Myslet tvůrčím způsobem
Jak jsem už zmínil, Terezie rozvinula svou kognitivní schopnost. Jako dítě žila v klášterním penzionátu, a jedna z učitelek se jí jednoho dne zeptala, co dělá, když má volné dny a je sama.
„Odpověděla jsem jí, že si zalezu do prázdného koutku za svou postelí, který se dá snadno zastřít závěsem, a tam myslím“ (Rk A 33v).
Samozřejmý projev jasného, možná toho vůbec nejtypičtějšího myšlení, spočívá v hledání možností a alternativ. Jinými slovy to znamená hledat řešení, metody, představy. A Terezie má samozřejmě na svém kontě básnickou, dramatickou a především duchovní tvůrčí činnost.
Na duchovním poli je jejím největším objevem cesta duchovního dětství. Popisuje, jak začala myslet, aby dokázala tuto cestu popsat.
„Ráda bych však nalezla způsob, jak se dostat do nebe, jakousi malou cestu, velice prostou a velice krátkou, úplně novou malou cestu. Žijeme ve století vynálezů a už nemusíme stoupat vzhůru po schodech, u bohatých lidí to úspěšně nahrazuje výtah. Chtěla bych tedy nalézt takový výtah, který by mě vynesl až k Ježíšovi, protože jsem příliš malá na to, abych dokázala stoupat po příkrých stupních dokonalosti. A tak jsem ve svatých knihách hledala nějaké vysvětlení ohledně tohoto výtahu, předmětu mé touhy, a přečetla jsem si slova, která vyšla z úst Věčné Moudrosti: ‚Kdo je maličký, ať přijde ke mně‘. A tak jsem našla, co jsem hledala. Protože jsem se, Bože můj, chtěla dovědět, co učiníš maličkému, když odpoví na tvé volání, hledala jsem dále. A hle, co jsem nalezla: ‚Jako matka utěšuje své nemluvňátko, tak já vás utěším, ponesu vás v náručí a na klíně vás budu laskat. Ještě nikdy nepotěšila mou duši slova tak něžná a melodická. Výtah, který mě vynese až do nebe, to je tvá náruč, Ježíši! A proto nepotřebuji růst, ba naopak, měla bych zůstat malá a stávat se stále menší“ (Rk C 2v/3r).
Tento text je nepochybně příkladem Tereziina cvičení se v konstruktivním myšlení. Je to příklad, který můžeme napodobovat, pokud si začneme klást otázky na téma hledaného předmětu – tak jako ona a jako Ježíš.
Ježíš se sám sebe ptá: „K čemu přirovnáme Boží království?…“ a následně dává tvůrčí odpověď: „k hořčičnému zrnku“ (Mk 4,30.31).
Ptát se znamená hledat nebo zkoumat, aby člověk nalezl nové odpovědi. Terezie vykazuje ducha hlubokého hledání a zkoumání. Ptá se a následně se cítí jako malé dítě, které potřebuje Ježíšovu náruč namísto výtahu: „Ale jakým způsobem projevím svou lásku, když láska se dokazuje činy?“ (Rk B 4r).
A tak, pomocí metody kladení otázek, obecně rozšířené mezi dnešními vědci, Terezie objevuje řešení, která jsou v zásadě vnuknutími Ducha Svatého. Obojí jde ruku v ruce v harmonické spolupráci – lidský génius stvořený Bohem a moudrost Ježíšova Ducha.