Sjednocení s Ježíšovým Srdcem
Spiritualita Ježíšova Srdce se projevila především na malých lístcích, které sv. Terezie Markéta psala své přítelkyni z Arezza, která v roce 1763 vstoupila na Karmel ve Florencii a přijala jméno Terezie od Ukřižovaného. Svatá Markéta Terezie se v nich jasně odvolává na zjevení sv. Markéty Marie Alacoque a zabývá se zadostiučiněním Ježíšovu Srdci za lidi odmítající Boží lásku.
Ježíšovo Srdce je pro sv. Terezii Markétu symbolem dávání lásky za lásku, tedy naprosté lásky objímající celého člověka, nerozdělené a připravené snést všechno utrpení. V této zbožnosti našla způsob, jak uskutečnit tereziánský ideál úplné odevzdanosti Bohu.
Velkou touhou, jež se zmocnila srdce sv. Terezie Markéty, byla láska k Bohu. Hledala ji v modlitbě, v tužbách, ve vztazích k bližním: „Zdá se mi, že týden byl náš: proto když odpovídám na vaši otázku, sestro, chci říci, že hledám a miluji jen tuto Lásku, která nás stvořila a přikazuje milovat Jeho. Ó Bože! Kéž by to, co vyjadřuji slovy, odpovídalo činům. Milá sestro, proste za mě o tu lásku, kterou Bůh od nás žádá, a já se budu modlit, aby stejná láska rostla ve vás.“
Aby dosáhla této lásky, zažehávala sv. Terezie Markéta ve svém srdci touhu po Bohu, cvičila se v „pokoře srdce“ a „prostotě ducha“.
Hledání lásky vedlo sv. Terezii Markétu ke kříži, na němž Boží Syn zjevil nekonečnou Otcovu lásku. Kristův kříž jí pomáhal objevovat tajemství probodeného Ježíšova Srdce: „…Pamatujme, že jsme snoubenkami ukřižovaného Boha, proto Mu musíme být podobné. Nebuďte smutné, budete-li trpět, neboť tímto úkonem můžeme přinést oběť Jeho Božskému Srdci. Považujme se vždy za oběti, trpme v tichosti a buďme si jisté, že budeme-li mít v srdci pravou lásku k Bohu, nebude těžké nic.“
V Ježíšově Srdci sv. Terezie Markéta objevila lásku Boha Stvořitele a Vykupitele. Její odpověď na Jeho lásku se projevovala v tichosti a přinášení oběti vlastního života.
Na zadostiučinění Boží lásce sv. Terezie Markéta povzbuzovala k střelným úkonům chvály a lítosti v srdci za hříchy svoje i bližních. Zřetelně užívala rad sv. Markéty Marie Alacoque: „V každém cvičení konejme tři úkony, tři úkony adorace a tři pokoření, a řekněme s láskou: Chválím Tě a miluji, Božské Ježíšovo Srdce žijící v Srdci Marie. Prosím Tě, Boží Srdce, abys vedlo srdce všech lidí a zvlášť mé, a abys je přijalo jako oběť čisté lásky. Ať je Bůh veleben!“
Tato snaha měla napomoci naprostému připodobnění se Ježíšovu Srdci v pokoře a v přinášení svého života jako oběť.
Posledním cílem připodobnění Ježíšovu Srdci bylo prokazovat lásku Bohu za Jeho nekonečnou lásku k člověku. Svatá Terezie Markéta viděla možnost připodobnit se Bohu láskou: „Prostředkem k naplnění toho je připomínka, že On je přítomný v nás a stále nám žehná. Způsob uskutečnění Boží lásky je dávat lásku za lásku. Jestliže nás Bůh tolik miloval a stále nás miluje, odpouští nám viny; co může udělat milovaný člověk, aby se Bohu odvděčil? Má se snažit připodobnit Ježíšovi. Poněvadž láska připodobňuje milující se bytosti, musíme být pokorné jako Ježíš, dobré jako Ježíš a Jeho pokora nás naučí radosti v pohrdání a mlčení tam, kde by se nám lidé měli omluvit.“
Připadalo jí tedy snadné zavrhnout sebelásku a přijmout všechna umrtvování i každé utrpení z lásky k Ježíšovi.
Zvláštní místo zaujímá v hledání lásky k Ježíšovi zadostiučinění za odmítnutou Boží lásku. Svatá Terezie Markéta se odvolává přímo na sv. Markétu Marii Alacoque, když vysvětluje, jak děkovat a prosit za odpuštění zrazenou lásku:
„Odpovídám, sestro, na vaše přání a píši v duchu sv. Markéty M. Alacoque. Jako odpověď na utrpení, jež přináší život v touze po Boží službě, se mi zdá, že naše jediná Láska mi přikazuje říci, abyste si nedělala přílišné starosti, ale spojila se se svatým Ježíšovým Srdcem ve všem, co děláte. Na začátku v činech, a poté nechť je to stálá dispozice. V těžkostech při modlitbě je třeba spokojit se s tím, co koná náš Božský Spasitel v Nejsvětější svátosti, když obětuje své touhy, a tím vynahrazuje naši vlažnost. Při každé činnosti říkejte: ,Bože můj, chci to všechno obětovat a trpět v Srdci Tvého Božského Syna a se svatými úmysly, které On obětuje, když koná zadostiučinění za všechno, co je ve mně špinavé a nedokonalé.´ Budete-li cítit nějaký neklid a utrpení, řekněte: ,Vezmi si, Bože, co Ti dává svaté Ježíšovo Srdce a spoj to se sebou. Učiň, aby byl v mém srdci vždy pokoj, cennější než všechny ostatní poklady.´ Prostředkem k uchování pokoje v srdci je nemít vlastní vůli, ale vůli Božího Srdce, a dovolit, aby On chtěl za nás, co bude lepší pro Jeho slávu. Kéž vás uspokojí úplná oddanost a rezignace na sebe. Božské Srdce bude vyprošovat vše, co chybí našim srdcím, abychom mohly milovat Boha. On bude milovat Boha za nás a my budeme milovat skrze Něj (tak praví sv. Markéta Marie Alacoque).“
Přijetí lásky Ježíšova Srdce, která tkví v jednotě s vůlí Otce, vede k naprostému sjednocení s Kristem a k chvále Boha v Kristu. V Ježíšově Srdci nalezla sv. Terezie Markéta lásku, která byla zadostiučiněním za lásku stvoření a vykoupení i způsobem, jak odevzdat všechno, celý život.
Sjednocení s Ježíšovým Srdcem projevující se odmítnutím vlastní vůle a všech citů, které nepocházejí od Boha, vedlo sv. Terezii Markétu k objevování vnitřního prostoru ticha a samoty v Božském Srdci. Radila ustavičně bdít a setrvávat v lásce:
„Abychom projevily lásku, jakou planeme k našemu nebeskému Snoubenci, snažme se vzájemně být věrnými ve svých citech a ve svých srdcích a dělat vše jen z lásky k Němu. Je tedy třeba se uzavřít v Jeho Božském Srdci jako na malé poušti, abychom tam nalezly usebranost a ticho, umrtvování všech smyslů a abychom žily novým životem ducha a lásky. Umrtvujme v sobě zvědavost očí a odpoutávejme je od všech zbytečných věcí, aby hleděly na touhy našeho srdce a na Ježíšovo Srdce.“
Asketické úsilí, naprostá odpoutanost od smyslů a zaměření vůle na Boha vedly ke sjednocení s touhami Božího Srdce, v němž je vše Boží láskou.
Ve spojení s Ježíšovým Srdcem sv. Terezie Markéta uskutečnila touhu odpovědět na Boží lásku. Ve vnitřní usebranosti a svobodě mohla žít pouze pro Boha.
„Ó, Nejsvětější Srdce Ježíšovo, umírám, abych se podobala Tobě, neboť chci žít pouze pro Tebe a pro nikoho jiného. Když to budeme dělat, umřeme sobě a budeme žít jen pro Boha, v Bohu, s Bohem a skrze Boha. Snažme se dělat všechno a neztrácejme naději, že Jeho Láska nám dodá to, co nám chybí.“
V touze dát všechno Bohu spolu s Ježíšovým Srdcem bylo slyšet ozvěnu sanjuanistického todo, „všechno“ pro Boha.
„Láska nechce rozdělené srdce: chce všechno nebo nic. Sestro, nikdy nezapomeňte, co pro vás učinila Láska. Nebudete moci tuto Lásku milovat, nebudete-li umět trpět v tichosti.“
Obětavá láska, kterou se sv. Terezie Markéta učila od Ježíšova Srdce, byla postojem sjednocení s Bohem. On ji rozněcoval, osvěcoval, dával jí sílu a vnitřně ji proměňoval. V předsevzetích z rekolekcí, které si dělala v roce 1768 u příležitosti druhého výročí profese, napsala o Boží lásce, která ji jako oheň stravovala a spojovala s Milovaným:
„Navždy se chci uzavřít ve Tvém milovaném Srdci jako na poušti, abych žila v Tobě, s Tebou a pro Tebe skrytým životem, láskou a obětí. Nechci nic víc, jen být celopalnou obětí Nejsvětějšího Srdce, spálenou ohněm svaté Lásky. Proto Tvé Srdce, Ježíši, bude oltářem, na němž se dokoná toto zničení a proměnění v Tebe, můj milovaný Snoubenče. Ty, ó Pane, budeš obětníkem, který spálí oběť plamenem své lásky. Ó Bože, jak velmi jsem rozrušená, že mohu být celopalnou obětí! Doufám, že vše bude v tomto Božím ohni zpopelněno.“
Cesta k tak úzkému sjednocení s Bohem a přeměny v Něho ohněm lásky je následováním ctností Krista, Jeho Božského Srdce: pokory, dobroty, mírnosti, poslušnosti, čistoty a prostoty. Aby byla sv. Terezie Markéta otevřená každému vnuknutí Božího Srdce, rozhodla se odmítat veškeré vzpoury přirozenosti a plnit jedině Boží vůli.
Svatá Terezie Markéta následovala Ježíšovo Srdce a činila Ježíše, jediného Snoubence, Pánem své vůle, šla za Ním na Kalvárii a přijímala z lásky každé utrpení.
Touha po sjednocení s Kristem v tajemství Jeho Božského Srdce a po zadostiučinění za lásku Stvořitele a Vykupitele ji dovedla k plnosti sjednocení s Bohem a k účasti na Jeho proměňující lásce. Cestou k tomuto sjednocení bylo následování Nejsvětějšího Srdce v Jeho pokoře, prostotě a tichosti, jimiž se úplně projevuje plnění Otcovy vůle. Svatá Terezie Markéta pronikala do povahy vynahrazující lásky, prožila tak zkušenost snoubenecké lásky zcela oddané Bohu a spalující se na Spasitelově oltáři.
S laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila sr. Terezie Eisnerová