Shrnutí

Díky tomuto letmému přiblížení se k osobnosti Terezie z Lisieux můžeme posílit svou naději. Ona sama se zjevně chopila svého procesu lidského rozvoje v okolnostech, které ji omezovaly mnohem více, než jak je tomu v naší době. Ztráta matky ve věku čtyř a půl roku a poté, ve věku deseti let, ztráta druhé náhradní matky, kterou nalezla v starší sestře Pavlíně, to všechno značně přibrzdilo její osobní rozvoj.
A přece se vydala, navzdory všemu, cestou osobního a duchovního přemáhání se sobě vlastní umíněností, osobní účastí a nadšením. S nemenším úsilím, jakkoli si to zřejmě nijak osobně neplánovala, zapojila své lidství do opravdového procesu osobního rozvoje a neustálého zrání.
Touto cestou, dost možná jedinou, která vede k nejvznešenějším vrcholům lidského rozvoje, dokázala životodárným způsobem spojit svou přirozenost s působením milosti – té milosti, kterou ji Ježíš neustále zahrnoval. Té milosti, kterou Pán stejně nabízí i nám.
A přece, jakkoli si vážíme vlivu milosti na Terezii, můžeme ji také obdivovat a brát si za příklad pro její cestu lidského rozvoje. Terezie se skutečně jeví jako silná, praktická a dělná osobnost. Je nám vzorem, protože dokáže využít „i té nejnepatrnější věci“ a nevynechá „žádnou příležitost k oběti, ani tu sebemenší, žádný pohled, žádné slovo“. Skutečně je hodna být učitelkou církve, a to nejen proto, že je autorkou vynikajícího učení („eminens doctrina“), nýbrž i proto, že toto učení psala krví svého zamilovaného srdce, a v neposlední řadě proto, že je vtělila do omezené osobnosti, jakou je osobnost většiny z nás. Především ale proto, že je dokázala vytvořit z bezpodmínečné a naprosté lásky ke svému jedinému duchovnímu vůdci a příteli: Ježíši Kristu.
Knihou vlastního života tak obohatila to, co sama nazývá „vědou lásky“ (Rk B lr), a v tomto pojmu nám zaznívá ozvěna křesťanské mystiky.
Zbývá už nám tedy pouze jediné: vydat se po Tereziiných stopách. Spolu s jejím učení o duchovním dětství, které nám umožňuje otvírat se milosti, ji můžeme následovat i v její schopnosti chránit si vlastní sebeúctu, mít pod kontrolou činitele určující naše zdraví a snažit se konstruktivně myslet. Zároveň nás učí praktickým způsobům, jak rozvíjet vlastní emocionální svobodu a jak směřovat k dokonalému jednání.
Vy, já, my všichni můžeme toužit po vysokém stupni rozvoje svého lidství, který, jde-li ruku v ruce s rozvojem ducha, dosahuje v Bohu vrcholů nekonečna a neomezených obzorů.
Terezie nás skutečně povzbuzuje svým příkladem k tomu, abychom upřeli zrak ke štítům, které se svými ostrými hřebeny dotýkají nebe. Tak můžeme mocí milosti zavěsit svůj cíl na sám obzor nekonečna. Světice se tu přibližuje moderní psychologii. Konkrétně nás na svém životě učí mít „…naděje sahající do nekonečna“ (Rk B 2v) a „…velké touhy“ (Rk B 4v).
Tento druh aspirací se shoduje s názorem otce americké psychologie, Williamem Jamesem, a má bezprostřední spojitost s osobním rozvojem. James si všímá, že „člověk, jehož cíle byly zaměřeny k nejvzdálenějším metám, dospěl k užívání té nejvyšší inteligence“.
Terezie se nepochybně dala vést těmi nejvzdálenějšími cíli, jaké je lidská mysl vůbec s to pojmout (obsáhnout). Není tedy divu, že její život i spisy nasvědčují, že disponovala tou nejvyšší inteligencí. Její mety se ale týkají vědy lásky. A tak, pár let před svou smrtí, která nastala roku 1897, podrobuje svou veškerou inteligenci tajemství lásky nekonečného Boha. Později, díky temnotě víry, svou inteligenci ještě více rozšiřuje. Proto je také nasnadě, a to jak z hlediska psychologického, tak i duchovního, proč ji Jan Pavel II. 19. října 1997 prohlásil učitelkou všeobecné církve.

Ze španělštiny přeložil Jerzy Gogola OCD

S laskavým souhlasem
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila Jindra Hubková

Zpět na úvod

Poznámky pod čarou:

(1) J. Maitre, L’Oepheline de la Beresina. Thérèse Le Lisieux, Paris, Cerf 1995.
(2) Autor využívá španělského pojmu „autoestima“, který překládám jako „sebeúctu“ (pozn. překl.).
(3) Svědectví její sestřenice Jany Guerinové v rámci kanonizačního procesu.
(4) Srov. G. Gaucher, L‘ultima malattia, v: Terezie di Lisieux. Vita. Dottrina. Ambiente, Arenzano, Messaggero 1966, str. 235-246.
(5) Podle: K. R. Pelletier, Sound Mind, Sound Body, New York, Simon & Schuster, 1994, str. 70.
(6) Srov. H. Dreher, The Immune Power Personality. New York, Penguin 1995, str. 211-287.
(7) H. Benson with M. Z. Klipper, The Relaxation Response. New York, Avon 1976. H. Benson with W. Proctor, Your Maximum Mind. New York, Avon 1989. H. Benson with M. Stark, Timless Healing. New York, Scribner, 1996. D. Goleman, La forza delia meditazione. Milano, Rizzoli, 1977.
(8) E. de Bono, Reflechir mieux. Paris, Les Editions d‘Organization, 1991, str. 46.
(9) ŽS 18.04. Žlutý sešit. Ostatní rozhovory sv. Terezie od Dítěte Ježíše, sebrané matkou Anežkou od Ježíše. Překlad E. Szwarcenburg Czerny i Jan Dobraczyński, IW Pax, 1988, str. 16.
(10) Lístek, který sestra Terezie od Dítěte Ježíše nosila na srdci v den svých věčných slibů, v: Spisy, 1.1, str. 323.
(11) Srov. R. Bandler and J. Grinder, Reframing. Moab, Utah, Real People Press, 1982. L. J. Gonzales, Psilocogia de la excelencia personal. Monterrey, Mexico, Font, 1994, str. 129-140.
(12) Autor zde užívá pojmu „agudeza“ (zvídavost, bystrost), který překládám jako „ověření“, abych pochopitelně vyjádřil činnost, o niž tu jde (pozn. překl.).
(13) „V této souvislosti neznamená výchova získání většího množství informací, ale rozšíření schopnosti naplňovat záměry, o které usilujeme.“ in: P. Senge, La quinta disciplina. Buenos aires, Yergara, 1992, str. 182.
(14) Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, 11, 3.