Účinnost v dosahování cílů
Některá Tereziina slova poukazují na to, že spolu s Pánem toleruje určité osobní nedokonalosti. Jako by jí sloužily za prostředek k zachování postoje malosti a pokory. To jí nakonec pomáhá poznat účinnost kroků k dosažení mety, kterou si vytkla.
Její účinnost se nepochybně projevuje podrobněji a úspěšněji, předpokládá-li dosažení cílů, kterých má podle Pánova přání dosáhnout. Tehdy hovoří o skutečných a hmatatelných vítězstvích.
Ona sama, jak už jsme viděli, popisuje účinky Vánoční milosti v kategoriích neustálého úspěchu. „Od té požehnané noci jsem už nepodlehla v žádném boji, ale naopak, kráčela jsem od vítězství k vítězství“ (Rk A 45r).
Aby mohla Terezie kráčet od vítězství k vítězství, využívá několika tajemství. Používá jich v souladu s milostí, kterou si ve svém životě neustále uvědomuje. Její tajemství jsou následující:
- Malé činy
- Alternativní jednání
- Nabytá zběhlost
Malé činy. Terezie, tak jako všichni velcí géniové, dokáže spojovat vznešené cíle své vize s malými kroky činěnými směrem k jejímu dosažení. Z psychologie víme, že aby se člověk mohl změnit a rozvinout, potřebuje k tomu zkušenost osobní schopnosti a efektivity vlastního jednání. Právě ony zmíněné malé činy, které jsou v dosahu našich možností, rodí pocit schopnosti a účinnosti.
Terezie z Lisieux, která byla v dětství nesmělá a přecitlivělá, dosahuje pocitu účinnosti vlastního jednání cvičením se v konání malých skutků.
„Mé umrtvování spočívalo v překonávání vlastní vůle ustavičnou ochotou podřizovat se, zdržovat se ostrých odpovědí, plnit drobné služby ve skrytosti, sedět bez opory zad atd.“ (Rk A 68v).
Později na Karmelu se snaží jít toutéž cestou, aby naplnila své poslání. Nazve ji „malou“. Prakticky po ní jde prostřednictvím malých činů. Po objevení pravdy, že láska je jejím osobním posláním, se prohlásí za malé dítě. A tehdy se ptá sebe samé:
„Ale jak (dítě) ukáže svou lásku, jestliže se láska projevuje činy? Dítě tedy bude sypat květy, jejich vůní prosytí královský trůn a svým stříbrným hlasem bude zpívat píseň lásky…“ (Rk B 4r).
Následně prakticky upřesňuje, čím jsou ty květy, které by ráda odevzdala Pánu.
„Ano, můj Milovaný, takto se bude stravovat můj život… Mám jen jediný způsob, jak ti projevit svou lásku: sypat květy, což znamená, že nevynechám žádnou příležitost k oběti, ani tu sebemenší, žádný pohled, žádné slovo, a využiji těch nejnepatrnějších činů, abych je konala z lásky“ (Rk B 4r/v).
Alternativní jednání. Už jsme zmínili toto druhé tajemství Tereziiny strategie. Ještě jednou si o něm dovolím zmínku, a to pro jeho důležitost. Mám za to, že Terezie ve skutečnosti disponuje mnoha alternativními způsoby jednání. Jasně to dává poznat ve svém vyjádření: „mou poslední záchranou (nemám-li podlehnout v boji), byl tedy útěk…“ (Rk C 14v).
Místo aby použila prostředek, který se v minulosti osvědčil, hledí realisticky na nastalé okolnosti. Následně se snaží vyhodnotit, jestli zvolený prostředek přináší aktuálně očekávané výsledky. V opačném případě využívá své schopnosti pružně jednat a zvolí jiný postup, který jí umožní dosáhnout vytoužené mety.
Nabytá zběhlost. Pojem „zběhlost“ (osvojení si), který moderní psychologie pokládá za pilíř výchovy, (13) odpovídá do značné míry morálnímu a duchovnímu pojmu „ctnosti“. Znamená skutečnou a účinnou schopnost jednat způsobem, který jsme si zvolili. Proto svatý Jan od Kříže ve svých slovech o schopnosti zříkat se jakékoli dobrovolné nedokonalosti považuje za nezbytné, aby měl člověk „sílu a svobodu to vykonat“. (14)
Zběhlost znamená v moderním jazyce totéž, co mít sílu a svobodu konat to, co skutečně chceme konat.
Terezie z Lisieux využívá nejúčinnější přirozený prostředek, aby si získala tuto zběhlost: opakování. Připomíná si své dětské hry s rodnou sestrou Celinou a prohlašuje:
„Zpočátku moje tvář ještě pořád prozrazovala boj, ale postupně zmizel i tento dojem; odříkání se mi připadalo snadné, a to dokonce hned od prvního okamžiku“ (Rk A 48r).
Připadá-li člověku nějaké jednání snadné, a to dokonce hned od počátku, znamená to, že už v něm dosáhl určité zběhlosti. U tohoto posledního příkladu jde o zběhlost ve zříkání se vlastních zálib, aby se člověk mohl vydat „v Ježíšových stopách“.