Mystické mariánské zkušenosti
Zbožná úcta k Marii a zpodobňování jejích ctností se dotýkají vrcholu Tereziiny mystické zkušenosti. Jak jsme viděli, v rámci mystických zakoušení mysteria spásy, což jsou charakteristické zkušenosti tereziánské mystiky, jež byla neprávem obviněna z mystického subjektivismu, tedy v rámci těchto zkušeností se jasně objevuje společenství s tajemstvím a s tajemstvími Panny Marie.
Jakkoli slova adresovaná Terezii v těchto zkušenostech nechybí, nejsou to slova, co tvoří jejich vlastní mystický obsah. Mimo poznání a kontemplaci Mariina tajemství jak je samo o sobě můžeme v těchto mystických zkušenostech nalézt zvláštní milost účasti, ztotožnění a předávání Mariiných citů, takže je Terezie s to cosi z Mariina tajemství prožívat zakoušet. Toto je třeba pozorovat, neboť tím je podle mého mínění charakterizována originalita Tereziiny mariánské mystiky.
S Marií v tajemstvích Ježíšova dětství
Z mariánských tajemství, která byla Terezií prožita s kvazi-mystickou pronikavostí, vyzdvihneme tři důležité momenty:
Již jsme si připomněli vhled do tajemství Vtělení, zatímco Duch svatý zastínil Marii. Ze zkušenosti pokoje darovaného Duchem pro Terezii vzchází poznání tajemství nazaretské Panny, jež se stala Chrámem Božím, Chrámem Ducha.
Nejméně dvakrát Terezie vzpomíná na zkušenost slov Magnificat: „Jednoho dne, zatímco jsem prodlévala ve vnitřní modlitbě, ucítila jsem, že má duše byla tak pohroužena v Boha, že se mi zdálo, jako by svět zmizel, a jak jsem byla ponořená v něj, on mi dal porozumět verši z Magnificat: et exaltavit spiritus, a to naprosto nezapomenutelným způsobem.“ (Rel. 61) Při jiné příležitosti pochopila ze slov sv. Panny, že „duch je vyšší částí vůle“ (Rel. 29,1; Zvolání 7).
Tajemství Uvedení Páně do Chrámu je více přítomné. Při této příležitosti jí sám Pán praví: „Když kontempluješ mou Matku, jak mě drží v náručí, nemysli, že zakoušela takovou slast bez tíživé trýzně, neboť můj Otec jí dal do podrobností poznat, kolik budu trpět, když uslyšela Simeonovo proroctví.“ (Dary 36,1)
Útěk do Egypta utěšuje Terezii jako bod k němuž se vztahuje na počátku svých toulek (vagabondages) při zakládání: 27. května 1568 píše Doňe Luise de la Cerda: „Vzpomeňte si, jak se nacestovala naše Paní, když utíkala se sv. Josefem do Egypta“.
Velikonoční tajemství: Matka Ježíšova
Nejvíce Terezie prožívala tajemství Marie bolestné u paty kříže. Zvláštním způsobem se tohoto mysteria účastnila během Svatého týdne 1571 v Salamance. Cítila svou vlastní sklíčenost jako vzdálení se Boha, a při tom jí spontánně přišla vzpomínka na Mariinu bolest u kříže: „V tu chvíli se trýzeň velmi zvětšila, že je nutno ji nazvat probodením; z toho se lépe pochopí, co vytrpěla naše Paní. Jak pravím, dosud jsem nechápala, co znamená probodení.“ (Dary 15)
Nicméně cítí, že Maria prožila tuto bolest jako zkušenost vznešenou a čistou. Proto si neoblíbila pobožnost Jeronýma Graciána, který rád celebroval votivní mši o probodení Mariina /srdce/ pod křížem. Roku 1575, když pronásledování /reformy/ vzrůstá a španělská inkvizice zasahuje do Tereziina života a chce po ní informace, ona dostává milost spojenou s tajemstvím Mariina utrpení. O této milosti vypravuje: „Pán se položil do mého náručí jakoby reprezentoval pátou bolest Panny Marie.“ (Rel. 38)
Ovšem v tomtéž kontextu Velikonoc 1571 dostává Terezie zvláštní světlo o tajemství, které nám není známé, neboť evangelisté o něm nehovoří: o zjevení /vzkříšeného/ Krista své Matce, které středověcí autoři rádi předpokládali v různých spisech s titulem „Život“ Ježíšův.
„Řekl mi, že po svém vzkříšení se zjevil naší Paní, protože po tom velmi toužil. Svírala ji a pronikala taková bolest, že nepřišla hned k sobě, aby se kochala touto radostí. A na základě toho jsem pochopila něco z onoho mého probodení, i když bylo na hony vzdálené onomu, jež zakusila Panna Maria. −Jaké muselo být Její?Pán s ní zůstal dlouhou dobu, neboť bylo nutné, aby ji potěšil“ (Rel. 15,6)
Vyvýšená nad nebesa a přítomná v modlící se komunitě církve
O prvním aspektu, totiž o Mariině slávě v jejím nanebevzetí, jsme již uvedli svědectví, která jsou nyní potvrzena milostí přijatou v den Nanebevzetí P. Marie. Jedná se o mystickou kontemplaci toho, co církev v tento den slaví. Zde je její popis: „V den nanebevzetí Královny andělů a naší Paní Bůh chtěl, abych, uchvácena vytržením, viděla její vstup do nebe, s jakou radostí a slávou tam byla přijata, i místo, kde nyní přebývá. Nevím, jak k tomu došlo, ale při pohledu na takovou slávu se můj duch cítil zaplaven radostí; zanechala ve mně náramné účinky s palčivou touhou po utrpení, s mnohem vroucnější touhou sloužit této Paní, která si tolik zasloužila.“ (Ž 39,26)
Mariina sláva nečiní Marii vzdálenou, naopak, dává jí být stále blíže všem v církvi. Terezie učinila přinejmenším dvě zkušenosti s touto Mariinou přítomností v modlící se komunitě. První byla již připomenuta v případě zakládání sv. Josefa v Avile. Druhá zkušenost je datována k 19. lednu 1575, bylo to v klášteře Vtělení, kde byla Terezie jmenována převorkou a kde se stalo, že když ji mnišky přijímaly, panovaly při tom nedobré nálady. Tam, v malém chóru, ve kterém předsedala Panna Maria Přívětivá, již Terezie instalovala na místo převorky, došlo k tomuto vidění:
„V předvečer svátku sv. Šebestiána, v prvním roce mého převorství, jsem na začátku Zdrávas Královno viděla sestupovat Matku Boží z nebe a to v doprovodu množství andělů a zůstala na místě převorky tam, kde stojí socha Madony. Zdálo se mi, že socha zmizela, aby udělala místo této vznešené Paní… Naše Paní tam stála po celou dobu modlitby Zdrávas Královno a říkala mi: ‚Udělala dobře, žes mě dala sem. Budu při chvalách, které budete vzdávat mému Synu, a sama mu je přednesu.“ (Rel. 25)
Takovým způsobem se Maria zpřítomňuje v modlící se komunitě a zjevuje svou živou přímluvu za nás.
Na závěr vzpomeňme milost, kdy se Maria zjevila zcela blízko Trojici. Víme, že Tereziina mystika je jak christocentrická tak i trinitární, že vrcholem mystických zkušeností je právě zjevení tajemství Trojjediného Boha. Při jedné ze svých trinitárních zkušeností Terezie přijímá od Otce slova, která jí dovolí pochopit přijaté dary jeden po druhém: „Dal jsem ti svého Syna, Ducha svatého a tuto Pannu. A co ty mi můžeš dát na oplátku?“ (Rel. 25)