Duchovní píseň

zpracoval P. V. Kohut OCD

Sv. Jan napsal kromě krátkých spisů, korespondence a poezie čtyři velké spisy: Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní píseň, Živý plamen lásky (toto je tradiční pořadí, ale nikoli jediné možné). Jaký je mezi nimi vztah?
Předně je tu velká rozdílnost stylů – literárních druhů: V = teologický traktát, N = duchovní pojednání, DP = komentář básně a ŽP = poezie v próze;
Propojení mezi nimi: můžeme vnímat dvě dvojice: Výstup-Noc a Píseň-Plamen; avšak: V-N jsou skutečně diptych (dvojjediné dílo) – ale ne chronologická návaznost (!), zatímco DP-ŽP jsou dvě volně navazující díla (je zde posun perspektivy, jinak ale chronologická následnost). Je nesnadné posoudit, jak mezi sebou souvisí tyto dva páry děl. Spíše se jedná o tetralogii než cokoli jiného.
Duchovní píseň je nejpropracovanější dílo (s celým duchovním itinerářem).

Postupný vznik

Název (Cántico espiritual) nepochází od Jana; ten spis nazýval „Písně“ (Canciones) – podle biblické Písně písní; „Písně Snoubenky“ (Canciones de la esposa; srov. K 5) nebo „Objasnění písní“ (Declaración de las canciones). Nicméně název „Duchovní píseň“ se vžil a je velmi vhodný (autorem je otec Jeroným od sv. Josefa Ezquerra v roce 1630?).

  1. Vznik poémy ve třech obdobích: na počátku – inspirace v toledském vězení (1577/8); tak vzniklo 31 strof poémy Kam ses ukryl, Milovaný?; druhá a třetí etapa: strofy 32-34 a strofy 35-39 při 1. redakci v letech 1582/3; čtvrtá etapa: strofa 11 DPB; nevíme, zda vznikla až s druhým komentářem nebo samostatně po DPA (1. redakci). Příznačný je příležitostný charakter vzniku: studentský popěvek zaslechnutý ve vězení; rozhovor se sr. Františkou od Matky Boží a se sr. Kateřinou od Kříže z Beasu de Segura; 11. strofa nevíme; báseň je spontánní a neplánovaná.
  2. Objasnění písní: první komentáře vznikly rovněž neplánovaně, byly ústní (na dotazy mnišek ohledně obsahu) pravděpodobně již od roku 1579 (svědectví sr. Magdalény od Ducha svatého) možná vznikly částečné písemné komentáře už v průběhu psaní básně; vlastní „Objasnění písní“ (= DPA) Jan napsal až v Granadě roku 1584 (Jan Evangelista: „na žádost matky Anny od Ježíše, převorky bosých u svatého Josefa v Granadě roku 1584“). Opět příležitostný charakter vzniku, tentokrát ovšem ne spontánně, nýbrž na žádost (zde je patrný rozdíl mezi poezií – spontánně a prózou – na žádost).
  3. Druhá redakce komentáře: již krátce po sepsání byl Jan nespokojen a myslí na přepracování (Sanlúcarský kodex: opis s jeho poznámkami a značkami „+“ po okrajích a označením „Tato kniha je koncept toho, co bylo napsáno načisto. Fray Jan od †.“) Proč? V určitém okamžiku psaní DPA si Jan uvědomil možnost číst knihu jako „itinerář duch. rozvoje“ a rozpoznal nevhodnost lyrické alternace (srov. DPA 12 × 13-24 × 25-26). Proto přepracoval nejen texty, ale i přesunul pořadí strof na základě strofy 27/22 „Vstoupila snoubenka…“ Okamžik uzavření duchovního manželství se jeví jako klíčové místo změn.
    Charakter a rozsah změn: navíc takzvané „téma“ (krátké shrnutí a schematický klíč po předmluvě a básni, „poznámky k následující písni“ (v DPA pouze u 13 a 14, u DPB takřka u všech), přidání některých bodů a vynechání jiných. Kompletně přepracovány 1. a 37./38. strofa, jinak podstatně totéž.
    Srovnání obou redakcí: první spontánnější a věrnější lyričnosti básně, druhá logičtěji vystavěná a s lepší interpretací.

Základní témata

Jsou to bezesporu především dva momenty: snubní symbolika aplikovaná duchovně po biblickém způsobu na vztah mezi Bohem a lidstvem/člověkem [srov. Pís, Oz, Jer, apod.] a itinerář duchovního rozvoje jednotlivce. Jejich kombinací vzniká typicky janovská teologická kategorie „duchovních zásnub“ (desposorio espiritual) a „duchovního manželství“ (matrimonio espiritual).

a) Snubní symbolika a její užití:
V poezii (zejména ve třech velkých poémách) a v DP Jan užívá snubní symboliku.

Dnešní posun v chápání oproti Janově době – Jan mluví:

  1. o povýšení snoubenky (dnes neplatí)
  2. o trvalosti vzniklého svazku (dnes vážně ochromeno)
  3. o charakteru lásky (dnes často zúženo na eroticko-sexuální rozměr)

Přesto i dnes má tato symbolika značnou platnost.

b) Nauka o duchovním rozvoji jednotlivce:
V DPA Jan sleduje nejprve pořadí strof, od 27. strofy přichází na možnost prezentace duch. Rozvoje a používá mystické termíny „duch. zásnub“ a „duch. manželství“ (tyto termíny jsou zřejmě jeho vlastní; Terezie je přejímá pod jeho vlivem).
V DPB má Jan snahu propojit báseň a komentář s klasickým schématem očištění/začátečníci-osvícení/pokročilí-sjednocení/dokonalí (srov. DPB téma,1-2; 22,3); v praxi to však nakonec činí minimálně, takže zůstává problém, jak se k sobě mají tato dvě schémata + další autorovo schéma ve V-N: „noc smyslů“ a „noc ducha“. Zde spíše schéma: 1. úzkostné hledání (1-12); 2. setkání lásky („duch. zásnuby“, 13-21); 3. plné sjednocení („duch. manželství“, 22-35); 4. touhy po slávě (36-40)
Je zde patrná rozdílná perspektiva v DPA (aktuální) a v DPB (eschatologická); vliv pseudotomášovského De beatitudine.

c) Duchovní zásnuby a duchovní manželství:
Klíčové kapitoly DPA 13a14/DPB 14a15 („duch. zásnuby“) a DPA 27/DPB 22 („duch. manželství“).

Vztah k ostatním spisům

Zpět