Význam Alžbětiny duchovní cesty pro dnešního člověka
Cestu, kterou ona prošla, chápe jako své osobní poslání v Církvi, a tedy jako pomoc pro další lidi při prožívání jejich nejpodstatnějších prvků, neboť v nich je obsažena i cesta každého věřícího, upřímně usilujícího o společenství s Bohem. Pro každého je to totiž cesta vystoupení ze sebe samého, z hříchu a jeho následků a cesta přilnutí k Bohu vírou, nadějí a láskou až k plnosti sjednocení s Ním ve vnitřním mlčení, odpoutanosti a samotě, což je nezbytné k tomu, abychom mohli milovat Boha „celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze všech svých sil“ (Mk 12, 30).
V této situaci citovaná slova bl. Alžběty o jejím poslání, jež bude naplňovat v nebi k prospěchu lidí, získávají zejména v dnešní době novou, prorockou pronikavost. Pozornost na to obrací i sv. Jan Pavel II. v homilii při beatifikaci karmelitky z Dijonu dne 25. listopadu 1984: „Tato karmelitka, daleka toho, aby se izolovala, dokázala předat svým spolusestrám a všem blízkým bohatství své mystické zkušenosti. Její poslání se dnes rozšiřuje s prorockou silou.“
Blahoslavená Alžběta se pro dnešní lidi – často duchovně ztracené, zklamané rozmanitými nesplněnými sliby světa a tápající, kde hledat pomoc ve slabostech, které zakoušejí – jeví skutečně jako prorok nejhlubšího zdroje, k němuž je zapotřebí se obrátit a kterým je sám Bůh a Jeho láska k člověku, láska předcházející, bezpodmínečná a vždy věrná. Alžběta, jež se sama cítila Bohem hluboce milována, vyznává: „Bůh je celý láska. Což vůbec chápeme, jak velmi jsme milováni?“ Povzbuzuje všechny své blízké, aby se otevřeli této lásce, důvěřovali jí, svěřili se jí a na ní stavěli celý svůj život. Je to trinitární láska a k účasti na této lásce Otce a Syna v Duchu svatém je povolaný každý člověk.
Blahoslavená z Dijonu nám předává rovněž svá prorocká slova o hodnotě a nezbytnosti snahy o atmosféru mlčení, nakolik je to možné – toho vnějšího a zejména vnitřního, jež učí člověka zdravému odstupu od četných, často škodlivých vjemů, které na něj ustavičně dotírají – díky němuž soustřeďuje všechny duševní schopnosti na Boha, a tak se stává modlitba a společenství s Ním vůbec možnými. Jsou to slova obzvlášť aktuální v dnešní době, která mnohostí různých dotěrných dojmů, velmi rozvinutými zejména hromadnými sdělovacími prostředky, zaměřenými na naše vnější smysly, představivost, city i mysl, poměrně snadno rozptylují sílu duše na spoustu věcí tohoto světa a odtahují ji tak od Boha a společenství s Ním.
Alžběta odkrývá hodnotu vnitřního mlčení ještě ve světě a doporučuje tuto praxi nejen řeholním osobám, ale i laikům. Své přítelkyni Markétě Gallot píše: „Samota a mlčení jsou velmi krásné. Dobře vím, že v hloubi srdce je vždy možné v nich setrvávat, poněvadž když je srdce usebrané, nic na světě ho nedokáže rozptýlit. Všechen hluk se ho totiž dotýká jen na povrchu, v hloubce tedy nepřebývá nikdo jiný, jen On [Bůh], milá Markéto. Vytvářejme tedy v sobě volný prostor, odpoutávejme se od všeho, aby pouze On, On sám v nás mohl přebývat.“
Blahoslavená Alžběta zemřela jako mladý člověk ve věku necelých 26 let. Zdá se, že svědectví jejího mladého života radikálně oddaného Bohu a její duchovní poselství adresované všem mohou být zvlášť čitelné lidem mladým jako ona, stále citlivým na autenticitu života a radikalismus odevzdání se z lásky. Může být zvláštní patronkou mladých lidí. Svatý Jan Pavel II. ve slovech, která pronesl při mimořádné audienci v den beatifikace Alžběty od Trojice, ji dává za vzor všem mladým lidem. Zopakuje ještě jednou význam blahoslavené pro dnešního člověka: „Spolu s bl. Alžbětou se nám zažíhá nové světlo, v našem světě plném nejistot a temnoty se objevuje nový průvodce, jistý a bezpečný, jenž nám ukazuje ve jménu tajemství Trojice cestu spásy a prostředky k jejímu dosažení.“
S laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila sr. Terezie Eisnerová