„Budeme žít životem Božím, sjednocení s Nejsvětější Trojicí“ (DP 39,6)
P. Reinhard Körner OCD
Ruku na srdce: těšíte se na věčnost? – Kdybychom udělali tajnou anketu názorů a kdyby každý dotazovaný čestně odpovídal, došlo by se asi k opravdu střízlivému výsledku. Pro mnohé křesťany je určitou útěchou, že smrtí nic nekončí a život bude pokračovat. Ale radostné očekávání? A to nebereme v úvahu to, že mnohý věřící v sobě nosí tajnou starost, zda vůbec se svým životem před Božím pohledem obstojí. Mnozí si myslí: do nebe až tak moc nepěchám; tady vím, na čem jsem, ale co přijde potom, to je otázka…
Jan patří asi k těm málo početným lidem, kteří se dovedou na věčnost těšit. Ne že by měl zcela jasnou představu o všem, co ho bude čekat po smrti. Ale jeho obraz nebe nemá nic společného s neustálým zpěvěm „aleluja“ kdesi uprostřed chóru andělů a svatých. Přijal slova Písma, která mají takřka nepředstavitelný dosah: „Bůh nás předurčil, že se staneme podobnými obrazu jeho Syna“ (Řím 8,29) a „jsme spoluobčané svatých a patříme do Boží rodiny!“ (Ef 2,19). První list Janův dokonce říká: „Víme, že mu (Bohu) budeme podobní“ (1 Jan 3,2). Jinými slovy: Bůh nás nechá spolu s Ním žít Jeho životem. A to bylo pro Jana zdrojem velké radosti!
Jan považuje za obrovský omyl spojovat Boží život s nudou a samotou. Bůh je společenství tří navzájem se milujících Osob, kteří spolu žijí v nepředstavitelně důvěrném a hlubokém osobním vnitřním vztahu. Toto společenství Otce, Syna a Ducha Svatého charakterizuje ve své nejhlubší podstatě pulsující život nekonečně tvořivé lásky, fantazie a humoru! A tento život – což Jan pochopil z knihy Zjevení – chce Bůh sdílet se všemi, které stvořil: „Budeme žít životem Božím, přidruženým k Nejsvětější Trojici“ (DP 39,6). K tomu nám On daruje takové vlastnosti, jaké má Otec, Syn a Duch Svatý: tak jako tři Božské Osoby, budeme také my – ty i já – plní fantazie, lásky a schopnosti darovat se! Církevní otcové prvních století říkávali: „Bůh učiní člověka Bohem účastí.“
Věčný život není jen záležitostí mezi duší a jejím Bohem. Na věčnosti se dovrší také všechny naše mezilidské vztahy. Boží království, které začíná již nyní a podobá se hořčičnému zrnku, dosahuje dokonalost na věčnosti a bude přitom mít společenský rozměr. Když Ježíš říká: „V nebi se již nebudou lidé ženit ani vdávat,“ (Mk 12,25) míní tím, že v Božím království si budeme všichni navzájem partnery. To znamená: budeme si všichni navzájem tak blízcí, tak ohleduplní, a tak navzájem do sebe „zamilovaní“, jak si to představujeme v ideálním manželství. Čeká nás život plný náklonnosti a přátelství nejen vůči Bohu, ale i vůči každému člověku. Trojjediný živý Bůh velmi touží, abych se s ním dělil o štěstí vzájemné lásky a radost z druhých.
Nezapomenu na jednoho manžela, který mě v průběhu jednoho semináře o víře, když jsem mluvil o křesťanské naději na věčný život a o dokonalosti našeho života v nebi, náhle přerušil se slovy: „Víte, otče, jestli věčný život není i zdokonalením lásky mezi mnou a mou ženou, potom si může Pán Bůh své nebe nechat pro sebe!“ Jsou to na první pohled velmi odvážná slova, ale skrývá se za nimi hluboké lidské přesvědčení. Jan od Kříže by tomuto člověku řekl: Pochopil jsi, o co jde, nebudeš zklamaný. – Slova z Druhé eucharistické modlitby: „Přijmi je (zesnulé)… do svého království, kde na tebe budou moci hledět tváří v tvář“ – představují pouze polovinu pravdy. Celá pravda by zněla takto: „…kde budeme hledět na tebe a na sebe navzájem“. V tomto smyslu mluví i velký teolog Nejsvětější Trojice a Učitel církve, sv. Augustin, který byl přesvědčený, že věčný život spočívá v tom, že se „budeme věčně těšit z Boha a v Bohu ze sebe navzájem“.
Věčnost v Boží přítomnosti bude spočívat v tom, že nás Bůh svou láskou zdokonalí natolik, že se staneme charakterově podobní každé z Božských Osob a současně budeme společenstvím lásky mezi sebou. Žít v dokonalém vztahu s Božskou Trojicí a současně prožívat společenství lásky s bližními tak dokonale jako tři Božské Osoby mezi sebou – k tomu je, podle nejlepší duchovně – teologické tradice křesťanství předurčený každý člověk. Naše budoucnost spočívá v dokonalém vztahu ke třem Božským Osobám, k sobě navzájem a – samozřejmě – ke všemu stvoření v Božím „novém světě“.
Stojí za to, abychom se nad těmito myšlenkami hlouběji pozastavili. Věčnost, k níž všichni neodvratně směřujeme, dostane najednou jinou podobu. Známá věta z Písma svatého: „…Do žádného lidského srdce nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří ho milují,“ (1 Kor 2,9) nebude již znít v našich uších jako výraz rezignace, ale jako projev úžasu a radosti z toho, co nám Bůh jako milující Otec přislíbil.
Z Knihy Pět cest k dokonalé lásce a Učitel víry, upraveno
S laskavým svolením KNA