Bosý karmelitán podle Jana od Kříže – teologální život
José Vicente Rodriguez OCD
Především bych si přál, aby bylo zřejmé, že slovy „bosý karmelitán“ v nadpisu mé přednášky nemíním pouze řeholníky, řeholní bratry, ale celou rodinu tereziánského Karmelu. Karmelitánský řád, řád bosých karmelitánů netvoří jen řeholní bratři, ani pouze klauzurní mnišky, ani jedni a druzí dohromady. Karmel nejsou ani jen kongregace a instituty přičleněné k řádu. Do téže rodiny tereziánského Karmelu patří také sekulární Karmel, tedy členové sekulárního řádu tereziánského Karmelu, jak říkají nové konstituce sekulárního Karmelu. Je naprosto nezbytné uchovat si toto vědomí jedné rodiny, jednoho společenství. „Jde o tutéž rodinu, která má podíl na týchž duchovních dobrech, témže povolání ke svatosti a témže apoštolském poslání. Příslušníci sekulárního Karmelu řádu prospívají bohatstvím vlastního života ve světě.“ (1)
Po tomto vstupním vyjasnění můžeme dodat, že první zpodobnění toho, jak má vypadat bosý karmelitán najdeme samozřejmě už u Terezie od Ježíše. Na stránkách její Knihy o zakládáních můžeme zahlédnout, jak si představovala prototyp bosého karmelitána a jak rozvinula tuto svoji představu. První dvě kapitoly nám nabízí počáteční motivace, s nimiž se pustila do zakládání (Z 1-2); v Z 2,4 nacházíme prosbu k otci generálovi Juanu Baptistovi Rubeo, která nebyla vyslyšena; následuje naléhání a odpověď otce generála z Barcelony z 10. srpna 1567, v níž uděluje velkorysé svolení k zakládání. Svoluje, že se „smí stavět a přejímat některé domy řeholních bratří našeho řádu a v nich konat mše, modlitby a zpívat posvátné oficium, stanovit vhodné časy k modlitbám, rozjímání a dalším duchovním cvičením tak, aby se mohly nazývat a byly domy a kláštery kontemplativních karmelitánů, a také aby si pomáhali, kde k tomu bude příležitost“. (2)
Vybavena svolením, Terezie našla první odvážlivce, kteří s ní chtěli uskutečnit toto dílo (otec Antonio a Jan od Kříže), viz. Z 3,16-17. Zvláštní zájem přitom měla na „formaci“ Jana od Kříže, viz. Z 13,1.5. V dopise ze září 1568 Františkovi de Salcedo vychvaluje Jana od Kříže, líčí, co vše v něm našla. Její návštěva v Duruelu v únoru 1569 a následující záznam toho, co tam viděla a o čem mluvili atd. (viz Z 14) nám dává zahlédnout jaké rysy si přála mít u svých bosých karmelitánů.
Jan od Kříže je bezpochyby první příjemce a předavatel tereziánského charismatu a také původní a živoucí představitel takového prvotního „prototypu“ bosého karmelitána. V tom také spočíval hlavní boj mezi Doriou a Graciánem (ponecháme-li stranou určité méně zářné rysy jejich osobnosti a úsilí o protagonismus): tedy jak má vypadat a žít bosý karmelitán. Vedle těchto polemik (před tím, než začaly i v jejich průběhu) tu však existoval, žil a přemýšlel Jan od Kříže a uskutečňoval a učil, co to znamená být bosým karmelitánem.
„Před“ těmito polemikami zahrnuje život bratra Jana od Duruela přes Manceru, Alcalá de Henares, Avilu, Toledo, El Calvario až po Baezu. „Poté co začaly“ tyto diskuze jsou tu Janova tři období priorátu v Granadě, léta, kdy byl provinčním vikářem Andalusie, jeho pobyt v Segovii, jeho poslední měsíce v La Peñuele a Ubedě.
Abychom si přiblížili, jak si Jan od Kříže představoval, že by měl vypadat bosý karmelitán, je třeba si povšimnout dvou oblastí: jeho nauky předávané ústně, „naživo“, při jeho působení uvnitř řeholních komunit jako jejich představený a formátor řeholníků (jako novicmistr a magistr studentů) a posléze i nauky předané v textech.
Osobnost Jana od Kříže najdeme v tom, co učil ústně a co žil i v tom, co psal a co nám zanechal na stránkách svých knih. Z obojího můžeme vyčíst podobu bosého karmelitána, oba prameny se navzájem doplňují a vytváří celistvý portrét.
V této přednášce bych chtěl začít od druhé oblasti: nejprve budu mluvit o jeho knihách a později, nakolik nám to čas dovolí, se zmíním o dalších místech jeho života a jeho nauky předávané „naživo“.
I. Janova nauka v textech
II. Další kroky v životě a „živé nauce“ Jana od Kříže