Paní Juaně de Pedraza v Granadě

(D 11)

Ježíš ať je ve Vaší duši.
Před několika dny jsem Vám prostřednictvím otce fra Jana napsal v odpověď na Váš poslední dopis, který byl, jak se očekávalo, velmi vzácný. Tam jsem Vám odpověděl, že podle mého mínění jsem všechny Vaše dopisy dostal a procítil všechny vaše strasti, trampoty a osamělost, jež na mě právě svým mlčením vždycky tolik volají, že pero mi toho tolik nevyjádří. To všechno jsou bušení a rány na duši, aby více milovala, jež vyvolávají více modliteb a duchovních vzdechů k Bohu, aby splnil, co pro něj duše žádá. Už jsem vám řekl, že není proč [se znepokojovat takovými drobnostmi], nýbrž abyste dělala, co vám přikázali, a kdyby vám v tom bránili, poslechněte a dejte mi vědět, neboť Bůh to v dobré obrátí. Těm, kdo opravdu milují Boha, se on sám postará o jejich záležitosti, takže se o ně nemusejí starat.
Pokud jde o duši, nejlepším prostředkem, jak žít v bezpečí, je nelpět na ničem a po ničem netoužit a být opravdově a plně oddána tomu, komu přísluší vést, protože jinak by to znamenalo žádné vedení nechtít. A když stačí jedno a je náležité, všechna ostatní jsou buď zbytečná nebo překážejí. Ať duše na ničem nelpí, neboť když nechybí modlitba, Bůh se o svůj majetek postará, poněvadž jinému pánu ona nepatří ani patřit nebude. To vidím i sám na sobě, neboť čím víc mi něco náleží, tím víc v tom mám duši a srdce a starám se o to, protože milovaná věc splývá s milujícím vjedno; a tak to dělá Bůh s tím, koho miluje. Na to se tedy nemůže zapomínat, aniž by se nezapomínalo i na vlastní duši; ba kvůli milované zapomíná i na vlastní duši, protože více žije v milované než v sobě.
Ó, velký Bože lásky a Pane, kolik ze svého bohatství vkládáš do toho, kdo nemiluje a nemá rád nikoho jiného než tebe, neboť mu dáváš sebe sama a z lásky s ním splýváš vjedno a tím mu dáváš vychutnat a milovat, co má duše v tobě nejraději a co jí prospívá! Protože však je třeba, aby nám jako našemu Milovanému nechyběl kříž až k smrti z lásky, uspořádává on naše touhy v milování toho, co máme najraději, abychom přinášeli větší oběti a měli větší hodnotu. Všechno však je krátké, protože všechno trvá jen do zvednutí nože a potom zůstane Izák naživu se zaslíbením četného potomstva (Gen 22,1-18).
V této chudobě je třeba trpělivosti, má dcero, neboť ona přispívá k dobrému odchodu z naší země a ke vstupu do života, kde se budeme ze všeho těšit, kterýžto život je [zbavováním se života].
Zatím nevím, kdy dojde k mému odjezdu. Jsem zdráv, ačkoli duše zaostává. Modlete se za mě a dopisy dávejte fra Janovi nebo mniškám častěji, jak jen to bude možné; a bylo by lépe, kdyby nebyly tak kratičké.

V Segovii 28. ledna 1589

fra Jan od †

Zpět