Matce Marii od Ježíše (AD 107)

11. února (nebo o něco dříve) 1902

J.M. † J.T.

Amo Christum!

Má dobrá matko,

jistě shledáváte svou malou Alžbětu pořádně mlčenlivou. Mlčí-li její pero, alespoň její duše a její srdce vás nepřestávají nalézat v Tom, který zůstává, zatímco všechno kolem nás pomíjí a mění se! Ó má dobrá matko, pomodlete se trochu za malý „dům Boží“, ať je celý vyplněný, celý zaplavený Třemi! Vyrazila jsem k duši mého Krista a tam chci strávit svou postní dobu; proste jej, abych už nežila já, ale (aby) On žil ve mně, aby se „Jedno“ dovršovalo každý den (stále) víc, abych stále setrvávala pod velkým pohledem! Zdá se mi, že zde spočívá tajemství svatosti, a je to tak prosté! Ó má dobrá matko, když si člověk pomyslí, že máme své nebe v sobě, to nebe, po kterém se mi někdy stýská… Jak to bude dobré, až závoj konečně padne a my se budeme radovat tváří v tvář s Tím, jehož jediného milujeme! V (tomto) očekávání žiji v lásce, nořím se do ní, ztrácím se v ní: je to nekonečno, ono nekonečno, po kterém hladoví má duše. Ale vy ji znáte, duši vaší Alžběty, pro kterou jste tolik udělala. Ona vám to nikdy nezapomene: vy víte, že jí Bůh daroval vděčné srdce, srdce milující a plné něhy k dobré matce, která ji učí milovat Mistra, pro něhož by chtěla zemřít z lásky! Dovolte své maličké, aby vás objala, žehnejte jí z celé své duše a chraňte ji v ní, docela při Něm!…

Alžběta od Trojice

překlad P. V. Kohut

Zpět