Tajemství Boží přítomnosti jako základ změny života
Odhalené tajemství účasti na podstatě jediného Boha v Trojici, přebývajícího v její duši, začala svatá Terezie z Los Andes zkoumat a utvářet podle něj svůj život. Jak už bylo řečeno, při prožívání této přítomnosti se soustřeďuje na Ježíše Krista: tam, kde je On, tam přebývá i celá Nejsvětější Trojice. Dříve se nedokázala odpoutat od sebe dokonce ani na jediný den – jak napsala.
Tak světice vyjádřila život člověka v jeho přirozených hnutích. Člověk roste od dětství v tom, co je pro něho přirozené, ve svém okolí, na které se koncentruje. Toto okolí, především rodina, ho zahrnuje svou péčí, něhou, vkládá do něho své naděje a jakoby jej podporuje v myšlení na sebe, v zabývání se sebou, a to dokonce i tehdy, když člověk myslí na své nejbližší a zahrnuje je svou láskou. Ve skutečnosti se motá kolem sebe – jak se to výstižně říká. Tak tomu bylo i s naší světicí. Tento postoj se nevyhnul ani jejímu duchovnímu životu.
Když díky Božímu milosrdenství objevila tajemství Boha přebývajícího v nebi jejího srdce, který se stal jejím nebem, všechno se začalo měnit – jak se svěřila svému bratru Luchovi. Je-li s Bohem, začíná méně myslet na sebe a více chválit toho, který ji miluje nekonečnou láskou. V něm se nachází milována, ale také zamilována do Boha. Od té chvíle se život pro Boha stal pravidlem jejího života, jak se svěřila M. Angelice. Přestává tak myslet sobecky a začíná skutečně milovat – napsala téže M. Angelice –, to znamená žít Bohem a pro Boha. Začíná také jinak milovat všechny ty, které dosud milovala; miluje je v Bohu. Stejně tak prožívá lásku k tvorům a odevzdává je Boží lásce – napsala svému bratru Luchovi. Tato nová skutečnost ji naplňovala radostí. Její láska natolik vzrůstá, že už navždycky žije v přítomnosti přítomného a milovaného Pána. Nemůže strpět – jak se se svými zkušenostmi svěřila své přítelkyni –, aby jí v tom překážela jakákoli stvořená věc; a proto vyhledává samotu. Svou novou orientaci vyjadřuje v dopisu téže přítelkyni: „Našemu Pánu nikdy nic neodmítej. Buď ochotná posilovat v sobě Jeho přítomnost a v každou hodinu se rozhoduj dokonale plnit povinnosti s vědomím, že se v nich dovršuje Boží vůle.“
Světice měla své způsoby, jak přebývat v Boží přítomnosti. Rozněcovala svou lásku tím, že si Ho představovala jako Dítě nebo Ukřižovaného či Zmrtvýchvstalého. Snažila se Ho v každém okamžiku obdivovat. Pohled na Ježíše ji uklidňoval, když byla nepokojná nebo rozčilená, když prožívala znechucení, tento pohled ji posiloval, když byla roztržitá, pomáhal jí usebrat se. Když trpěla a cítila se sama – jak se svěřila svému otci –, myslela na to, že Ježíš je s ní a že ji posiluje.
Ve dvou dopisech ukazuje na Boží přítomnost v tajemství Božského Srdce. Vybízí adresáta, aby se odhodlal vstoupit do Božského Srdce. Ona sama – zdá se tedy, že mluví o sobě – žila ponořena do Něho, dýchala Jeho Božstvím a spalovala své četné nečistoty v ohni Jeho lásky. „Tam žiji v kontemplaci jeho Božství.“
A v dopise Elise Valdesové zdůrazňuje, že „žijeme uvnitř Ježíšova Srdce a kontemplujeme tajemství Nejsvětější Trojice tím způsobem, že veškerá naše chvála a klanění jakoby vycházela ze Srdce našeho Ježíše a byla s Ním spojena jako Jeho vlastnictví. Tak žijeme sjednoceni s lidstvím našeho Pána a ponořeni do Jeho Božství.“
Ježíš Kristus – tajemství Bohočlověka
Tajemství Vtělení a Vykoupení bylo v křesťanství vždycky tématem ústředním. Jak už bylo možno zjistit z dosavadních úvah, tato tajemství se také stala pro svatou Terezii z Los Andes centrálním bodem. Bůh jí daroval milost, aby celý svůj život zaměřila na Ježíše Krista, a především pak na Ježíšovo lidství.