Základy pro vypracování pastoračního projektu
Nebylo by jistě moudré vypracovávat pastorační projekt bez ohledu na již existující práce v tomto směru. Co se týče Jana od Kříže, nabízí se Sanjuanistický projekt Federica Ruize, (65) který je vypracován na základě mystické zkušenosti Jana od Kříže, má pedagogický a dynamický účel a teologickou strukturu. Tvoří ho pět „pohybů“, které naznačují rytmus milosti a zkušenosti:
- Dar Boží: Romance, poezie
- Teologální volba: Výstup na horu Karmel
- Zakoušení Boha: Temná noc
- Život z lásky: Duchovní píseň
- Oslavení: Živý plamen lásky
Federico Ruiz při jeho prezentaci upozorňuje na charakteristický styl světce v jeho osobní mystagogii, vyjádřený triádou mluvení-mlčení-konání (hablar-callar-obrar), a jako oblasti pastorační aplikace vyjmenovává: uvedení do vnitřní modlitby, duchovní cvičení, kurzy duchovní formace, individuální formační vedení, duchovní četbu a biblicko-liturgickou kontemplaci. Tento projekt je nesmírně zdařilý, navíc ověřený léty bádání a pastorační praxe autora, takže jej ve svém vypracování výrazně zohledňuji, avšak z důvodu jeho příliš obecné perspektivy a také s ohledem na teorii, kterou jsem vyslovil co do rozvoje Janovy mystické trojiční zkušenosti, nabízím vlastní schéma, které se zaměřuje výhradně na trojiční finalitu a přitom zároveň rozšiřuje horizont pastoračních oblastí, v nichž se může uplatnit. (66)
Dalším východiskem pro vypracování je vztah mezi mystickou trojiční zkušeností a takzvaným „trojičním smyslem“ křesťana. (67) Mohlo by se totiž namítnout: Jak se mystická trojiční zkušenost (a navíc jedné konkrétní osoby!) může stát základem pro pastorační projekt, určený všem, když je známo, že mystickou zkušenost nelze vyvolat, nýbrž jen přijmout, chce‑li ji Bůh udělit? V pastoračním projektu trojiční iniciace nejde o „vyvolání“ mystické zkušenosti a už vůbec ne o věrnou „reprodukci“ Janovy mystické zkušenosti v životě věřících, nýbrž o její využití jako inspirace co do načrtnutí etap možného rozvoje a jako platného (byť ne jediného ani nejdůležitějšího) kritéria rozlišování, kterých forem a projevů zbožnosti věřících křesťanů je vhodné při tom užít. Rozlišení mystické trojiční zkušenosti a trojičního smyslu věřících umožňuje totiž nejen správně vnímat skutečnost, nýbrž i vytušit dialektický vztah, který mezi nimi existuje: zatímco křesťanský mystik je připraven k přijetí trojiční zkušenosti díky svému předcházejícímu trojičnímu smyslu (a také následně ji v jejím světle chápe a reinterpretuje!), křesťan-nemystik obohacuje a posiluje svůj vlastní trojiční smysl svědectvím trojiční mystické zkušenosti jiných věřících.
Třetím východiskem pro můj pastorační projekt uvedení do trojiční spirituality (68) jsou iniciační a mystagogické zásady jeho uplatňování. Z obecně teologického (nikoli přísně liturgického) hlediska se iniciací myslí uvedení do určitého způsobu života prostřednictvím etap, které to postupně umožňují. Nejde ovšem o etnicko-etické uvedení kosmického rázu (jak tomu bývá u jiných náboženství), nýbrž o uvedení do dějin spásy v momentě Kristova vzkříšení, které se vyjadřuje v daru Ducha. (69) Je-li iniciace uvedením do společenství s Bohem a lidmi prostřednictvím určitých etap, pak mystagogií se míní (opět v teologickém smyslu) spíše vhodná metoda tohoto postupného itineráře uvedení, která využívá psychologického účinku překvapení a počítá s účinností duchovní zkušenosti. (70) Jde o přístup, který dává nejprve zakusit a teprve pak vysvětluje. To se s ohledem na současnou tendenci k přehnanému, jednostrannému intelektualismu a poučování na straně jedné, a slibný, nicméně sám o sobě nejednoznačný jev „hladu po zkušenosti“ na straně druhé, jeví jako zvlášť působivé. V mystagogické metodě jsou důležité zejména tři prvky: docenění znamení (gest, slov), jež byly zakoušeny, interpretace ve světle Písma a otevřenost křesťanské a církevní angažovanosti jako projevu nového života v Kristu. (71)
A právě v tomto teologickém smyslu vyjadřuje slovní spojení „mystagogická iniciace“ itinerář postupného uvedení křesťana (s pomocí různých etap) do tajemství společenství s Bohem (= iniciace), které se uskutečňuje vhodnou metodou, jež dává nejprve zakusit a teprve následně pochopit a vyložit zakoušené (= mystagogie). V našem případě jde o to uvést do tajemství Trojice s pomocí mystické zkušenosti svatého Jana od Kříže.