Nejdůležitější životní události
Juana Fernández de Solar se narodila 13. července 1900 v Santiago de Chile, a to v poměrně zámožné rodině. Sama ve svém Deníku vyznává:
„Narodila jsem se uprostřed bohatství.“
Toto bohatství vzniklo především zásluhou práce a prozíravosti jejího dědečka z matčiny strany, Eulogia Solar, kterého Juanita nesmírně milovala. Byla v pořadí pátým ze sedmi dětí Miguela Fernandez a Lucie Solar. Měla tři sestry a tři bratry, avšak jedna z jejích starších sester zemřela sotva pár hodin po narození. Nejbližší vztahy udržovala se svou o dva roky mladší sestrou Rebekou a s o dva roky starším bratrem Luchem. Rodiče byli hluboce věřící a v souvislosti s tím byla i Juanita, jak jí doma říkali, vychovávána v prostředí živé víry a zbožnosti. Když jí bylo sedm let, začala chodit v Santiagu do školy vedené řeholnicemi z Kongregace Nejsvětějšího Srdce a od patnácti let pokračovala ve studiu na internátní škole vedené toutéž kongregací. Studium na ní ukončila v osmnácti letech. V deseti letech přistoupila poprvé ke svatému přijímání a jako sedmnáctiletá byla přijata do spolku Dcer Mariiných. Po návratu z internátu pomáhala ve farnosti s výukou náboženství dětí z těch nejchudších rodin, 7. května 1919 pak vstupuje do kláštera bosých karmelitek v Los Andes poblíž Santiaga. 14. října slaví obláčku a během ní přijímá jméno Terezie od Ježíše. Na počátku března 1920 k úžasu a nedůvěře všech prohlásí, že za měsíc zemře. A je tomu tak, 2. dubna onemocní tyfem a tváří v tvář smrti skládá řeholní sliby. 12. dubna 1920 umírá, tři měsíce před svými dvacátými narozeninami. Roku 1947 je na území její diecéze zahájen beatifikační proces, který vyústí v její blahořečení papežem Janem Pavlem II. dne 3. dubna 1987, jako předstupeň svatořečení, které se odehraje 21. března 1995. Je to první svatá Chilanka a první svatá americká karmelitka.