DP 32,1
- I kdyby se zdálo, že nic nedělá, je před Bohem vzácnější, pro duši mnohem cennější a pro církev prospěšnější byť jen troška této čiré lásky, než všechna ostatní díla dohromady. Nakonec k tomuto cíli jsme byli stvořeni. DP 29,2-3
- V podvečer tě budou zkoušet podle lásky; nauč se milovat, jak Bůh chce být milován a svou povahu opusť. Výroky 59
- Láska nespočívá v tom, že člověk cítí něco velkého, nýbrž že má velké obnažení a souží se pro Milovaného. Výroky 114
- Zamilovaná duše je duše poddajná, mírná, pokorná a trpělivá. Výroky 28
- Ó špatně známá přesladká lásko Boží! Kdo našel tvé zdroje, si odpočinul. Výroky 16
- Čeho máme nejvíc zapotřebí, je mlčet duchem i jazykem před tímto velkým Bohem, jehož řečí, kterou on slyší, je pouze mlčenlivá láska. D 8
- Duše, která žije v lásce, ani neunavuje, ani se neunaví. Výroky 96
- Ten, kdo miluje, již nevlastní své srdce, neboť je daroval Milovanému. DP 9,2
- Ten, kdo je zamilovaný, říká, že má srdce uloupené nebo unesené tím, koho miluje, neboť je má mimo sebe, vložené do milované skutečnosti; a tak nemá své srdce pro sebe, nýbrž pro toho, koho miluje. DP 9,5
- Odměnou lásky není nic jiného než více lásky, až se dospěje k dokonalosti lásky. DP 9,7
- Zdravím duše je láska k Bohu, a tak, když láska není naplněna, není plné ani zdraví, a proto je duše nemocná… Čím více se její láska bude množit, tím bude zdravější, a když dosáhne dokonalé lásky, bude její zdraví plné. DP 11,11
- Když se Bůh dívá, znamená to, že miluje. DP 31,5
- Nárokem duše je rovnost lásky s Bohem, po které ona stále přirozeně i nadpřirozeně touží, protože milující nemůže být uspokojen, necítí-li, že miluje tak, jak je milován. DP 38,3
- Moc a umíněnost lásky je velká, vždyť je s to zajmout a svázat i samotného Boha. Šťastná duše, která miluje, protože má Boha jako vězně, odsouzeného ke všemu, co bude ona chtít! Protože on je takové povahy, že když na něj působí láskou a dobrem, přimějí ho k tomu, aby udělal, co budou chtít… DP 32,1
- Bůh, jelikož nemiluje nic mimo sebe, nemiluje ani žádnou věc způsobem nižším než sebe, protože všechno to miluje kvůli sobě, a tak je důvodem lásky její účel; proto nemiluje věci proto, čím jsou v sobě. Proto Boží láska k duši znamená jistým způsobem, že ji vkládá do sebe a činí ji sobě rovnou; a tak miluje duši v sobě toutéž láskou, jakou miluje sebe. DP 32,6
- Ten, kdo opravdu miluje, je spokojen tehdy, když všechno, co je sám v sobě a zač stojí a co má a přijímá, použije pro Milovaného, a čím je toho víc, tím větší má radost, že mu to může darovat. A z toho se zde těší duše, protože zářemi a láskou, které se jí dostává, může sama zářit před svým Milovaným a milovat ho. ŽP 3,1
- Když dochází ke sjednocení lásky, může se právem říct, že Milovaný žije v milujícím a milující v Milovaném. A láska způsobuje takovou podobnost, že je možné říci, že každý z nich je tím druhým a že oba jsou jedno. Důvodem je to, že ve sjednocení a přetvoření lásky dává jeden druhému vlastnění sebe, a každý opouští sám sebe a vyměňuje se za druhého; a tak každý žije v tom druhém, jeden je druhým a oba jsou jedno přetvořením v lásce. DP 12,7