Zjevení sv. Markéty Marie Alacoque
Spiritualita Ježíšova Srdce byla u sv. Terezie Markéty inspirovaná životem a díly sv. Markéty Marie Alacoque (1647-1690). Díky svému otci a strýci Diegovi, který byl jezuitou, poznala základy úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Se spiritualitou Ježíšova Srdce se setkala i ve škole benediktinek sv. Apolonie. Když byla na Karmelu, dostala od svého otce životopis z Paray le Monial od biskupa Langueta, obsahující úryvek děl sv. Markéty Marie. Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se vepsala do duchovního života karmelitky, do její naprosté odevzdanosti Bohu.
Velkým podporovatelem úcty k Ježíšovu Srdci byl sv. František Sáleský (1567-1622). Spolu se sv. Janou de Chantal (1572-1641) založil kongregaci sester Navštívení Panny Marie (hovorově nazývaných vizitantky), která měla následovat ctnosti Ježíšova Srdce.
Rozhodujícím momentem ve vývoji úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu byla zjevení sv. Markéty Marie Alacoque (1674-1690), francouzské vizitantky z kláštera Paray le Monial. Prožívala soukromá vidění Ježíšova Srdce, v nichž Pán Ježíš žádal úctu k svému Srdci. Ježíšovo Srdce se stalo symbolem teologie a křesťanské spirituality soustředěné na prožívání blízkosti Krista, který ukazuje velikost Boží lásky k člověku.
K prvnímu vidění sv. Markéty Marie Alacoque došlo 27. prosince roku 1673 ve svátek sv. Jana Evangelisty. Představovalo Spasitelovo Srdce „průzračné jako křišťál“ s ranou na boku, obtočené trním a s křížem nad Srdcem. Na doporučení zpovědníka sv. Markéta Maria popsala svůj prožitek v Deníku:
„Jednoho dne jsem měla trochu víc času trávit před Nejsvětější svátostí a pocítila jsem, že mě obklopila Boží blízkost a to tak silně, že jsem zapomněla na sebe i na místo, kde jsem byla a celá jsem se oddala tomuto Božímu Duchu; odevzdala jsem své srdce vládě Jeho lásky. Pán mi dovolil dost dlouho spočívat na své Božské hrudi, kde mi odhalil zázrak své lásky a nevýslovné tajemství svého Nejsvětějšího Srdce, jež přede mnou dosud tajil. Své Srdce mi otevřel poprvé, ale způsobem tak skutečným a hmotným, že mi nedovolil o tom pochybovat, přestože jsem se bála klamu.“
Svatá Markéta Marie Alacoque rovněž slyšela slova Pána Ježíše, jimiž hovořil o velké lásce svého Srdce k lidem. Obrazem této lásky jsou „vroucí plameny“ vycházející ze Srdce, které Pán Ježíš chtěl prostřednictvím sv. Markéty Marie předat všem lidem. Dále vizitantka z Paray le Monial viděla, jak Pán Ježíš vzal její srdce a uložil je ve svém Srdci, v němž její srdce začalo hořet jako Srdce Boží: „Uzavírám do tvého boku drobnou jiskřičku nejživějších plamenů této své lásky, abys ji od této chvíle měla místo srdce a aby tě stravovala až do poslední chvíle tvého života; její vroucnost nikdy neustane ani nezchladne, snad trochu při pouštění žilou, kterou však natolik poznamenám krví svého kříže, že ti ta pomoc přinese víc ponížení a bolesti než ochlazení.“
Tato výměna srdcí ji měla zažehnout k hlásání lásky Ježíšova Srdce. Vnějším znamením výměny srdcí byla bolest srdce, kterou od té chvíle sv. Markéta Marie cítila do konce života. Toto zjevení se opakovalo každý první pátek. Pán Ježíš svou učednici poučil, že pobožnost k Ježíšovu Srdci má po tajemství jeslí, kříže a oltáře být velkým „pomníkem lásky“ Boží.
K druhému zjevení došlo roku 1674 pravděpodobně v oktávu Božího Těla. Pán Ježíš stanul před sv. Markétou Marií a ukázal jí pět ran na svém těle. Od Jeho postavy zářilo neobvyklé světlo:„Otevřel hruď, ukázal mi své Srdce, celé milující a lásky hodné, odkud jako z živého pramene vycházely ony paprsky. V tu chvíli mi odhalil nevýslovné zázraky své čisté lásky a ukázal mi, kam až došla Jeho mimořádná láska k lidem, od nichž nic nedostává kromě nevděku.“
Novým prvkem vidění bylo, že Pán Ježíš odhalil nevděk a vlažnost lidí vůči spásonosnému Kristovu dílu.
Pán Ježíš rovněž sv. Markétu Marii žádal, aby vynahrazovala urážky a nevděk lidí. Polekanou vizitantku také ujistil, že jí pomůže tento úkol splnit. Vynahrazování spočívá v tom mít tento úmysl při každém svatém přijímání, nakolik to tehdejší církevní předpisy dovolovaly, a zejména jít ke svatému přijímání každý první pátek v měsíci. Kromě toho Ježíš Markétu Marii žádal, aby se modlila v noci ze čtvrtka na pátek mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. Jako odměnu dostane účast na Kristově utrpení: „Kromě toho, abys mě doprovázela v této pokorné modlitbě, kterou jsem se v tomto všem utrpení modlil ke svému Otci, budeš vstávat z lůžka mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou, padat tváří k zemi se mnou, celou tu hodinu budeš ležet na zemi, abys odvrátila Boží hněv a vyprosila milosrdenství pro hříšníky, abys uctila a zmírnila jeden způsob bolesti, který jsem zažil, když jsem byl opuštěn od učedníků…“
V této modlitbě je zahrnuto zadostiučinění Ježíšovu Srdci a nový motiv, jímž je prosba o milosrdenství k hříšníkům.
Šestnáctého června roku 1675 došlo ke třetímu zjevení, které ukázalo zvlášť jasně nevděk lidí Bohu zasvěcených vůči Božímu Srdci. Pán Ježíš žádal, aby byl ustanoven svátek Ježíšova Srdce v pátek po oktávu Božího Těla. V tento den je třeba jít ke svatému přijímání na úmysl zadostiučinění za ukážky, kterých se dostává Nejsvětější svátosti při jejím výstavu. V tomto třetím vidění také Pán Ježíš chtěl, aby Jeho Srdce bylo uctíváno na celém světě a po „všechna pokolení a staletí“. Žádal, aby se obrazu Ježíšova Srdce dostalo veřejného kultu, poněvadž už samotný obraz bude vést lidská srdce k lásce k Bohu.
Se zjeveními v Paray le Monial jsou spojeny přísliby ctitelům Ježíšova Srdce, která předala sv. Markéta Marie Alacoque: snadno dosáhnou svatosti a dostanou hojnost Božích milostí, potřebných k dennímu životu. Zvláštní příslib se týkal řeholních osob a kněží. Pobožnost k Ježíšovu Srdci měla pomoci v oživení prvotní horlivosti v řeholním životě a v zachovávání řehole v komunitách, které mají obtíže. Podle příslibů dostanou kněží, kteří uctívají Ježíšovo Srdce, milost, že budou snadno obracet zatvrzená srdce. A laičtí ctitelé Božího Srdce budou zažívat pokoj ve svém srdci i v rodinách a ve chvíli smrti pro ně bude Ježíšovo Srdce posilou.
Svatá Markéta Marie Alacoque byla sestře Terezii Markétě učitelkou na cestách objevování úcty k Ježíšovu Srdci. Nebylo to však u ní pouze pasivní následování. Nauku využívala a přenesla ji do osobního života. Tato spiritualita byla u ní spojená s tajemstvím eucharistie.
Spiritualita Ježíšova Srdce se u sv. Terezie Markéty vyvíjela v souladu se spiritualitou Karmelu, která zdůrazňuje spojení s Kristem v Jeho lidství. Markéta uskutečňovala tereziánský ideál, který spočíval na výměně lásky mezi Božím Srdcem a srdcem člověka. Pro ni znamenala spiritualita Ježíšova Srdce lásku bez výhrad, projevující se naprostou odevzdaností Bohu podle vzoru lásky, kterou symbolizuje probodené Srdce Pána Ježíše. Druhým rozměrem spirituality Ježíšova Srdce byl aspekt oběti. Ponoření do tajemství Srdce vedlo sv. Markétu k odevzdání svého života v celopalné oběti a strávení se pro Něho v samotě a v pokoře.