Beatifikační a kanonizační proces Jana od Kříže
Průběh beatifikačního procesu Jana od Kříže
Juan Bosco San Román OCD
Smrt otce Jana od Kříže byla jeho současníky vnímaná jako smrt světce. V jeho řádu se ihned projevovala ochota sesbírat všechny informace, které by pomohly zachovat vzpomínku na něj a zároveň vytvořit základ, díky kterému by církev mohla úředně potvrdit svatost jeho života.
V prvních letech sedmnáctého století bratr Josef od Ježíše a Marie (Quiroga) spolu s Jeronýmem od sv. Josefa sesbírali četné a cenné informace. V roce 1613 generální představený španělské kongregace, Josef od Ježíše a Marie, jmenoval za cílem přípravy beatifikačního procesu své provinciály jako prokurátory u biskupů. Místní informační procesy proběhly v letech 1614 – 1618 v Medině del Campo, Caravace, Segovii, Jean, Baeze, Ubedě, Alcaudetě, Malaze, a v Beas de Segura. Nejschopnějším z prokurátorů v celém kanonizačním procesu našeho světce byl bratr Alonso od Matky Boží (Asturicense).
Po obdržení autentických kopií informačního procesu poslala Svatá Kongregace obřadů 1. února 1627 dopisy biskupům do Jean, Segovie, Granady, Malagy a Valladolidu, kde je povzbuzovala k sesbírání informací in specie; tímto způsobem byl zároveň otevřen apoštolský proces. Generální představený, otec Jan od Ducha Svatého, jmenoval osm otců jako své prokurátory. Mezi nimi byl i Alonso od Matky Boží. Koncem roku 1628 byl ukončen výslech svědků i procesy, a jejich kopie byly odeslány do Říma. Z různých důvodů více než dvacet měst ve Španělsku, Portugalsku, Francii a Itálii provedlo podrobné procesy (a stejně i v následujícím století u příležitosti svatořečení).
Dvěma dekrety (z roku 1625 a 1634) papež Urban VIII. zakazoval prokazovat bez církevního schválení čest osobám, které umřely v pověsti svatosti. Nejdříve byl vyžadován proces, který by jejich svatost úředně potvrdil. V Segovii a Ubedě však byla otci Janovi vyjadřována úcta bez omezení, protože vzpomínané dokumenty tam dorazily teprve v letech 1647-1648. Taková situace mohla způsobit přerušení beatifikačního procesu. Na těchto místech byly tedy okamžitě odstraněny všechny stopy kultu. Ostatky otce Jana zůstaly pohřbené jako obvykle v zemi. Následoval vysvětlující proces, jehož akta byla zaslána do Říma. Nakonec však tyto skutečnosti průběh záležitosti nijak neovlivnily.
Tyto nepříjemné zkušenosti vyprovokují společenství v Segovii ke znovuotevření beatifikačního procesu, který byl v Římě pozdržen. Bosí bratři se obracejí na krále Filipa IV., který píše papeži (16. dubna 1648), generálnímu definitoriu španělské kongregace a generálnímu prokurátorovi do Říma. Na přání Kongregace obřadů byl zahájen vlastní proces de non cultu, který proběhl mezi 16. únorem 1649 a 9. únorem 1651. Proces zkoumání písemností otce Jana se odehrával v atmosféře mimořádně citlivé na jakýkoli obsah podezřelý z nepravověrnosti. Cenzorem byl jmenován známý karmelitánský teolog Jan Baptista Lezana, bývalý student kolegia v Salamance, ve kterém kdysi studoval i Jan od sv. Matěje. Lezana provedl analýzu děl v průběhu tří měsíců a velmi vysoce je ohodnotil.
Byl též zveřejněn popis devatenácti zázraků, které byly připisované Janovi od Kříže, z toho třináct jich bylo posmrtných. Jeden z nich je hoden zapamatování z důvodu bohaté ikonografie, která jím byla inspirována: v malém kousku těla otce Jana vidělo mnoho osob postavu Božího služebníka na kolenou před ukřižovaným Kristem, a mezi nimi se někdy objevovala Matka Boží, sama nebo s Dítětem, Nejsvětější Svátost nebo také Duch Svatý v podobě holubice…
25. ledna 1675 papež Klement X. vyhlásil beatifikační breve, které začíná slovy Spiritus Domini. Slavnostní oslavy se ve Španělsku konaly na třech místech: ve Fontiveros, Segovii a Ubedě. Celý řád bosých karmelitánů obdržel privilegium slavení mše svaté a recitování oficia na uctění památky Blahoslaveného.
Kanonizační proces sv. Jana od Kříže
O padesát let později, 12. ledna 1726, byl vyhlášen dekret jeho kanonizace. Slavnostní ceremonie se uskutečnila v bazilice sv. Petra 27. prosince téhož roku. Spolu s Janem od Kříže papež Benedikt XIII. kanonizoval také Pellegrina Laziose, služebníka Mariina a Františka Solana, františkána. Portréty všech tří nových svatých byly zobrazeny na jednom gobelínu zavěšeném na čelní stěně baziliky. Uvnitř baziliky byly proti sobě pověšené dva medailony, které představovaly Jana od Kříže. Jeden z nich zobrazoval scénu s Matkou Boží, která mu pomáhá dostat se přes rozvodněnou řeku, aby mohl vykonat poslední službu u umírajícího. Druhý zase představuje scénu zažehnání bouře, která řádila nad Penueleou.
Kanonizační bula Pia Mater Ecclesia byla datovaná o rok později (27. prosince 1727) a ustálila liturgický svátek na 14. prosince. 22. března 1732 bylo schváleno vlastní oficium s oktávem. Klement XII. jeho slavení přeložil na 24. listopadu. Toto datum bylo závazné až do roku 1972. Liturgická památka Jana od Kříže se na celou církev rozšířila roku 1738. 13. června 1927 Apoštolský stolec schválil pro karmelitánský řád vlastní prefaci.
Různé typy oslav ke cti sv. Jana od Kříže zanechaly po sobě bohaté dědictví oltářů, obrazů, portrétů, kaplí, a kromě toho všeho i velké množství různých písemností.
Přiznání titulu Učitel Církve
První snaha zaměřená k přiznání titulu Učitel církve pro Jana od Kříže měla svůj počátek v kontextu třístého výročí jeho smrti, které se slavilo v roce 1891. Promotorem byl časopis San Juan de la Cruz, jenž byl vydávaný v Segovii za cílem animování jubilejních slavností. 14. prosince 1891 posílá mnoho čelních španělských prelátů první prosby papeži Lvu XIII..
Při příležitosti dvoustého výročí jeho kanonizace, slavené v roce 1926, biskup Segovie Manuel de Castro y Alonso prosí své kolegy ze světového episkopátu, aby tuto prosbu u Apoštolského stolce podpořili. Ve stejné době karmelitánský řád získává podporu vyšších prelátů, řádů, papežských i světských univerzit a královských akademií. Tento záměr jednomyslně podpořila také Generální kapitula v roce 1925.
Svatá Kongregace obřadů, která se mohla opřít o kladný názor komise teologů, přiala v této záležitosti na svém plenárním zasedání 27. července 1926 jednomyslné rozhodnutí. Příslušné breve vyhlásil ve výroční den tereziánské reformy, 24. srpna 1926, papež Pius XI. Jeho první slova připomínala datum svatořečení: Die vicesima septima mensis decembris anni MDCCXXVI. (1726). Tímto způsobem zůstala mezi sebou propojená tereziánská reforma, kanonizace i doktorát prvního řeholníka a svatého bosého karmelitána.
Přeloženo s laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů